Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Soukromá apokalypsa / matka!
kritika / Martin Bubrín / 13. 1. 2018
Absolutní rezignace na snahu trefit se do vkusu alespoň jedné vybrané cílové skupiny (snímek získal mezi americkými diváky průměrnou známku F na Cinemascore, což je nejhorší výsledek za posledních několik let) činí z matky! přinejmenším pozoruhodný počin na poli hollywoodského středního proudu. Ukazuje se, že autorský režisér může s hvězdami natočit snímek, který by se s jiným způsobem financování dostal maximálně na filmové festivaly. Aronofsky v něm dovádí svou afektovanou a maximálně angažovanou filmovou poetiku na novou úroveň, v níž opět nechává postavy podstupovat intenzivní psychický teror, který přenáší na diváka. matka! jde však ještě dál než jeho předchozí filmy. Zdá se být jakýmsi průsečíkem Aronofského tvorby, v níž se kloubí prvky experimentální (Pí), psychothrillerové (Requiem za sen, Černá labuť), filozofické (Fontána) i biblické (Noe).
Každý z jeho dosavadních filmů (snad s výjimkou zápasnického dramatu Wrestler) se nějak zrcadlí ve zdánlivě jednoduchém příběhu o soužití muže a ženy, který graduje do stále nepravděpodobnějších a „apokalyptičtějších“ souvislostí. Podobně jako režisérův poslední film Noe má i matka! dvě poloviny, jež odděluje jasný a plynulý přechod. Žánrovější první část je snadnější na vnímání a pro kontextualizaci děje. Stojí na jednoduchém konceptu vztahové rutiny, kterou naruší nečekaná změna – příchod nezvaných hostů. Divné a absurdní každodenní situace, v nichž hlavní postava v podání Jennifer Lawrence podprahově vyciťuje nebezpečí a propadá paranoii, není nepodobná například snímku Uteč, který také zkoumal příčiny společenského tlaku na jedince v nežádoucím prostředí.
Druhá část však nečekaně mění tempo a rytmus vyprávění a dlouhé sledovací záběry Lawrence střídá zběsilá a dezorientovaná obrazová anarchie, která provází hlavní postavu fyzickým a psychickým peklem na půdorysu jednoho domu. Údernost druhé poloviny spočívá zejména v rychlém sledu nejrůznějších vjemů a pocitů, které si divák spojuje s ústřední archetypální figurou – matkou. Syžet Aronofského filmu však nestojí jen na vyvolávání silného diváckého prožitku. Slouží zároveň jako angažovaný společenský komentář a analogie současných politických, náboženských a ekologických problémů, které má lidstvo tendenci opakovat.
Zde je Aronofsky sice příliš doslovný, nicméně stále působivý experimentátor s mainstreamovou formou. I když může matka! na řadu diváků působit jako extrémně vyhrocená alegorie příliš prvoplánově a jednoduše, nelze jí upřít údernost a afekt, které se místo inklinování ke konvencím vydávají cestou absolutního rozbíjení očekávání a snad i diváckého vkusu. matka! možná intelektuálně nestimuluje, ale rozhodně za sebou nechává spoušť.
matka! (mother!, USA, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Darren Aronofsky, kamera: Matthew Libatique, střih: Andrew Weisblum, hrají: Jennifer Lawrence, Javier Bardem, Ed Harris, Michelle Pfeiffer ad., 121 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 19. 10. 2017).
matka! (mother!, USA, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Darren Aronofsky, kamera: Matthew Libatique, střih: Andrew Weisblum, hrají: Jennifer Lawrence, Javier Bardem, Ed Harris, Michelle Pfeiffer ad., 121 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 19. 10. 2017).
Přečteno 1774x
Článek vyšel v časopise Cinepur #114, prosinec 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
matka!
**** CINEPUR (1.8)
**** ČTENÁŘI (1.8)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Detox od českého mainstreamu / Domestik
Za krempou zdobného klobouku / Soumrak
Zloději iluzí současného Japonska / Zloději
Smrt metanarativu a vítězství patologie / Jack staví dům
DALŠÍ Z RUBRIKY
Paměť jako popraskaná zeď / Roma
Úvod k tématu: Autor ve 21. století
Editorial 121: Autor ve 21. století
Kira Muratova / Kronikářka mizející lidskosti
Nejsmutnější komik Saul Goodman / Better Call Saul
Silní hráči a ti druzí / Autoři, festivaly a systém veřejné podpory
Procitnutí z Maova snu / Dystopické dokumenty Wang Pinga
MADE IN SWE / Ženské autorství pod institucionální kontrolou
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Malý krok pro superhrdiny / Ant-Man a Wasp
RUBRIKY
anketa (24) / český film (79) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (95) / fenomén (71) / festival (78) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (115) / komiks (10) / kritika (777) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (700) / objev (3) / pojem (36) / portrét (10) / profil (103) / reflexe (24) / report (105) / rozhovor (158) / scénář (4) / soundtrack (42) / téma (879) / televize (97) / tisková zpráva (1) / událost týdne (227) / video (2) / videoart (16) / videohra (59) / web (42) / zoom (154)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #114, prosinec 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Čarodějnice jsou zpátky / Suspiria (Jiří Špičák, soundtrack)
Hraní, teorie, umění / Umění počítačových her (Antonín Tesař, kniha)
Ztrácení zralého Pabla / Neruda (Martin Mišúr, kritika)
Soukromá apokalypsa / matka! (Martin Bubrín, kritika)
Sisyfové nonsensu / Rick a Morty (Martin Svoboda, televize)
IMAX spiritualita / Cesta času (Janis Prášil, kritika)