Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

kritika / Martin Mišúr / 7. 4. 2018

Pamatujete na udílení výročních cen Americké akademie v únoru 2012? Čtyřiaosmdesátiletý ročník přinesl napínavé klání: americký film o průkopníkovi francouzské kinematografie (Hugo a jeho velký objev) stál proti francouzskému snímku o nástupu zvukového filmu ve Spojených státech (Umělec). Elegance, svébytné zacházení s historickými okolnostmi a rošťácká nostalgie čněla z obou; vedle toho i dobrá kalkulace toho, co konvenuje vkusu akademiků. Vzájemné pocty oběma kinematografiím měly harmonickou pointu, každý film totiž dostal svorně po pěti Oscarech. Uběhlo pár let a francouzský režisér Michel Hazanavicius, tvůrce Umělce, natočil snímek o maoistickém – čili radikálně politicky vyhraněném – období svého slavného krajana Jeana-Luca Godarda. Výsledek je opět elegantní, rošťácký, jenže i značně problematický.

Jak známo, JLG patří mezi prominentní představitele francouzské nové vlny, jehož radikální nakládání s výrazovými prostředky filmového média ovlivnilo nesčetně tvůrců. Hazanavicius líčí Godarda se zřetelnou jízlivostí: neurotický, špatně oholený a asociálně jednající protagonista řeční do zemdlení o politice a potřebě revolučního postupu, čímž trýzní své méně zapálené blízké. Úsilím patrně bylo předvést prototyp aktivisty z leknutí, jehož pomýlený antisystémový zápal zrodilo krátkodeché vykypění společnosti koncem šedesátých let. Naneštěstí Hazanavicius přistupuje k problému ze zaťatě konzervativních pozic a připomíná výpisky z nějaké antikomunistické příručky: silně levicově orientovaní jedinci mají ve filmu pouze naivní, agresivní nebo pokryteckou tvář. JLG v jeden moment podvratně ocení marxisticko-leninské myšlení pro jeho „okecávací“ potenciál: ve filmu dost okázale pohrdá jednotlivcem, ovšem miluje lidstvo.

Místy se Hazanavicius pokouší umíněného maoistu zlidštit. Pokaždé, když JLG odloží či ztratí dioptrické brýle s typicky zahnědlými skly, působí méně agresivně, ba až bezbranně. Bez obrouček mimochodem vzdáleně připomíná Françoise Truffauta: věhlasného souputníka nové vlny, který se s někdejším přítelem Godardem právě na sklonku sledovaného období definitivně názorově rozešel. Inteligentní, břitký i nelevicový glosátor Truffaut přitom ve snímku nefiguruje a jeho pronikavé postřehy citelně schází. Tím spíše vynikne, jak argumentačně neduchaplné protihráče staví film vůči titulnímu obávanému. Pokrytectví a bezohlednost mu do tváře klopotně vmete Bernardo Bertolucci, nad odklonem JLG od žánrové tvorby směrem k té politické pak lamentuje mnoho náhodných kolemjdoucích. Ti se dožadují dalších filmů typu U konce s dechem či Pohrdání, čímž snímek naznačuje, že domněle normálního režiséra pohltila a vysála politika teprve po roce 1967. Jeden z prvních textů dvacetiletého Godarda se přitom se jmenoval Za politický film a ideové kontroverze způsobil již raným dílem Vojáček. Ostatně ani Pohrdání nepatří k hladivým zážitkům… Poněkud lacině vyznívá Hazanaviciusova představa o politickém modernismu, který má spočívat zejména v chaotickém natáčení demonstrací a úmorných hádkách uvnitř kolektivisticky vedených štábů.

Hazanavicius porůznu vyzobává jednotlivosti z Godardova filmového stylu (plošnost kompozic, rétoričnost, autonomní kamera nebo dlouhé jízdy) a dospívá k ironické pastiši. Na vlivné experimenty JLG s vyprávěním však po úvodních náznacích rezignoval a snímek nechává nenáročně plynout z perspektivy hrdinovy tehdejší manželky. Přestože má dění přibližovat tázavý ženský pohled, mnoho – s prominutím – uslintaných kompozic jasně prozrazuje, že za kamerou stojí muž. Skoro se nakonec vkrádá otázka, kdo je vlastně (větší) pokrytec.

Zájemci o karikaturu Jeana-Luca Godarda mohou sáhnout po překladu Bukowského románu Hollywood, kde dostává vtipně i trefně zabrat jakýsi nekomunikativní a špatně oholený Jon-Luc Modard (s. 28–29). Bukowski ve zmíněné pasáži odkazoval ke Godardovu pozdějšímu filmu Zachraň, si kdo můžeš (život), který jej pomyslně restartoval po rozchodu s radikálním politickým modernismem. Škoda, že Michel Hazanavicius tyto další tváře JLG opomíjí…

Obávaný (Le Redoutable, Francie, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Michel Hazanavicius, kamera: Guillaume Schiffman, střih: Anne-Sophie Bion, hrají: Louis Garrel, Stacy Martin, Bérénice Bejo, Grégory Gadebois, Tanya Lopert ad., 107 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 14. 12. 2017).

Obávaný (Le Redoutable, Francie, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Michel Hazanavicius, kamera: Guillaume Schiffman, střih: Anne-Sophie Bion, hrají: Louis Garrel, Stacy Martin, Bérénice Bejo, Grégory Gadebois, Tanya Lopert ad., 107 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 14. 12. 2017).

Přečteno 1151x

Článek vyšel v časopise Cinepur #115, únor 2018.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Obávaný

****  ČTENÁŘI (4)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #124

#124

srpen 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Eastwoodovo Carpe diem! / Pašerák

Bumtarata bum bum bum / The Beach Bum

Nůž na stereotypy / Ostrým nožom

Jak nežít v mistrovském díle / Skleněný pokoj

Hands Across (Black) America / My

Sperma, krev a spása mezi hvězdami / High Life

Mládeži, rozchod / Genesis

Farhádí na španělské vinici / Všichni to vědí


DALŠÍ Z RUBRIKY

Editorial 124 / Kdybych kouřila, zapálila bych si Red Apple

Přesčas v továrně na sny / Tenkrát v Hollywoodu a filmová metafikce

Nenápadný půvab brakové fikce / Politika tarantinovské intertextuality

Režisér jako žádný jiný / Fenomén Tarantinovy hvězdnosti

V přílivu nové krve / Quentin Tarantino a vývoj násilí v americkém filmu

Cinefilie pro každého / Quentin Tarantino jako autor

Úvod k tématu: Tarantino

Výstavní „řez“ Laternou magikou / Aktualizace a dekonstrukce


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Nůž na stereotypy / Ostrým nožom

Autobus do stanice Effenberger / Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka

Rozostřeně, ale zostra / Tvář

Pod povrchem Teheránu / Teheránská tabu

Opékání špekáčků s Vladem / Mečiar


RUBRIKY

anketa (24) / český film (82) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (98) / fenomén (73) / festival (86) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (117) / komiks (10) / kritika (803) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (727) / objev (3) / pojem (36) / portrét (11) / profil (105) / reflexe (24) / report (110) / rozhovor (160) / scénář (4) / soundtrack (45) / téma (898) / televize (102) / tisková zpráva (1) / událost týdne (238) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (62) / web (42) / zoom (157)

Cinepur #115 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #115, únor 2018

Z obsahu tištěného čísla:

Pozor, vyletí ptáček / Thelma (Martin Šrajer, kritika)

V Americe se nekecá / Rasové a jiné menšiny v septalogii Policejní akademie (Ivo Michalík, téma)

Politicky korektní zabíjení nácků / Wolfenstein II: New Colossus (Michal Böhm, videohra)

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena (Ivo Michalík, kritika)

Přesvaté rouhání / Psychomagický realismus Alejandra Jodorowského (Martin Kudláč, portrét)

Ubavte je k smrti! / Filmový slasher minulosti a přítomnosti (Jarmila Křenková, téma)

+ více...