Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Nadechnout se k dospělosti / Nic jako dřív
kritika / český film / Ondřej Pavlík / 27. 7. 2018
Teo, Renča a kamarádky Anička s Nikolou, po kterých jsou pojmenovány tři zhruba půlhodinové kapitoly, se přitom všichni pohybují na šikmé ploše citových, finančních a dalších závislostí, prominutelných i závažnějších přešlapů. Blížící se maturita tak v jejich případě není zdaleka jedinou zkouškou dospělosti, kterou by měli zvládnout. Je spíše značně nejistým mezníkem, k němuž kvůli vlastní nezodpovědnosti i existenčním a rodinným komplikacím nemusejí vůbec doputovat.
Každý z protagonistů současně řeší trochu jiné problémy. Teo, který si bez jointa nedokáže představit ani den, čeká se svou přítelkyní dítě. Renča si na samostatnost vydělává za barem a zkouší nesměle prorazit jako dýdžejka. Anička a Nikola spolu odjíždějí na několikaměsíční praxi do řeckého hotelu, kde se potýkají s disciplínou i steskem po domově. Tyto vzájemné odlišnosti a překryvy nicméně ve filmu nevedou k roztěkané nesoustředěnosti nebo naopak k monotónnímu omílání téhož. S etnografickým citem se autorům daří obě roviny vybalancovat, a nabízet tak soustředěnou studii chlapců a dívek z české periferie, ve které nezaniká ani formativní vliv institucí, vrstevníků a okolního prostředí.
Ze sledování snímku je přitom zjevné, že věrohodně realitu Kokeš s Tasovskou nezachytili ani tak minimalizováním své autorské přítomnosti, jako spíše sérií méně nápadných inteligentních zásahů. Kluby a diskotéky tak tvoří leitmotiv procházející všemi třemi akty i proto, že jsou místy, v nichž je snadné polapit přirozenou energii nevybouřených teenagerů. V rozjitřených okamžicích, jako když se Teova hádka s partnerkou spontánně přelije ve vodopád láskyplných vyznání, se pak kamera ve velkém detailu drží doslova nadosah, čímž ještě umocňuje intimitu situace.
Minimálně stejně podstatné se ale zdá být to, co ve filmu vidět není. Plný rozsah kázeňských přestupků a průšvihů, které Anička s Nikolou natropily v Řecku, se například dozvíme až po jejich návratu. Což nutně nemusí znamenat, že tvůrci některé z vylomenin nenatočili, ale jak sami naznačují v rozhovorech, mohly se jim tyto záběry zdát zkrátka příliš choulostivé. Výsledný tvar snímku tak charakterizuje zejména pečlivě budovaná rovnovážnost, v níž scházejí výraznější excesy a naopak převládají jemně zdůrazňované paralely a nedořečené odpovědi.
Nic jako dřív se dotýká řady naléhavých témat – fungování vzdělávacího systému, odtrženosti regionů nebo plíživého mizení jistot, tradičně navázaných na stabilní rodinné zázemí. Rozhodně však není dokumentem apelativním či aktivistickým, z nějž by tato témata rušivě trčela ven. Dokonce ani chvíle, kdy se rozhovor dívek na plážových lehátkách stočí k uprchlické krizi, nepůsobí tezovitě a těžkopádně.
Film tak nejpřesněji vystihuje krátká scéna, ve které se viditelně nervózní Renča chystá u maturity odprezentovat češtinářskou otázku věnovanou dílu Jana Nerudy. Nadechuje se… a její příběh v ten moment končí. Nic jako dřív je plný takových nádechů, kterými hrdinové vyrážejí vstříc dospělosti. A místo aby nakonec s úlevou vydechli, svůj dech často úzkostlivě zadržují a zuby nehty setrvávají ve zdánlivě bezpečném meziprostoru, který je ale jen dočasným útočištěm před povinnostmi, každodenními starostmi a rutinou.
Nic jako dřív (ČR, 2017, IMDb)
Režie: Klára Tasovská, Lukáš Kokeš, kamera: Lukáš Kokeš, střih: Klára Tasovská, hudba: dné, 92 minut, distribuce: AČFK (premiéra v ČR 22. 3. 2018).
Nic jako dřív (ČR, 2017, IMDb)
Režie: Klára Tasovská, Lukáš Kokeš, kamera: Lukáš Kokeš, střih: Klára Tasovská, hudba: dné, 92 minut, distribuce: AČFK (premiéra v ČR 22. 3. 2018).
Přečteno 1421x
Článek vyšel v časopise Cinepur #117, červen 2018.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
2 /4
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Král strašidelného údolí / Lví král
Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty
V krajině půlnočního slunce / Slunovrat
Svět, o který se můžeme pořezat / Tiché doteky
Born To Be Wild / Narušitel systému
Harry Callahan antikomunismu / Staříci
DALŠÍ Z RUBRIKY český film
Profakovat se ke svobodě / Pražské orgie
Sráč nebo hrdina, všichni jedna rodina / Národní třída
Hledání otce, hledání syna / Dálava
Miniatury pro tělo a klavír / Sólo
Svět, o který se můžeme pořezat / Tiché doteky
Harry Callahan antikomunismu / Staříci
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Koruna III / Krůpěje a cukrátka
Filmy bez kofeinu / Hlavní soutěž 54. MFF Karlovy Vary
RUBRIKY
anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (100) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (119) / komiks (10) / kritika (823) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (745) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (112) / rozhovor (163) / scénář (4) / soundtrack (47) / téma (912) / televize (106) / tisková zpráva (1) / událost týdne (247) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (64) / web (42) / zoom (159)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #117, červen 2018
Z obsahu tištěného čísla:
Tvůj počítač pozná středověk / Kingdom Come: Deliverance (Michal Böhm, videohra)
Schodiště hvězdných událostí, objevů a obav / Cannes 2018 (Pavel Sladký, report)
Padesát odstínů intimity / Touch Me Not (Kamila Dolotina, zoom)
Práce světla mezi dokumentem a asociací / Experimentální tvorba Pabla Mazzola (Alexandra Moralesová, téma)
Opékání špekáčků s Vladem / Mečiar (Martin Mišúr, kritika)
Černoši, kteří nejsou ve své kůži / Atlanta (Antonín Tesař, televize)