Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Příliš sladká země / Sweet Country

Příliš sladká země / Sweet Country

kritika / Jarmila Křenková / 29. 11. 2018

Sweet Country zachycuje Austrálii dvacátých let minulého století jako obdobu amerického Divokého západu. Odehrává se v krajině, kde se civilizační výdobytky střetávají s divočinou. Civilizace je zde ovšem relativní pojem, protože na pozemcích bílých osadníků, kteří si mohou dovolit vše, otročí v nuzných podmínkách původní obyvatelé. Jedním z nich je Sam Kelly a jeho žena Lizzie. Když Sam v sebeobraně zastřelí bílého válečného veterána Harryho, dvojice se vydává na útěk. Ví totiž, že kdyby zůstali, nečekal by je spravedlivý soud, ale lynč.

Kameraman a dokumentarista Warwick Thornton se vztahy původních a nových obyvatel Austrálie zabývá systematicky a jako režisér zaznamenává úspěchy na áčkových festivalech. Jeho celovečerní debut, sociální drama Samson a Dalila, byl uveden v canneské sekci Un certain regard, western Sweet Country zase získal zvláštní cenu poroty na festivalu v Benátkách. Thorntonovy kompozice obrazů a snímání postav odkazují na tradiční westerny, prací s charaktery či způsobem vyprávění se ale naopak žánrovým klišé vzdalují a snaží se přiblížit moderním westernovým variacím, jako je Proposition, Opravdová kuráž nebo hraniční trilogie spisovatele Cormaca McCarthyho odehrávající se v americko-mexickém pohraničí.

Thornton ovšem není syrový jako John Hillcoat, emocionálně naléhavý jako bratři Coenové ani vypjatě metafyzický jako McCarthy. Z jeho filmu vystupuje především úsilí zevrubně analyzovat traumata koloniální minulosti. To je jistě legitimní, protože Austrálci byli ještě v první polovině 20. století vražděni coby škodná a až do roku 1967 jim nebyla přiznána občanská práva. Přes nápadité vyprávěcí postupy je však Thorntonův western místy až moc návodný a objektivně závažnému sdělení se nedaří dodat odpovídající hloubku. Například prací s flashbacky a flashforwardy dochází k působivému stírání časoprostorových souvztažností. Přesto zde prolnutí časových rovin spolu s důrazem na fotogeničnost australské přírody jen stěží evokuje mystický přesah do surreálného prostoru nadpozemského očistce, v němž by se odehrál fatální střet člověka a přírodních sil, jak se to povedlo například ve filmu Kosti a skalp Thorntonovu vrstevníkovi S. Craigu Zahlerovi.

Pro vystudovaného kameramana zůstává zásadní vizualita. Zaměřuje se na proměny barevného spektra v závislosti na světelných podmínkách a střídání dne a noci. Téměř hmatatelně pociťujeme horkou prašnost prostředí a kakofonie psího štěkotu rozléhající se na izolovaných farmách kontrastuje s tichými statickými záběry rozlehlé krajiny za soumraku či svítání. V pomalém doznívání obrazů se stromoví rytmicky pohupuje ve větru a sluneční jas se intenzivně propaluje skalisky i solnou plání. Příroda zde vystupuje jako další z postav a stává se mlčenlivým svědkem událostí. Za předpokladu, že ji dostatečně znají, může být pro hrdiny, kteří v ní bloudí, spojencem, nikdy ale nebude jejich přítelem.

Mapování na první pohled nehybných přírodních scenerií tvoří paralelu k soustředěnému průzkumu stoických lidských tváří. Thornton umí pracovat s neherci a výraznou fyziognomií Austrálců. Prostřednictvím detailů obličejů, zámlk a strohých replik se mu daří jediným pohledem vyjádřit i složité děje a emoční stavy. Úderné dialogy svou kadencí připomínají pouťové vyvolávání i výstřel z pušky a jsou snadno zaměnitelné s hlasem komentátora doprovázejícího němé filmy v improvizovaném letním kině. To pro místní představuje atrakci srovnatelnou se soudním procesem se Samem, který se odehraje na stejném místě a při němž přihlížející zaujímají totožné pozice, jako když sledovali filmy.

Thornton neskrývá ambice odvyprávět komplexní příběh zákona, spravedlnosti a morálky. Přes důležité téma, zajímavé vizuální nápady i pokusy o žánrové aktualizace je ale jeho přístup stále velmi uměřený a Sweet Country v rámci příběhů z okraje civilizace nakonec ničím nevybočuje. Autentická bezvýchodnost neutěšeného světa, kde je místo jen pro ty nejsilnější, z něj probleskne pouze sporadicky, třeba když Sam s Lizzie na svůj útěk sami rezignují a vzdají se rasistickému seržantovi. V jiných momentech už nám ale Thornton doslova i přeneseně zakrývá oči. Ve scéně, kdy farmář Harry znásilňuje Lizzie, se důmyslnou prací s mizanscénou prostor postupně zatemňuje a násilí samotné je vytěsněno mimo hlavní plán. Na to, o jak brutálních činech pojednává, je tedy Sweet Country až příliš líbivý a opatrný film.

Sweet Country (Austrálie, 2017, IMDb)
Režie a kamera: Warwick Thornton, scénář: David Tranter, Steven McGregor, střih: Nick Meyers, hrají: Bryan Brown, Hamilton Morris, Thomas M. Wright, Ewen Leslie ad., 113 minut, distribuce: Pilot Film (premiéra v ČR 2. 8. 2018).

Sweet Country (Austrálie, 2017, IMDb)
Režie a kamera: Warwick Thornton, scénář: David Tranter, Steven McGregor, střih: Nick Meyers, hrají: Bryan Brown, Hamilton Morris, Thomas M. Wright, Ewen Leslie ad., 113 minut, distribuce: Pilot Film (premiéra v ČR 2. 8. 2018).

Přečteno 336x

Článek vyšel v časopise Cinepur #119, říjen 2018.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Sweet Country

Ohodnoťte film na Cinepur.cz


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #120

#120

prosinec 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Příliš sladká země / Sweet Country

Selhání systému / Střídavá péče

Dokonale vyměřený seskok / Mission: Impossible - Fallout

Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej

Umírání lidové písně / Studená válka

Filozofie prázdnoty / Climax

Dvojí vědomí černošského policajta / BlacKkKlansman

Zápas s řečí dějin / Jan Palach


DALŠÍ Z RUBRIKY

Úvod k tématu 120: Muž ve filmu

Editorial 120: Muž ve filmu

Žít, pracovat, pózovat / Televizní světy Ryana Murphyho

Zběsilost v srdci i v obličeji / Nicolas Cage jako mem

Fascinující Fassbender / Filmové performance maskulinit

Rabijáti, svalovci i šprti / Reprezentace maskulinit v americkém filmu a televizi od 40. let do...

Jak definovat mužnost na plátně

Lidovost, masovost, oblíbenost… / Jak rozumět populární kultuře po třiceti letech


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Génius průměru / Deadpool 2

Soukromé masakry / Nikdys nebyl

Další sezona podivností / Stranger Things 2

Hororové placebo / To

Příliš ambiciózní jízda / Baby Driver


RUBRIKY

anketa (23) / český film (78) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (94) / fenomén (70) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (114) / komiks (10) / kritika (767) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (692) / objev (3) / pojem (36) / portrét (9) / profil (102) / reflexe (24) / report (105) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (41) / téma (873) / televize (95) / tisková zpráva (1) / událost týdne (223) / video (2) / videoart (16) / videohra (58) / web (42) / zoom (153)

Cinepur #119 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #119, říjen 2018

Z obsahu tištěného čísla:

Štvanice mezi bádáním a autorským filmem / Michaela Režová (Vítězslav Chovanec, profil)

Úvod k tématu 119: FAMU (Lukáš Skupa, téma)

Dvojí vědomí černošského policajta / BlacKkKlansman (Antonín Tesař, kritika)

Místy nebezpečná historie AMU / Vít Janeček (Vít Janeček, kniha)

Editorial 119: FAMU (Jindřiška Bláhová, editorial)

FAMU v běhu času / Portrét školy v paměti absolventů (Lukáš Skupa, téma)

+ více...