Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Lamač Lucasových kódů / Star Wars: Poslední z Jediů

Lamač Lucasových kódů / Star Wars: Poslední z Jediů

kritika / Daniel Řehák / 9. 2. 2018

Oprostit se od tradic zkrátka nelze. Hvězdné války nelze nově restartovat, neboť by to nebyly Hvězdné války. Na druhou stranu recyklovat v novém kabátě stále ty samé myšlenky, postavy, děje, situace a rekvizity nelze také. Režisér Rian Johnson proto v novém pokračování Poslední z Jediů učinil krok nejodvážnějším směrem, jakým mohl, ale také měl. Ve scénáři spojil znalost epické formy vyprávění, skrze kterou je příběh archetypy zabydlených Hvězdných válek zkonstruován, a pokusil se ji naředit lidskostí a zábavností. Obojí ovšem s mnohem větší vervou a hranou než tvůrce ságy George Lucas.

Johnson se nebojí přidat na komediálním a dobrodružném charakteru ani rozvíjet politické a metafyzické podtexty. Stejně tak trhá vazby na původní trilogii, prequely z devadesátých let i pilotní díl trilogie nové. Zároveň je rozvíjí neočekávaně, a přesto promyšleně. O takzvaném šoku, který zaplavil sociální sítě a některé filmové servery, kde fanoušci lkali nad zklamanými očekáváními a tím, že příběh se nerozvíjí tak, jak by sami chtěli, nemůže být při otevřeném sledování Posledního z Jediů vůbec řeč. Naopak. Ve světě Hvězdných válek se stalo konečně něco, co není pouhou recyklací a uctivou snahou vkusně „podojit“ originál. Ale jako se od minulosti nemůže zcela odříznout komplexní záporný hrdina, vnuk Dartha Vadera a syn Hana Sola, Kylo Ren, nemůže to udělat ani Johnson.

Jeho scénář, stejně jako režie, nejsou bez chyby. Hvězdné války jsou velké a drahé divadlo a Johnson, stejně jako kdysi Lucas, si s sebou nese minulost nezávislého tvůrce. Jeho dílo mu tak místy přebujelo pod rukama. Také se ukazuje, že některé z postav, jež mu zanechali scenáristé Lawrence Kasdan a J. J. Abrams, je těžké postavit na vlastní nohy. Chybí jim protiváha, konflikt nebo účel, který jim musí Johnson připravit přidáním dalších figur. Mezi bývalým vojákem Prvního řádu Finnem a pilotem odboje Poem Dameronem lze najít podobné charakterové vlastnosti, jako je impulzivnost, rychlá vyřídilka a talent dostávat se do neřešitelných situací, nelze je však ani škrtnout ani spojit v jednu. Je třeba pro ně najít protihráče. Právě jejich dějové linie jsou v Johnsonově scénáři nejméně přesvědčivé a obsahují řadu hluchých míst, jako například pubertálně revoltující demolici ráje zábavy pro zbohatlíky jménem Canto Bay. Nicméně, i ta je nakonec vykoupena objevem nové postavy jménem DJ, která po smrti Hana Sola konečně přináší do galaxie zpět nejednoznačnost, nevypočítavost a také charisma hlavního představitele Benicia Del Tora.

Jeho postava lamače kódů také narušuje striktní a snad už trochu přemrštěný dualismus v „náboženské“ rovině Posledního z Jediů, kterou reprezentuje dějová linka hlavní hrdinky Ray. Ta prochází na jedné zapomenuté planetě školením pod taktovkou zhrzeného hrdiny Luka Skywalkera. Paralela s výcvikem, který Luke kdysi postoupil pod mistrem Yodou, šikovně využívá efektu zklamaných očekávání a snaží se diváka překvapovat v každé scéně. Zde si Johnson dovolil nechat léta obdivovanou postavu, jejíž cestou za prozřením byly Lucasovy staré filmy, novým vývojem a sebepoznáním, aby ji dovedl až na samý konec, který je tím nejsilnějším z celého filmu.

Když zazní věta, že je těžkým údělem mistrů vidět žáky, jak je přerůstají, je klidně možné ji vztáhnout na tvůrce nové a staré generace Hvězdných válek. Nad patetickou pohádku o hrdinech, kteří nezklamou, postavil Johnson příběh o naději skrze chybující a tápající figury, které se za hrdiny nepovažují. Do světa založeného na rovnováze, až matematicky chladné vyrovnanosti dobra a zla, světla a temnoty vrátil nenápadně otázku po tom, za co tedy máme bojovat a co je podstatné. Díky těmto myšlenkám se jeho dílu dá odpustit dramaturgicky kostrbatá střední část, kolísavá dynamika i některá slabší režijní rozhodnutí. Jeho snímek neuvidí, kromě dětí, nikdo, kdo by nevěděl, o co ve Hvězdných válkách kráčí. Ale zatímco děti rozeznají, co je podstatné, okamžitě, jejich odborně vybaveným rodičům a starším sourozencům bude chvíli trvat, než ono kdysi fascinované dítě v sobě naleznou, pokud ho naleznou vůbec. Johnson po nich chce totiž trochu víc, než si zavzpomínat a zabrečet nad starými dobrými časy, kdy bylo všechno stejně lepší.

Star Wars: Poslední z Jediů (Star Wars: The Last Jedi, USA, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Rian Johnson, kamera: Steve Yedlin, střih: Bob Ducsay, hudba: John Williams, hrají: Adan Driver, Daisy Ridley, Mark Hamill, Benicio Del Toro ad., 152 minut, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 14. 12. 2017).

Star Wars: Poslední z Jediů (Star Wars: The Last Jedi, USA, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Rian Johnson, kamera: Steve Yedlin, střih: Bob Ducsay, hudba: John Williams, hrají: Adan Driver, Daisy Ridley, Mark Hamill, Benicio Del Toro ad., 152 minut, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 14. 12. 2017).

Přečteno 2135x

Článek vyšel v časopise Cinepur #115, únor 2018.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Star Wars: Poslední z Jediů

****  CINEPUR (3)

****  ČTENÁŘI (2)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #144

#144

prosinec 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Utama / Mezi domovem a sopkou

Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice

Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba

Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna

Kvík / Až si zase příště dáte klobásku

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev

BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal

Trojúhelník smutku / Škodolibá plavba společenskými hierarchiemi


DALŠÍ Z RUBRIKY

144 Editorial

Candyman. Candyman. Candyman. Candyman… Candyman Candyman

Životopis ve čtyřech aktech / Portrét Nagisa Óšima

Blondýnka / Páni mají raději oběti

Rimini / 41⁄2

Úvod k tématu Devadesátky

R.N.M. / Člověk člověku medvědem

Znamení doby / Kolaps a apokalypsa v kinematografii devadesátých let


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Hvězdné války bez síly / Solo: Star Wars Story

Rogue One / Ukradené plány na Star Wars pro dospělé

Hledá se Dory / Splněné zadání a ani o šupinu navíc

Star Wars: Síla se probouzí / Nejlepší z možných předalekých galaxií

Muž z oceli / Nejhlasitější pohádka ve vesmíru


RUBRIKY

anketa (32) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (119) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (17) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (16) / kauza (1) / kniha (132) / kritika (1116) / mimo kino (192) / novinka (825) / pojem (36) / portrét (52) / profil (100) / reflexe (27) / report (150) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (88) / téma (1029) / televize (138) / událost týdne (291) / videohra (83) / web (46) / zoom (174)

Cinepur #115 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #115, únor 2018

Z obsahu tištěného čísla:

Skoro jako hraný film / IDFA 2017 (Petr Horký, report)

V Americe se nekecá / Rasové a jiné menšiny v septalogii Policejní akademie (Ivo Michalík, téma)

Úvod k tématu 115: Osmdesátky (Lukáš Skupa, téma)

Filmová historie v kontextu dějin totality / Film a dějiny 5 a 6 (Vítězslav Chovanec, kniha)

Ubavte je k smrti! / Filmový slasher minulosti a přítomnosti (Jarmila Křenková, téma)

Nejlepší filmy roku 2017 (Redakce, anketa)

+ více...