Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Kdybychom si současnou televizní produkci představili jako obrovskou mapu světa, hororové seriály televize AMC by nejspíš okupovaly slunný prázdninový poloostrov, kam se jezdí za relaxem a odpočinkovou zábavou. Živým mrtvým ani Preacherovi se zatím nepodařilo překročit stín nenáročné, původem komiksové podívané, která na Emmy uspěje maximálně ve vedlejších technických kategoriích. Ne že by snad AMC netoužila vyšplhat až na samotný televizní Olymp. Jen pro ni tyto vrcholové cíle doteď obstarávala serióznější dramata, jako Mad Men nebo Perníkový táta a jeho navazující spin-off Volejte Saulovi. Nový seriál s přímočarým názvem The Terror ale tuto tradiční vnitrokanálovou hiearchii přesvědčivě prolamuje a mezi oběma dříve oddělenými oblastmi, hororovou a prestižní produkcí, buduje pevný, elegantně navržený most.

Průzkumnická fascinace málo probádanými teritorii, stejně jako pionýrské úsilí propojovat dosud nepropojené, zde přitom není vlastní jen tvůrcům, ale také protagonistům seriálu. Těmi jsou britští námořníci, kteří v polovině 19. století vyrážejí na plavbu polárním mořem, aby nalezli takzvaný Severozápadní průjezd – kratší alternativu dopravního spojení mezi Evropou a Asií. Příběh expedice vedené kapitánem Franklinem, jež fatálně ztroskotala u zaledněného severokanadského Ostrovu krále Viléma, jednak vychází z reálných historických událostí. A současně, což je ještě důležitější, adaptuje stejnojmenný román uznávaného spisovatele Dana Simmonse, v němž se posedlost autentickými dobovými detaily mísí s fabulacemi, které nabývají až lovecraftovských rozměrů.

Právě knižní předloha od respektovaného autora slouží showrunnerům Davidu Kajganichovi a Soo Hugh jako kompas, podle kterého orientují celkový ráz seriálu. Jde o strategii, jež Terroru dodává větší vážnost i komplexitu a která je pro quality TV velmi typická. Románové vyprávění, k němuž mají vícedílné série dobré předpoklady, se tu projevuje květnatými, historicky věrnými dialogy, důrazem na komplikované postavy, jež časem prochází mnohdy nečekanou proměnou, a podrobným vylíčením mrazivého mikrosvěta, v němž se hrdinové ocitají. Ačkoli to všechno jsou v obecném smyslu věci, které jsme už v prestižní televizi nesčetněkrát viděli, The Terror je v neokoukaném prostředí severských pustin úspěšně přesouvá na nové území.

Z útrob rozvrzaných korábů a bílých plání, na nichž se nepoddajný led formuje do vzhůru trčících krystalických útvarů, intenzivně sálá vůně polofantastických dobrodružných výprav, o jakých si kluci pod peřinou čítávají v zažloutlých verneovkách. Vůbec přitom nevadí, že scény z lodí uvězněných v pevné bílé krustě nevznikaly v severských exteriérech, ale na chorvatských pláních a ve studiu se zeleným plátnem. Digitálně dotvářené scenerie si uchovávají patinu mírně nadreálné končiny, připomínající oživlou knižní ilustraci, v níž se přesné obrysy tváří, předmětů i vzdáleného horizontu ztrácí pod zubatým šrafováním.

The Terror tak v několika směrech operuje na nepravděpodobném pomezí skutečnosti, mýtu a hrůzného nadpřirozena, kdy jedno z druhého a druhé z prvního zcela organicky vyrůstá. Historická fakta o Franklinově výpravě navíc těmto oboustranným průnikům nahrávají. Zní skoro neuvěřitelně, že reálnými účastníky expedice byli doktor Goodsir a plukovník Gore, nebo že jedna z královských lodí skutečně nesla pojmenování Terror. To jsou názvy a jména, která vysloveně podněcují představivost a je sympatické, že jim Simmons i autoři seriálu bez jakékoli ironie kráčí naproti. Vlídný intelektuál Goodsir, pro nějž je pomoc ostatním vždy nadřazena osobnímu prospěchu, tak dle očekávání tvoří empatické morální jádro celé družiny. A Gore se, znovu podle neúprosného pravidla nomen omen, stává prvním členem posádky, kterého roztrhne vejpůl krvežíznivé polární monstrum.

Hororově děsivým výjevům, v nichž nebozí námořníci mizí ve chřtánu nadpřirozené obludy, se The Terror nevyhýbá. Zároveň je ale do ostatního dění zakomponovává tak, že nikdy nevyznívají lacině nebo nepatřičně. Rozzuřený démon Tuunbaq není neuchopitelnou příšerou, jako například carpenterovská Věc, ale spíše extrémní manifestací přírodní nerovnováhy – inuitským duchem vtěleným do podoby gigantického ledního medvěda s napůl lidskou tváří. Srovnatelně strašlivé jsou přitom scény, ve kterých dobrodruhy postihují útrapy zcela ne-fantastické: kurděje, kontaminace toxickými konzervami a v těch nejzoufalejších momentech i kanibalismus. Drásavé pohledy na zkažené krvácející dásně nebo rozporcovaná těla by však znovu nebyly tak působivé, pokud by je tvůrci důsledně nezarámovali do ryze nehmotných hodnotových dilemat – otázek souvisejících s odpovědností, morálkou i spiritualitou.

Navzdory svému přímočarému názvu je The Terror nesnadno zařaditelným televizním počinem, v němž gore (s malým g) a další úderná žánrová lákadla koexistují vedle poeticky ztvárněných předsmrtných vizí a vzpomínkových proslovů čechrajících imaginaci už jen svojí archaickou hantýrkou. Nehostinný terén, na nějž tu vstupujeme, není přímo terra incognita, jako spíše povědomou krajinou s množstvím čerstvě objevených zakoutí.

Na pozadí dnešní americké televizní tvorby, která někdy až zarputile akcentuje donedávna často opomíjené menšinové perspektivy, se The Terror může jevit jako poněkud staromilská, bezostyšně pánská (navíc viktoriánsky gentlemanská) záležitost. Právě v této linii, která dříve vévodila kvalitní televizi, ale seriál ukazuje, jakým směrem se dále vydat a nezamrznout přitom v unavených klišé.