Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Hvězdné války bez síly / Solo: Star Wars Story
kritika / Daniel Řehák / 14. 8. 2018
Postava pašeráka, úžasného pilota, milovníka a dobrodruha Hana Sola prý Kasdana fascinovala od začátku. Do dualistického a patetického univerza Star Wars vnášela prvek náhody, lidskosti, komedie a díky jejímu někdejšímu představiteli Harrisonu Fordovi i nezaměnitelný šarm. Podle Kasdanových slov se nikdy nedá očekávat, jak Han Solo zareaguje a co provede, a to je na něm nejvíce přitažlivé. Totéž se však nedá říct o Kasdanově scénáři k Solovu prvnímu sólovému dobrodružství.
Spolu se svým synem Jonathanem dostal Kasdan možnost vytvořit film, který by ozřejmil Solovu minulost a charakter a ilustroval některé nevyjasněné momenty, o nichž se v původní trilogii Hvězdných válek jen mluvilo. Konečně se můžeme dozvědět, odkud se vzala bájná loď Millenium Falcon, proč je nejrychlejší v galaxii nebo jak se Han seznámil s Landem Calrissianem. Těžko ale říci, zda o to někdo v této podobě stál. Výsledkem je totiž příběh tak generický, obyčejný a tuctový, že by mu možná posloužilo k dobru, kdyby byl o něco horší. Alespoň by bylo o čem mluvit. Málokdo z fanoušků si představoval velký karetní souboj mezi figurou lišáckého fešáka Landa a prohnaného Hana Sola jako zadumanou partii hry prší. Snímku chybí to, čím by měla paradoxně postava hlavního protagonisty překypovat – odvaha a nečekanost. Kompilát klasických westernů, remake Velké vlakové loupeže a mix „heist“ snímků s nechtěnou parodií na Jamese Bonda, i tak by se dal scénář filmu Solo: Star Wars Story popsat. První film ze světa Star Wars, kterému chybí mýtus Síly a postrádá velký epický rámec osudového souboje dobra se zlem, nepřináší civilní osvěžení série, ale působí jako předělávka několika filmů, které známe nazpaměť, zasazených do poněkud ošuntělých kulis galaxie kdesi daleko.
Realizace filmu prošla velkou krizí, když jej v půlce natáčení muselo opustit režijní duo Phil Lord a Christopher Miller, kteří udělali z franšízového filmu LEGO® příběh jeden z nejlepších animovaných snímků posledních let. Pro kreativní neshody s vedením, z nichž se pak vyklubal strohý fakt, že mladí režiséři na place příliš improvizovali a tím ztráceli velmi drahé natáčecí hodiny, byli Lord s Millerem z natáčení odvoláni. Časovou a finanční ztrátu pak zachraňoval starý známý a producentům generačně bližší Ron Howard. Režisér řemeslně zdatný, zkušený a metodický, ale v podstatě rutinér, který musel snímek zejména promptně dokončit a ustát.
Úvodní záběr v absolutní temnotě, kterou rozežene záblesk elektrického výboje a následně se z podsvětí a kanálů, přes válečné zákopy, potemnělé bary a chmurné hory postupně dostává až mezi hvězdy a v závěru na prosluněnou poušť, sice můžeme považovat za vizuálně působivou scenáristickou koncepci, ale málokterý divák si této nuance všimne. Obzvlášť když postavy procházejí proměnou pouze zdánlivou a dílčí, aniž by se ke konci filmu nějak zvlášť rozsvítily.
Zatímco kvůli nenávistné kampani, která následovala po poslední epizodě skywalkerovské linie Poslední z Jediů, si někteří herci museli zrušit účty na Twitteru a režisér Rian Johnson pokorně vysvětluje každou stránku svého poměrně komplikovaného a odvážného scénáře, po premiéře Sola se nestalo nic. Tohle přece měly být ty jednoduché, nekontroverzní Hvězdné války pro každého, milé a vtipné, bez nervů a sporů o osobní duševní vlastnictví každého fanouška. Bohužel vznikl film tak obyčejný, opatrný a neživotný, že sice nikoho neurazil, ale také nenadchl, a celá linie dovypravování příběhů postav z původních Star Wars byla kvůli jeho kasovnímu propadu zastavena. Sázka na jistotu a cesta volným vesmírem se vyplatila méně než kličkování mezi asteroidy, k níž se dá přirovnat originalita a snaha o novátorství Johnsonova filmu.
Solo: Star Wars Story (Solo: A Star Wars Story, USA, 2018, IMDb)
Režie: Ron Howard, scénář: Lawrence Kasdan, Jonathan Kasdan, kamera: Bradford Young, střih: Pietro Scalia, hudba: John Powell, hrají: Alden Ehrenreich, Donald Glover, Woody Harrelson, Emilia Clarke ad., 135 minut, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 24. 5. 2018).
Solo: Star Wars Story (Solo: A Star Wars Story, USA, 2018, IMDb)
Režie: Ron Howard, scénář: Lawrence Kasdan, Jonathan Kasdan, kamera: Bradford Young, střih: Pietro Scalia, hudba: John Powell, hrají: Alden Ehrenreich, Donald Glover, Woody Harrelson, Emilia Clarke ad., 135 minut, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 24. 5. 2018).
Přečteno 2330x
Článek vyšel v časopise Cinepur #118, srpen 2018.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Solo: Star Wars Story
**** ČTENÁŘI (1)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou
Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice
Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba
Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna
Kvík / Až si zase příště dáte klobásku
DALŠÍ Z RUBRIKY
Editorial 146 / Výbuchy v českém filmu
Inscryption / Labyrint herního světa a ráj karet
Jak se vaří zápletka / Makanai: Jak se vaří pro maiko
Pinocchio Guillerma del Tora / Fekální pochod proti fašismu
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Lamač Lucasových kódů / Star Wars: Poslední z Jediů
Rogue One / Ukradené plány na Star Wars pro dospělé
Hledá se Dory / Splněné zadání a ani o šupinu navíc
Star Wars: Síla se probouzí / Nejlepší z možných předalekých galaxií
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (121) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (19) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (134) / kritika (1126) / mimo kino (194) / novinka (829) / pojem (36) / portrét (54) / profil (101) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (90) / téma (1042) / televize (140) / událost týdne (294) / videohra (85) / web (46) / zoom (174)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #118, srpen 2018
Z obsahu tištěného čísla:
Radostné katastrofy a absurdní vesmíry / Terry Gilliam (Antonín Tesař, portrét)
Art pro hlavní vysílací čas / Na krátko (Martin Svoboda, kritika)
Třetí rozměr dálnovýchodního leporela / Psí ostrov (Ondřej Pavlík, kritika)
Donbas / Peklo animálních instinktů (Kamila Dolotina, zoom)
Na pytlácké stezce za originalitou / Manifesto (Tomáš Gruntorád, kritika)
Magický tep plastelínového srdce / Dujanah (Ondřej Trhoň, videohra)