Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Art pro hlavní vysílací čas / Na krátko

Art pro hlavní vysílací čas / Na krátko

kritika / Martin Svoboda / 14. 8. 2018

Film Na krátko nemá právě originální námět. Osamělý introvertní chlapec touží po otci stejně, jak po něm toužilo už tolik jiných introvertních chlapců. Stejně se i hádá se sestrou, stejně ho ve škole šikanují a stejně bojuje s matkou. Nakonec právě z takových „klišé“ se skládá život, a tak se nedají vyčítat ani filmu.

Scénář Petry Soukupové podle její vlastní povídky z knihy oceněné Magnesií Literou zrealizoval režisér Jakub Šmíd, který debutoval v roce 2015 Laputou. V Na krátko se snaží vyprávět obrazem, což není u literární adaptace ani zdaleka samozřejmost. Výpovědní hodnotu tu mají kontrasty prostředí, architektura, dokonce i jídlo. Je to ale snaha až příliš urputná a zároveň banální.

Sledujeme dobře vedené herce v slušně gradovaných scénách, přičemž každá postava má definovaný konflikt, všechny mají navzájem nějaký vztah a vše, co dělají, má ve filmu jasné místo. Možná až příliš jasné. S trochou nadsázky každý předmět, který protagonista vezme do ruky, se mění v symbol, jenž se bude opakovaně vracet. Nůžky, míč, tričko, rodinný pes. Každá postava má přesně jednu vlastnost a jednu roli. Každý symbol nese svůj jeden význam pro přesně jednu postavu. Každý z konfliktů existuje odděleně. Film tak působí ploše a staticky. Nakonec není problém s tím, že každou vyjmutelnou jednotku z Na krátko jde označit za klišé – sociální drama odehrávající se v našem světě by ostatně ani složit z „originálních“ prvků nešlo. Problém spočívá v jednoznačnosti... všeho.

Zobrazované vztahy jsou komplikované, přesto reakce žádné z postav v žádném momentu nepřekvapí. Na jednu stranu vyžaduje určitý talent představit nějakou postavu tak efektně a rychle, že podle pouhého pohledu na její byt lze odhadnout každý její budoucí krok. Tato kvalita se ale zužitkuje spíš u žánrového filmu než u rodinného dramatu, kde takto přímočará psychologie vyznívá naprázdno. Na krátko jako by bylo připraveno odvyprávět silně stylizovaný, třeba komediální příběh, ale rozložené figurky se místo toho začnou trápit a smutnit. A trápí se a smutní přes sto minut, aniž by se staly něčím víc než figurkami.

Nabízelo by se, že jsou plochost a bezrozměrnost záměr. Hrdinovo skládání úvodních titulků z plochých výstřižků papírku by tak našlo své vysvětlení. Jenže děj důrazně opouští hrdinovu optiku – buduje vedlejší linii sestry a závěrečný zásah babičky zcela přesahuje jeho povědomí o událostech. Subjektivita protagonisty tak není režijním záměrem.

Výsledkem je film s festivalovou vizáží, plný nemluvných, relativně pomalých scén, ale zároveň obsahově nevyzývavý a konformní. Smířlivě jej lze označit za snaživý mainstreamový počin nabízející masovému publiku kvalitně zpracovaný, ale stále snadno pochopitelný děj. Dojímavý příběh všedního dne, který bude povědomý, ale zároveň si od něj bude snadné udržet odstup. Nebo jej lze vnímat jako imitaci „festivalové kvality“ toužící po hodnotě, ale neochotné jí obětovat pohodlí.

Ať tak či onak je Na krátko film odsouzený spíše pro televizní obrazovku, kde se bude vyjímat v neděli večer v hlavním vysílacím čase. V distribuci působí nejistě – není ani festivalovým filmem, ani artem, ale nakonec ani mainstreamem. Ve filmu, z nějž je patrná snaha, která mu byla věnována, jde zdůvodnit existenci každé scény, každé repliky i každého objektu před kamerou – ale jak vlastně zdůvodnit existenci filmu samotného?

Na krátko (ČR, 2018, IMDb)
Režie: Jakub Šmíd, scénář: Petra Soukupová, kamera: Vidu Gunaratna, střih: Tomáš Vrána, hudba: Květy, hrají: Jindřich Skokan, Julia Issa, Petra Špalková, Marta Vančurová, Martin Finger ad., 104 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 24. 5. 2018).

Na krátko (ČR, 2018, IMDb)
Režie: Jakub Šmíd, scénář: Petra Soukupová, kamera: Vidu Gunaratna, střih: Tomáš Vrána, hudba: Květy, hrají: Jindřich Skokan, Julia Issa, Petra Špalková, Marta Vančurová, Martin Finger ad., 104 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 24. 5. 2018).

Přečteno 982x

Článek vyšel v časopise Cinepur #118, srpen 2018.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #130

#130

srpen 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Ženská tvář války / Vysoká dívka

Půvab a moudrost motivačních citátů / Kdybys jen tušil

Šíleně smutný Asiat / Ocas tygra

Tancem proti homofobii / Dokud se tančí

Paměť strojů / Efekt Vašulka

O včelách a lidech / Země medu

Žánrové tropy v subtropech / Kanáři

Potratit v Americe / Never Rarely Sometimes Always


DALŠÍ Z RUBRIKY

Eastwood o Eastwoodovi

Bradley Cooper si zahraje v novince Paula Thomase Andersona

Kniha o Pavlovi a Daně

Ondřej Šálek / Pochopení za každou cenu

Editorial 130: Kinematografie Hongkongu

Mezi žánry, přístupy a autory / Neviditelná legenda Corey Yuen

Falešní hráči hongkongské komedie / Filmy bratrů Huiových

Hongkongská nová vlna / Jak televize reformovala kinematografii


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Modelář aneb Kurvahošiguntág? / Modelář

Kudy přišel Karel Vachek / Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie

Svět, o který se můžeme pořezat / Tiché doteky

Jak nežít v mistrovském díle / Skleněný pokoj


RUBRIKY

anketa (25) / český film (97) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (104) / fenomén (73) / festival (93) / flashback (4) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (1) / kauza (33) / kniha (123) / kritika (969) / mimo kino (162) / nekrolog (1) / novinka (775) / objev (2) / pojem (36) / portrét (16) / profil (110) / reflexe (25) / report (115) / rozhovor (167) / scénář (4) / soundtrack (51) / téma (939) / televize (110) / událost týdne (259) / videohra (68) / web (42) / zoom (163)

Cinepur #118 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #118, srpen 2018

Z obsahu tištěného čísla:

Radostné katastrofy a absurdní vesmíry / Terry Gilliam (Antonín Tesař, portrét)

Úvod k tématu 118: Neonoir (Lukáš Skupa, téma)

Magický tep plastelínového srdce / Dujanah (Ondřej Trhoň, videohra)

Logika přestřelky / Zimní bratři (Antonín Tesař, kritika)

Hvězdné války bez síly / Solo: Star Wars Story (Daniel Řehák, kritika)

Gangy Berlína / Noirové vlivy v seriálu Babylon Berlín (Jarmila Křenková, téma)

+ více...