Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Zápas s řečí dějin / Jan Palach
kritika / Pavel Sladký / 15. 10. 2018 / komentáře (1)
Po Janu Palachovi a TV seriálech Bohéma a České století se Sedláček rýsuje jako režisér se zájmem o historické svědomí a také jako tvůrce svým založením dialogický, jazykový. A to nejen proto, že vede dialog s cílem vyložit část moderních českých dějin a jejich smysl. Jeho filmový styl je uměřený a snímek se navzdory nevýřečnému hrdinovi výrazně sytí jazykem. Dialogy postav, politické projevy, dobová média, texty populárních písní, plakátové nápisy a transparenty se vrství v obraze, prostupují scénář i výpravu. V Janu Palachovi nenajdeme ani jednu sekvenci, která by jazyk v některé formě (psané, mluvené slovo v obraze nebo mimo obraz) neužívala. Dokonce i sekvence, kde je Palach sám, z různorodých dramatických důvodů doprovázejí drobnější textová sdělení nebo výkřik hlavní postavy „do prázdna“. S blížícím se finále se mladý Palach stahuje do sebe s vědomím plánovaného činu. Slova znějící kolem něj vyjadřují nejprve diskusní kvas pražského jara, posléze krizi formativních autorit, ale později zní stále banálněji až k naprosté nesnesitelnosti.
Funkce jazyka se v průběhu filmu výrazně proměňuje, ale ke své škodě je film řečí přehlcený. Posiluje to i několik nadbytečných scén. Mezi ně patří posrpnová francouzská brigáda, kde se sice Palach dozví o Siwiecově sebeupálení, ale překládání slova řeka do francouzského rivière a další dialogy nejsou funkčním odlehčením, spíš jen slepou odbočkou a vršením verbálních projevů. Také Palachův telefonát příteli ze studií, se kterým si snad chce promluvit o svém plánu, nemá žádné konsekvence, jen brzdí gradaci a přidává další dialogy. Při opakovaném zhlédnutí filmu vystoupí také nadbytečnost vět jako „To je ale rozpad všeho, co dává smysl!“, které verbalizují to, co bychom měli rozeznat z tváří herců. Výkony mladých herců a hereček v čele se samotným Viktorem Zavadilem v roli Palacha jsou přitom zapamatováníhodné a na rozdíl například od Smrkovského Jiřího Zapletala nevzbuzují podezření z vnějškového imitování.
Čtyřminutová závěrečná sekvence, v níž Sedláček mimochodem diváky neokázale dovede k nejvýraznějšímu subjektivnímu pohledu, ve kterém se kamera ztotožňuje s Palachem, je velmi silná. Po ní na plátně následuje pietní černá vteřina, ale ani Palachův finální čin neústí do ticha. Titulková sekvence je doplněna radioakustickou kompozicí Michala Rataje, která je opět nasycená dobovými projevy. Fikce znovu promarňuje svoji příležitost zastavit se navzdory pokračujícím dějinám nad tajemstvím nepředstavitelně bolestivého činu, i když rezonance otázky „proč?“ v divákovi měla být jejím hlavním cílem.
Po Janu Palachovi Sedláčka můžeme označit za režiséra, který dává přednost interpretaci historického momentu pro smysl dějin před obrazem dějinného tajemství. Jan Palach je sdělným historickým dramatem, které ukazuje, co „Pochodeň č. 1“ formovalo. Nenechává diváka příliš pochybovat o tom, že Palachův čin nebyl například impulzivní, zoufalý, pomatený, nedomyšlený ani nesmyslný, ale – slovy Lederera – svrchovaně mravní. Jeho historické i charakterové souřadnice jsou poměrně pevné a snad až příliš často definované jazykem archiválií, historiografie i scénáře.
Jan Palach (ČR, SR, 2018, IMDb)
Režie: Robert Sedláček, scénář: Eva Kantůrková, kamera: Jan Šuster, střih: Josef Krajbich, hudba: Michal Rataj, hrají: Viktor Zavadil, Denisa Barešová, Jan Vondráček, Zuzana Bydžovská ad., 124 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 21. 8. 2018).
Jan Palach (ČR, SR, 2018, IMDb)
Režie: Robert Sedláček, scénář: Eva Kantůrková, kamera: Jan Šuster, střih: Josef Krajbich, hudba: Michal Rataj, hrají: Viktor Zavadil, Denisa Barešová, Jan Vondráček, Zuzana Bydžovská ad., 124 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 21. 8. 2018).
Přečteno 1795x
Článek vyšel v časopise Cinepur #119, říjen 2018.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Jan Palach
**** ČTENÁŘI (2.3)
komentáře
"Fikce znovu promarňuje svoji příležitost zastavit se navzdory pokračujícím dějinám nad tajemstvím nepředstavitelně bolestivého činu, i když rezonance otázky „proč?“ v divákovi měla být jejím hlavním cílem." Mně naopak přijde, že toho v případě Sedláčkova filmu fikce zase tolik nepromarnila. Sama závěrečná "němá" sekvence, jakož i řada dalších silných momentů (topení štěnat, zastřelení ruského vojáka atd…), jakož i to, že film vemi často nachází těžiště "mimo slova", ve tváři hlavního protagonisty, do které je nutné a zároveň nesnadné empaticky pronkat, jsou dle mého důkazem, že to není pouze tezovité a ukecané….
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Král strašidelného údolí / Lví král
Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty
V krajině půlnočního slunce / Slunovrat
Svět, o který se můžeme pořezat / Tiché doteky
Born To Be Wild / Narušitel systému
Harry Callahan antikomunismu / Staříci
DALŠÍ Z RUBRIKY
Na Slovensku vzniká autorský hororový film Matka noci
Big (not) in Japan / Anime na Netflixu
Algoritmický výběr druhů / Netflix a dokumentární film
(Para)normální trauma / Dům na kopci a Mike Flanagan v hororové tvorbě Netflixu
Kolonizátor, nebo adoptivní rodič? / Supertelevize jako značková identita Netflixu
Všichni proti všem / Situace na současném streamingovém trhu
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Vzácné, křehké a hořké životy / Sbohem, synu
Paradoxy zla / Nabarvené ptáče
Schodiště hvězdných událostí, objevů a obav / Cannes 2018
Síla boxovat, síla prohrávat / Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho
RUBRIKY
anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (100) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (119) / komiks (10) / kritika (823) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (745) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (112) / rozhovor (163) / scénář (4) / soundtrack (47) / téma (912) / televize (106) / tisková zpráva (1) / událost týdne (247) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (64) / web (42) / zoom (159)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #119, říjen 2018
Z obsahu tištěného čísla:
Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej (Ivo Michalík, kritika)
Příliš sladká země / Sweet Country (Jarmila Křenková, kritika)
FAMU v běhu času / Portrét školy v paměti absolventů (Lukáš Skupa, téma)
Dvojí vědomí černošského policajta / BlacKkKlansman (Antonín Tesař, kritika)
Editorial 119: FAMU (Jindřiška Bláhová, editorial)
Místy nebezpečná historie AMU / Vít Janeček (Vít Janeček, kniha)