Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Východ-Západ / Švéd v žigulíku
kritika / český film / Martin Šrajer / 10. 7. 2018
Horký svůj film založil na ironicky vyznívající konfrontaci dvou světů neschopných konstruktivního dialogu, a to nejenom kvůli jazykové bariéře. Andersson chce zjistit, kde se stala chyba a proč výroba neběží podle plánu. Optimisticky přitom věří, že většina vzniklých problémů má řešení a pouze je třeba dát stranou osobní antipatie a začít jednat. Ambiciózní plány pragmatického kapitalisty, orientovaného na zisk, racionalizaci a efektivitu práce, však narážejí na místní tradice a pochybnou pracovní morálku zaměstnanců, kteří nejsou podniku oddáni zdaleka tolik jako svým koníčkům, jež si dělníci oproti dřívějšku, kdy měl AutoVAZ vlastní sportovní organizace, musí zajišťovat sami. Oddělení osobního a soukromého života se jeví jako klíčový prvek vzájemného nepochopení. Zaměstnanci nejsou ztotožnění s podnikem, nežijí pro svou práci, jak by dle západních zvyklostí Andersson očekával.
Manažer i jeho česká partnerka na konci rezignovaně docházejí k závěru, že se v zemi od pádu Sovětského svazu nic nezměnilo. Sami ovšem nedokázali vyjít Rusům příliš vstříc, což odráží také forma dokumentu, navozující dojem dvou paralelně existujících, ale neprostupných světů. Dlouhé, zpravidla symetricky komponované statické záběry, které Bureš točil ze stativu, s nímž měl coby fotograf nejvíce zkušeností, vždy zohledňují kromě postav také prostředí, které je určitým způsobem definuje. Proti zaměstnancům spjatým s rozlehlou ruskou krajinou, ve které jsou často zabíráni a na niž jsou náležitě pyšní (mezi jejich oblíbené kratochvíle patří otužování v nedaleké Volze), stojí muž zvenčí, trávící většinu času v odosobněné kanceláři, na firemních schůzích nebo v luxusně zařízeném bytě s dřevěnou podlahou a kůží z medvěda, na níž se nechává fotit se ženou a synem. Některé záběry sice propojuje mimoobrazový komentář, ale o plynulou návaznost se Horký nesnaží. Třebaže pro různé postavy volí specifický typ snímání a film rytmizuje opakujícími se kompozicemi, svou vypravěčskou autoritu omezuje na minimum a poskládání trefných fragmentů do tvaru s vyhraněným stanoviskem nechává na divákovi. Zda v závěru najdete víc pochopení pro muže ze Západu, nebo pro lidi z Východu, se do velké míry bude odvíjet od vašeho vlastního ideového nastavení.
Právě při snaze vydedukovat z filmu, v čem Horký sám spatřuje jádro neporozumění obou stran, vychází najevo, že jeho přístup k tématu je možná reportážní, ale nikoli investigativní. Pozoruje, ale nesnaží se proniknout k podstatě problému a označit viníka. Tematicky vrstevnatý a vizuálně promyšlený film oproti angažovanějším dokumentům z poslední doby (Mečiar, Selský rozum, Zákon Helena) nemá ambici rozkrývat jednu konkrétní kauzu a podněcovat k řešení situace. Jako výpověď o konfrontaci dvou hodnotových systémů a dvou způsobů myšlení, které k sobě také v Česku mají blíž, než jsme si možná ochotni připustit, však může Švéd v žigulíku obstát i v dlouhodobějším časovém horizontu.
Švéd v žigulíku (ČR, 2018, IMDb)
Režie: Petr Horký, scénář: Petr Horký, Milan Bureš, Jan Hála, kamera: Milan Bureš, 64 minut, distribuce: Pilot Film (premiéra v ČR 22. 3. 2018).
Švéd v žigulíku (ČR, 2018, IMDb)
Režie: Petr Horký, scénář: Petr Horký, Milan Bureš, Jan Hála, kamera: Milan Bureš, 64 minut, distribuce: Pilot Film (premiéra v ČR 22. 3. 2018).
Přečteno 1424x
Článek vyšel v časopise Cinepur #117, červen 2018.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
5 /8
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Král strašidelného údolí / Lví král
Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty
V krajině půlnočního slunce / Slunovrat
Svět, o který se můžeme pořezat / Tiché doteky
Born To Be Wild / Narušitel systému
Harry Callahan antikomunismu / Staříci
DALŠÍ Z RUBRIKY český film
Profakovat se ke svobodě / Pražské orgie
Sráč nebo hrdina, všichni jedna rodina / Národní třída
Hledání otce, hledání syna / Dálava
Miniatury pro tělo a klavír / Sólo
Svět, o který se můžeme pořezat / Tiché doteky
Harry Callahan antikomunismu / Staříci
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Zaplnit prázdná místa / Chvilky
Selhání systému / Střídavá péče
RUBRIKY
anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (100) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (119) / komiks (10) / kritika (823) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (744) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (112) / rozhovor (163) / scénář (4) / soundtrack (47) / téma (912) / televize (106) / tisková zpráva (1) / událost týdne (246) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (64) / web (42) / zoom (159)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #117, červen 2018
Z obsahu tištěného čísla:
Práce světla mezi dokumentem a asociací / Experimentální tvorba Pabla Mazzola (Alexandra Moralesová, téma)
Vzdálená síla kinematografie / Komentovaný rozhovor s Leosem Caraxem (David Čeněk, rozhovor)
Cine Latino na počátku 21. století pohledem tvůrců (David Čeněk, téma)
Když nevítězí dobro ani zlo / Současné seriály pro mileniály (Iva Baslarová, fenomén)
Východ-Západ / Švéd v žigulíku (Martin Šrajer, kritika)
Mezi vykoupením a apokalypsou / Měsíc Jupitera (Jarmila Křenková, kritika)