Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Logika přestřelky / Zimní bratři

Logika přestřelky / Zimní bratři

kritika / Antonín Tesař / 14. 8. 2018

Už úvodní dlouhá jízda sledující horníky vycházející z dolu a míjející jeden obří, hlučný a oprýskaný stroj za druhým předznamenává základní postupy oslnivého debutu Dána Hlynura Pálmasona Zimní bratři. Prostředí charakteristické pro sociální drama se tu mění v expresivní kulisu atakující zvukovody diváků i postav. V některých scénách se hluk prostředí prolíná s industriálním soundtrackem od Toke Brorsona Odina tak plynule, že nejsme schopni rozeznat diegetickou a nediegetickou zvukovou složku díla. Podobně se do děje prolamují sny a fantazie postav, které někdy také není snadné vzájemně odlišit.

Pálmason rozhodně nenatočil realistický film. Nejde mu ale ani o žádný jednoduchý symbolismus. Extrémně hlučný, špinavý a nevlídný mikrosvět Zimních bratrů je spíš expresivním časoprostorem, ve kterém se vnitřní a vnější světy postav vzájemně v sobě neustále zrcadlí. Dohromady vytvářejí subtilní obraz duševní apokalypsy, který má mnohem blíže k duchu filmů Bély Tarra než k dardennovskému pozorování jedinců lapených v určitém sociálním prostředí.

V jedné z prvních scén filmu shání mladý impulzivní dělník Emil u jednoho z místních „něco pro holku“, ale nakonec odejde domů s nabitou puškou a instruktážním videem o střílení pro vojáky. Pokyny instruktora, jak jednat v bojových situacích, pak Emil aplikuje i na své stále se zhoršující mezilidské vztahy. Logika přestřelky, podle níž je lepší střílet první, abyste sami nebyli zastřeleni, se ozývá v soupeření Emila s jeho starším bratrem Johanem, ať už jsou to závody v močení nebo rvačka o ženu, i v jeho stupňujících se konfliktech s ostatními dělníky poté, co se jeden z nich otráví jeho podomácku vyrobenou pálenkou z průmyslového lihu. Převážně mužský kolektiv ve filmu připomíná psí smečku, společenství spojené dohromady pouze touhou po výdělku. Emil působí jako divoké, neukázněné mládě, které za každou cenu chce udělat dojem na zbytek smečky, ale namísto toho je z ní nakonec vykázáno.

Pálmasonův film však právem vzbudil pozornost spíš svým audiovizuálním zpracováním než příběhem nebo tématem. Zimní bratři se sice nepochybně zabývají mezilidskými vztahy v uzavřených (pracovních, mužských) komunitách, ale rozhodně to není žádná sociologická analýza, která by o nich řekla něco objevného. Pálmason spíš sází na silné empatické výjevy, ve kterých se odrážejí emoce jeho hrdinů, ať už skrze jejich tváře nebo prostřednictvím samotné mizanscény. Tvůrce dává prostředí filmu podobu chladné pustiny, jíž dominují vybledlé barevné odstíny. Uhrančivé obrazy kameramanky Marie von Hausswolff byly navíc natočené na zrnitý 16mm filmový materiál, který dodává zaprášené zimní krajině ještě špinavější nádech.

Industriální prostředí plné masivních zablácených strojů se staví do kontrastu k tělům protagonistů. Herci mají často zašpiněné tváře, případně nosí roušky přes obličeje nebo jsou jejich těla navlečená do neforemných overalů. K tomu kontrastně působí nahota v některých scénách, hlavně ve finálním souboji obou bratrů, kde Johanovo tělo vystupuje jako další tvrdá, nepřekonatelná překážka, proti níž Emil ve finále nic nezmůže a málem jí zcela podlehne. Ještě úzkostněji působí záběry z podzemí, kde jedinými zdroji světla jsou baterky na helmách dělníků a kde je jedinec ostatním vydán ještě více všanc.

Pocit tísnivého, hrozivého prostředí umocňuje i industriální zvuková stopa. Obří stroje vydávající ohlušující zvuky zdůrazňují malost a bezmocnost lidí, kteří s nimi pracují. Pro vyznění Zimních bratrů je zásadní i kontrast mezi neosobním rozměrem pracovní rutiny a Emilovými osamělými pokusy se z něj vytrhnout. Když vedoucí dolu oznamuje Emilovi, že jeho pálenka otrávila jednoho člena týmu, mluví o ztrátě „jednoho z nejlepších pracovníků“, ne o tom, že Emil ohrozil něčí život. Z mrazivých vztahů Pálmasonova zimního království navíc zřejmě není úniku. Přinejmenším nevíme, kam se zavržený Emil a jeho bratr odeberou, protože mimo mikrosvět dolu snímek nikdy nic neukáže, jako by ani mimo něj nic neexistovalo.

Zimní bratři (Vinterbrødre, Dánsko, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Hlynur Pálmason, kamera: Maria von Hausswolff, střih: Julius Krebs Damsbo, hudba: Toke Brorson Odin, hrají: Elliott Crosset Hove, Simon Sears, Lars Mikkelsen ad., 100 minut, distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 17. 5. 2018).

Zimní bratři (Vinterbrødre, Dánsko, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Hlynur Pálmason, kamera: Maria von Hausswolff, střih: Julius Krebs Damsbo, hudba: Toke Brorson Odin, hrají: Elliott Crosset Hove, Simon Sears, Lars Mikkelsen ad., 100 minut, distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 17. 5. 2018).

Přečteno 815x

Článek vyšel v časopise Cinepur #118, srpen 2018.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #126

#126

prosinec 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Král strašidelného údolí / Lví král

Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty

V krajině půlnočního slunce / Slunovrat

Svět, o který se můžeme pořezat / Tiché doteky

Born To Be Wild / Narušitel systému

Harry Callahan antikomunismu / Staříci

Příliš ostré světlo / Budiž světlo

Čtyři vraždy stačí, Fritzoušku / U Zlaté rukavice


DALŠÍ Z RUBRIKY

Na Slovensku vzniká autorský hororový film Matka noci

Úvod k tématu: Netflix

Editorial 126 / Netflix

Big (not) in Japan / Anime na Netflixu

Algoritmický výběr druhů / Netflix a dokumentární film

(Para)normální trauma / Dům na kopci a Mike Flanagan v hororové tvorbě Netflixu

Kolonizátor, nebo adoptivní rodič? / Supertelevize jako značková identita Netflixu

Všichni proti všem / Situace na současném streamingovém trhu


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Born To Be Wild / Narušitel systému

Hands Across (Black) America / My

Zloději iluzí současného Japonska / Zloději

Takaši Miike / Autor bez domova

Dvojí vědomí černošského policajta / BlacKkKlansman


RUBRIKY

anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (100) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (119) / komiks (10) / kritika (823) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (745) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (112) / rozhovor (163) / scénář (4) / soundtrack (47) / téma (912) / televize (106) / tisková zpráva (1) / událost týdne (247) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (64) / web (42) / zoom (159)

Cinepur #118 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #118, srpen 2018

Z obsahu tištěného čísla:

Hledisko oběti / Utøya, 22. července (Jan Bodnár, kritika)

Pod povrchem Teheránu / Teheránská tabu (Martin Mišúr, kritika)

Vyprávět a pak zničit / Rozhovor s Denisem Côtém (Marcel Arbeit, rozhovor)

Čekání na druhou vlnu / 53. MFF Karlovy Vary (Antonín Tesař, report)

Vidět, co nevidíme / Tereza Stehlíková (Kamila Boháčková, profil)

Film noir znovuzrozený / Počátky neonoiru v Americe (Milan Hain, téma)

+ více...