Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Soukromá apokalypsa / matka!
kritika / Martin Bubrín / 13. 1. 2018
Absolutní rezignace na snahu trefit se do vkusu alespoň jedné vybrané cílové skupiny (snímek získal mezi americkými diváky průměrnou známku F na Cinemascore, což je nejhorší výsledek za posledních několik let) činí z matky! přinejmenším pozoruhodný počin na poli hollywoodského středního proudu. Ukazuje se, že autorský režisér může s hvězdami natočit snímek, který by se s jiným způsobem financování dostal maximálně na filmové festivaly. Aronofsky v něm dovádí svou afektovanou a maximálně angažovanou filmovou poetiku na novou úroveň, v níž opět nechává postavy podstupovat intenzivní psychický teror, který přenáší na diváka. matka! jde však ještě dál než jeho předchozí filmy. Zdá se být jakýmsi průsečíkem Aronofského tvorby, v níž se kloubí prvky experimentální (Pí), psychothrillerové (Requiem za sen, Černá labuť), filozofické (Fontána) i biblické (Noe).
Každý z jeho dosavadních filmů (snad s výjimkou zápasnického dramatu Wrestler) se nějak zrcadlí ve zdánlivě jednoduchém příběhu o soužití muže a ženy, který graduje do stále nepravděpodobnějších a „apokalyptičtějších“ souvislostí. Podobně jako režisérův poslední film Noe má i matka! dvě poloviny, jež odděluje jasný a plynulý přechod. Žánrovější první část je snadnější na vnímání a pro kontextualizaci děje. Stojí na jednoduchém konceptu vztahové rutiny, kterou naruší nečekaná změna – příchod nezvaných hostů. Divné a absurdní každodenní situace, v nichž hlavní postava v podání Jennifer Lawrence podprahově vyciťuje nebezpečí a propadá paranoii, není nepodobná například snímku Uteč, který také zkoumal příčiny společenského tlaku na jedince v nežádoucím prostředí.
Druhá část však nečekaně mění tempo a rytmus vyprávění a dlouhé sledovací záběry Lawrence střídá zběsilá a dezorientovaná obrazová anarchie, která provází hlavní postavu fyzickým a psychickým peklem na půdorysu jednoho domu. Údernost druhé poloviny spočívá zejména v rychlém sledu nejrůznějších vjemů a pocitů, které si divák spojuje s ústřední archetypální figurou – matkou. Syžet Aronofského filmu však nestojí jen na vyvolávání silného diváckého prožitku. Slouží zároveň jako angažovaný společenský komentář a analogie současných politických, náboženských a ekologických problémů, které má lidstvo tendenci opakovat.
Zde je Aronofsky sice příliš doslovný, nicméně stále působivý experimentátor s mainstreamovou formou. I když může matka! na řadu diváků působit jako extrémně vyhrocená alegorie příliš prvoplánově a jednoduše, nelze jí upřít údernost a afekt, které se místo inklinování ke konvencím vydávají cestou absolutního rozbíjení očekávání a snad i diváckého vkusu. matka! možná intelektuálně nestimuluje, ale rozhodně za sebou nechává spoušť.
matka! (mother!, USA, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Darren Aronofsky, kamera: Matthew Libatique, střih: Andrew Weisblum, hrají: Jennifer Lawrence, Javier Bardem, Ed Harris, Michelle Pfeiffer ad., 121 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 19. 10. 2017).
matka! (mother!, USA, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Darren Aronofsky, kamera: Matthew Libatique, střih: Andrew Weisblum, hrají: Jennifer Lawrence, Javier Bardem, Ed Harris, Michelle Pfeiffer ad., 121 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 19. 10. 2017).
Přečteno 3109x
Článek vyšel v časopise Cinepur #114, prosinec 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
matka!
**** CINEPUR (1.8)
**** ČTENÁŘI (1.8)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou
Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice
Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba
Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna
Kvík / Až si zase příště dáte klobásku
DALŠÍ Z RUBRIKY
Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou
Momentální fascinace a králičí nory / Editorial 145
Australská kriminální historie Justina Kurzela
Mezi konceptem a zvnitřněním aneb Jak zdokumentovat masakr
Temným lesem do hlubin / Noirové vraždy v současných severských seriálech
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Na Netflixu jako v bavlnce / Jako v bavlnce
Malý krok pro superhrdiny / Ant-Man a Wasp
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (120) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (18) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (17) / kauza (1) / kniha (133) / kritika (1122) / mimo kino (193) / novinka (825) / pojem (36) / portrét (53) / profil (100) / reflexe (27) / report (150) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (89) / téma (1035) / televize (139) / událost týdne (292) / videohra (84) / web (46) / zoom (174)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #114, prosinec 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Hraní, teorie, umění / Umění počítačových her (Antonín Tesař, kniha)
Čarodějnice jsou zpátky / Suspiria (Jiří Špičák, soundtrack)
Melancholie mediálního artefaktu / Blade Runner 2049 (Ondřej Pavlík, kritika)
Kůže, kterou nosil / Tom of Finland (Jan Bodnár, kritika)
Oats Studios / Možná budoucnost nezávislého blockbusteru (Anna Krejčířová, web)
Loutka stále žije! / Příklady z české a polské animace (Kamila Boháčková, téma)