Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Wakanda je to místo / Black Panther

Wakanda je to místo / Black Panther

kritika / Antonín Tesař / 9. 5. 2018

Když se Black Panther poprvé objevil na stránkách komiksů nakladatelství Marvel, byl spíš za bondovského padoucha než za emancipovaného afroamerického superhrdinu. V sešitu série Fantastic Four z roku 1966 pozve T'Challa, vládce africké země Wakanda, členy superhrdinského týmu Fantastická čtyřka do svého paláce. Tam je ale uvězní v labyrintu plném futuristických vynálezů, které oslabují jejich schopnosti. T'Challa alias Black Panther se totiž rozhodl uspořádat na superhrdiny lov. Teprve v následujícím sešitu wakandský vládce uzavře s vítěznou Čtyřkou příměří a odhalí jim tajný zdroj moci své země – vzácný kov zvaný vibranium, který umožnil tomuto malému státu vytvořit si neuvěřitelně pokročilé technologie a s jejich pomocí se obrnit vůči zbytku světa.

Wakandský technologický ráj můžeme chápat i jako jeden z raných příkladů afrofuturismu – myšlenkového proudu, který spojuje sociální situaci Afroameričanů s vědecko-fantastickými fantaziemi. Průkopník afrofuturismu Sun Ra sní o černošském ráji mimo planetu Zemi ve svém filmu Vesmír je to místo (Space Is the Place) a ještě blíže k představě Wakandy mají mýty náboženského hnutí Nation of Islam o dávném technologicky vyspělém černošském kmeni Shabazz.

Filmový T'Challa, který letos obohatil hollywoodské univerzum Marvelu, se v Black Pantherovi Ryana Cooglera vyrovnává právě s těmito dvěma tradicemi – s fantaziemi o afrofuturistické zemi zaslíbené, o které snila frustrovaná černošská populace 20. století, a s dědictvím marvelovského komiksu (psaného většinou bělošskými autory), do nějž se promítaly stereotypy spojené s životním stylem společností subsaharské Afriky, čím dál víc alarmující zprávy týkající se všemožných forem násilí páchaného na africkém kontinentě a ryzího exotismu spojeného s dobrodružnými příběhy o divoších z džungle.

V centru tohoto vyrovnávání je přitom právě prostor fiktivního státu Wakanda. Ten je z hlediska designu ryzím afrofuturistickým rájem, vysněnou alternativní realitou, kde se Afrika stala vedoucí technologickou velmocí. Film je velkolepou přehlídkou wakandských kostýmů, dekorací a prostředí. Kostymérka Ruth E. Carter přitom mezi svými inspiracemi uvádí jak tradiční africké kmeny, tak blaxploatační klasiku Detektiv Shaft z roku 1971 a životopisný film Spika Leea Malcolm X (1992).

Na úrovni děje je ale Wakanda zároveň symbolem extrémního izolacionismu, uzavřenou komunitou, která před zbytkem světa navenek působí jako řadová zaostalá země třetího světa a úzkostlivě si střeží své tajné technologie čistě pro vlastní potřebu. Tady se filmový T'Challa naopak potkává se svým komiksovým předobrazem – a nezbývá mu než se od něj vzdálit. Představa superhrdiny, který vládne zemičce, jež tajně prosperuje, zatímco okolní státy se zmítají v neuvěřitelné bídě, se s vizí emancipovaného černošského hrdiny, kterou chce filmový Black Panther být, příliš dobře nesnáší. V původních komiksech byla totiž Wakanda často spíš synekdochou samotné Afriky než jedním z mnoha konkrétních afrických států. T'Challa v jednotlivých příbězích řešil konflikty stereotypně spojované s Afrikou jako občanské války nebo útoky bílých dobrodruhů.

Cooglerův film ale využívá motiv izolacionismu kriticky. Wakanda je tu trochu jako černošská varianta hory blanických rytířů, kteří nikdy nevyjeli, přestože národu bylo už mnohokrát „nejhůř“. Scénář tak do Pantherova univerza vplétá motivy, které chytře rezonují s traumaty současné afroamerické populace – už úvodní scény filmu se odehrávají v Oaklandu roku 1992 v atmosféře nepokojů reagujících na brutální zmlácení Afroameričana Rodneyho Kinga policisty. Záporná postava Killmonger pak povstává jako černé svědomí izolacionistické Wakandy a má v úmyslu vyzbrojit trpící černošskou populaci jejími technologiemi.

Závažný, pro některé kritiky až těžkopádný tón nové marvelovky má své opodstatnění právě ve snaze prolnout Pantherův osud s osudy černochů v postkoloniální éře. Zatímco ve filmu Thor: Ragnarok ze sebe bílí superhrdinové už jen dělají šašky, černošskému Black Pantherovi pořád o něco zásadního jde.

Přečteno 3273x

Článek vyšel v časopise Cinepur #116, duben 2018.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #141

#141

květen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Dějiny za dveřmi

KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky

KVIFF: A co dále, Íáčku

The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený

Cannes: Západ, Východ i Asie by potřebovaly vyšetřit

Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze

Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím


DALŠÍ Z RUBRIKY

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru

Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit

Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022

Editorial 141

Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry

Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes

Dům je černý: Radikální poezie ošklivosti


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car

Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci

Hlediště jsou ti druzí / Annette

Korejští filmaři dobývají vesmír / Čističi vesmíru

Losing Control / Control


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (108) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (242) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1092) / mimo kino (190) / novinka (814) / pojem (36) / portrét (49) / profil (98) / reflexe (26) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (128) / událost týdne (284) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)

Cinepur #116 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #116, duben 2018

Z obsahu tištěného čísla:

Krvavá masovka od internetových kapitalistů / Altered Carbon (Ondřej Pavlík, televize)

Úvod k tématu 116: Jan Švankmajer (Lukáš Skupa, téma)

Špatný systém se skvělými výsledky / Současný polský dokument (Martin Svoboda, fenomén)

Švankmajerův seznam / Rozhovor s režisérem Janem Švankmajerem (Jan Bušta, rozhovor)

Destilace materiálu / Jindřich Andrš (Kamila Boháčková, profil)

Soukromé masakry / Nikdys nebyl (Jarmila Křenková, kritika)

+ více...