Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Febiofest: Zimní bratři míchají výbušný audiovizuální lektvar
novinka / festival / Ondřej Pavlík / 17. 3. 2018
Tam nicméně dokumentární ozvěny debutového filmu islandského režiséra Hlynura Pálmasona pohasínají. Drama o sourozenecké dvojici horníků, které Febiofest uvádí v soutěžní sekci Nová Evropa, se ze všeho nejvíc podobá výbušnému audiovizuálnímu lektvaru, v němž nechybí ani několik kapek kouzelné šťávy.
Takový lektvar ostatně doma tajně pálí i jeden z bratrů. Když však podivínský Emil prodá lahev svojí samohonky kolegovi ze šachty, dostane se do problémů. Kolega skončí s těžkou otravou v nemocnici. Šéf dolu se navíc dopátrá, že ingredience na zabijácký dryák mu mizí přímo pod nosem. A aby těch nepříjmností nebylo málo, s Emilovou dívkou Annou začne spát jeho bratr Johan.
Všechno tak jako by zdánlivě směřovalo k šablonovitému finále, v němž se veškeré nashromážděné útrapy přelijí do násilné exploze. Takové očekávání ostatně podporují i pravidelně se navracející scény vojenského nácviku střelby, v nichž Emil na videokazetě sleduje instruktážní videa a se zbraní v ruce přitom výhružně pózuje. Jenže pověstná Čechovova puška nakonec zůstane viset na zdi. Výstřely sice padnou, ale ne tak, jak bychom předpokládali.
Dráždivá neuzavřenost typická pro artové filmy tak v Zimních bratřích ještě více než jindy směřuje pozornost k výraznému uměleckému stylu. Obraz se po celou dobu doslova utápí v nejrůznějších texturách, zrnem šestnáctimilimetrového filmu počínaje, poloprůhledným zasněženým stromovím konče. Drnčivý elektronický soundtrack Tokeho Brorsona Odina přímo vyrůstá z rozpadlého prostředí průmyslové zóny. Arytmické perkuse jako by místy simulovalo nepravidelné bušení kladivem, doprovázené ťukáním na prázdné plechové barely.
Právě touto puntičkářsky promyšlenou výtvarnou a zvukovou koncepcí Pálmasonův film vystupuje ze stínu dalších festivalově úspěšných islandských snímků posledních let, Beranů a Vrabčáků. Nechybí v něm sice ani výjevy nekontrolované zvířecké agrese, ale i ty v posledku slouží soustředěnému budování výstředního mrazivého mikrokosmu, v němž se sem tam dějí i rozumově nevysvětlitelné věci. Místo strhujícího severského románu tak Zimní bratři připomínají tíživou baladu od Björk, ve které se obrysy zápletky ztrácí mezi vibrujícími syntezátory a táhlými kňouravými tóny.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
POSLEDNÍ ČÍSLO

#133
únor 2021
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY novinka
David Fincher chystá film podle komiksové série The Killer
Bertrand Bonello připravuje nové sci-fi melodrama La Bête
Darren Aronofsky natočí film o přejídajícím se tlouštíkovi
Lars Von Trier se vrací do Království, natočí třetí sezónu
Luca Guadagnino vyhlíží seriálový Návrat na Brideshead
3Kino Fest nabídne online středoevropské filmy i workshopy
DALŠÍ Z RUBRIKY festival
Anifilm 2020 / Za zvuků animace
Spolu tady a teď / 24. MFDF Jihlava
Oko, které se dívá / 77. MFF v Benátkách
LFŠ: Atlantida exhumuje jedovatý odpad ukrajinské minulosti
Visions du Réel 2020 / Referát z digitálního Nyonu
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Dámský gambit / Vítězství mimo šachovnici
LFŠ: Atlantida exhumuje jedovatý odpad ukrajinské minulosti
RUBRIKY
anketa (27) / český film (107) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (107) / fenomén (73) / festival (96) / flashback (7) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (4) / kauza (33) / kniha (126) / kritika (996) / mimo kino (165) / nekrolog (1) / novinka (792) / objev (2) / pojem (36) / portrét (19) / profil (113) / reflexe (25) / report (120) / rozhovor (170) / scénář (4) / soundtrack (53) / téma (960) / televize (114) / událost týdne (267) / videohra (70) / web (42) / zoom (165)