Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Art pro hlavní vysílací čas / Na krátko

Art pro hlavní vysílací čas / Na krátko

kritika / Martin Svoboda / 14. 8. 2018

Film Na krátko nemá právě originální námět. Osamělý introvertní chlapec touží po otci stejně, jak po něm toužilo už tolik jiných introvertních chlapců. Stejně se i hádá se sestrou, stejně ho ve škole šikanují a stejně bojuje s matkou. Nakonec právě z takových „klišé“ se skládá život, a tak se nedají vyčítat ani filmu.

Scénář Petry Soukupové podle její vlastní povídky z knihy oceněné Magnesií Literou zrealizoval režisér Jakub Šmíd, který debutoval v roce 2015 Laputou. V Na krátko se snaží vyprávět obrazem, což není u literární adaptace ani zdaleka samozřejmost. Výpovědní hodnotu tu mají kontrasty prostředí, architektura, dokonce i jídlo. Je to ale snaha až příliš urputná a zároveň banální.

Sledujeme dobře vedené herce v slušně gradovaných scénách, přičemž každá postava má definovaný konflikt, všechny mají navzájem nějaký vztah a vše, co dělají, má ve filmu jasné místo. Možná až příliš jasné. S trochou nadsázky každý předmět, který protagonista vezme do ruky, se mění v symbol, jenž se bude opakovaně vracet. Nůžky, míč, tričko, rodinný pes. Každá postava má přesně jednu vlastnost a jednu roli. Každý symbol nese svůj jeden význam pro přesně jednu postavu. Každý z konfliktů existuje odděleně. Film tak působí ploše a staticky. Nakonec není problém s tím, že každou vyjmutelnou jednotku z Na krátko jde označit za klišé – sociální drama odehrávající se v našem světě by ostatně ani složit z „originálních“ prvků nešlo. Problém spočívá v jednoznačnosti... všeho.

Zobrazované vztahy jsou komplikované, přesto reakce žádné z postav v žádném momentu nepřekvapí. Na jednu stranu vyžaduje určitý talent představit nějakou postavu tak efektně a rychle, že podle pouhého pohledu na její byt lze odhadnout každý její budoucí krok. Tato kvalita se ale zužitkuje spíš u žánrového filmu než u rodinného dramatu, kde takto přímočará psychologie vyznívá naprázdno. Na krátko jako by bylo připraveno odvyprávět silně stylizovaný, třeba komediální příběh, ale rozložené figurky se místo toho začnou trápit a smutnit. A trápí se a smutní přes sto minut, aniž by se staly něčím víc než figurkami.

Nabízelo by se, že jsou plochost a bezrozměrnost záměr. Hrdinovo skládání úvodních titulků z plochých výstřižků papírku by tak našlo své vysvětlení. Jenže děj důrazně opouští hrdinovu optiku – buduje vedlejší linii sestry a závěrečný zásah babičky zcela přesahuje jeho povědomí o událostech. Subjektivita protagonisty tak není režijním záměrem.

Výsledkem je film s festivalovou vizáží, plný nemluvných, relativně pomalých scén, ale zároveň obsahově nevyzývavý a konformní. Smířlivě jej lze označit za snaživý mainstreamový počin nabízející masovému publiku kvalitně zpracovaný, ale stále snadno pochopitelný děj. Dojímavý příběh všedního dne, který bude povědomý, ale zároveň si od něj bude snadné udržet odstup. Nebo jej lze vnímat jako imitaci „festivalové kvality“ toužící po hodnotě, ale neochotné jí obětovat pohodlí.

Ať tak či onak je Na krátko film odsouzený spíše pro televizní obrazovku, kde se bude vyjímat v neděli večer v hlavním vysílacím čase. V distribuci působí nejistě – není ani festivalovým filmem, ani artem, ale nakonec ani mainstreamem. Ve filmu, z nějž je patrná snaha, která mu byla věnována, jde zdůvodnit existenci každé scény, každé repliky i každého objektu před kamerou – ale jak vlastně zdůvodnit existenci filmu samotného?

Na krátko (ČR, 2018, IMDb)
Režie: Jakub Šmíd, scénář: Petra Soukupová, kamera: Vidu Gunaratna, střih: Tomáš Vrána, hudba: Květy, hrají: Jindřich Skokan, Julia Issa, Petra Špalková, Marta Vančurová, Martin Finger ad., 104 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 24. 5. 2018).

Na krátko (ČR, 2018, IMDb)
Režie: Jakub Šmíd, scénář: Petra Soukupová, kamera: Vidu Gunaratna, střih: Tomáš Vrána, hudba: Květy, hrají: Jindřich Skokan, Julia Issa, Petra Špalková, Marta Vančurová, Martin Finger ad., 104 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 24. 5. 2018).

Přečteno 734x

Článek vyšel v časopise Cinepur #118, srpen 2018.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #126

#126

prosinec 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Král strašidelného údolí / Lví král

Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty

V krajině půlnočního slunce / Slunovrat

Svět, o který se můžeme pořezat / Tiché doteky

Born To Be Wild / Narušitel systému

Harry Callahan antikomunismu / Staříci

Příliš ostré světlo / Budiž světlo

Čtyři vraždy stačí, Fritzoušku / U Zlaté rukavice


DALŠÍ Z RUBRIKY

Úvod k tématu: Netflix

Editorial 126 / Netflix

Big (not) in Japan / Anime na Netflixu

Algoritmický výběr druhů / Netflix a dokumentární film

(Para)normální trauma / Dům na kopci a Mike Flanagan v hororové tvorbě Netflixu

Kolonizátor, nebo adoptivní rodič? / Supertelevize jako značková identita Netflixu

Všichni proti všem / Situace na současném streamingovém trhu

Králové a slouhové v zadrátovaných bažinách / Král Šumavy


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Svět, o který se můžeme pořezat / Tiché doteky

Jak nežít v mistrovském díle / Skleněný pokoj


RUBRIKY

anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (100) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (119) / komiks (10) / kritika (823) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (744) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (112) / rozhovor (163) / scénář (4) / soundtrack (47) / téma (912) / televize (106) / tisková zpráva (1) / událost týdne (246) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (64) / web (42) / zoom (159)

Cinepur #118 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #118, srpen 2018

Z obsahu tištěného čísla:

Na pytlácké stezce za originalitou / Manifesto (Tomáš Gruntorád, kritika)

Vyprávět a pak zničit / Rozhovor s Denisem Côtém (Marcel Arbeit, rozhovor)

Bar jménem TechNoir / Virtuální realita noirového subžánru (Antonín Tesař, téma)

Anglie jako rajská zahrada i okultní peklo / Arcadia (Jiří Špičák, soundtrack)

Magický tep plastelínového srdce / Dujanah (Ondřej Trhoň, videohra)

Film noir znovuzrozený / Počátky neonoiru v Americe (Milan Hain, téma)

+ více...