Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Dokonale vyměřený seskok / Mission: Impossible - Fallout

Dokonale vyměřený seskok / Mission: Impossible - Fallout

kritika / Dan Krátký / 15. 11. 2018

Sérii Mission: Impossible trvale definuje pestrost, která dovoluje režisérům s rozličnými autorskými přístupy vytěžit ústřední špionážní rámec. Postupně šlo o důmyslné podvrácení původního seriálu (Brian De Palma), exkurzi k hongkongskému akčnímu filmu (Woo), hru s osnovou vyprávění (Abrams), epizodickou týmovou akci (Bird) a uvědomělé uchopení žánrových pravidel (McQuarrie). Paralelně s ní procházela kariéra Toma Cruise otřesy – od období největší slávy k úpadku až k nynější snaze o návrat. K němu výrazně přispěl Christopher McQuarrie, který s ním úzce spolupracoval již od adaptace Leea Childa Jack Reacher: Poslední výstřel přes blockbuster Na hraně zítřka až po pátý díl M:I s podtitulem Národ grázlů. Autor oscarového scénáře k Obvyklým podezřelým se stal pravou rukou hollywoodské superstar a do jisté míry (spolu)strůjcem jejího návratu. Proto je pochopitelné, že jejich spolupráce pokračovala i do další Mission: Impossible, tentokrát nazvané Fallout.

Někdo může v režijním návratu vidět omezení autorské rozmanitosti série, avšak McQuarrie je natolik schopným tvůrcem, že drobné opisování z vlastního Národa grázlů nevadí. Vyrovná jej tím, že Fallout je ve vztahu k hlavní postavě (a potažmo jejímu hereckému představiteli) až nečekaně osobním filmem. Ethan Hunt stále stojí na pomezí týmového hráče a nadlidského sólisty, ale ke svým definujícím znakům přidává empatii a lásku, protože se musí vyrovnávat s citlivou minulostí i morálním rozměrem infiltrace nepřítele. Vyprávění prohlubuje psychologizaci své nezničitelné ikony a tento (melo)dramatický rozměr ho zábavně ozvláštňuje, nicméně nenarušuje identitu geniálního agenta, který je vždy o krok napřed.

Náskok má i před divákem, a právě v rovině omezené distribuce informací si Fallout explicitně pohrává se zajímavou myšlenkou. Co když je omezený rozsah vědění způsoben tím, že Hunt prostě neví, jak dál? Sice ujišťuje okolí o své schopnosti problém vyřešit, ale několikrát otevřeně přiznává, že prostě neví jak. Vyprávění vede diváka ke zpochybnění Huntových schopností a motivů. Tuto kritickou perspektivu však zahodí ve chvíli, kdy odhalí dokonalou promyšlenost každého dílčího rozhodnutí. Jako by Fallout vytvářel spojitost mezi Huntem a Cruisem. Jakkoli iracionální rozhodnutí – například pro film skutečně vyskočit z letadla – je výsledkem sofistikované strategie, která bude odměněna diváckým (či týmovým) úžasem. Tom Cruise je Ethan Hunt a šestý díl tento vztah uvědoměle potvrzuje.

Špionskou horskou dráhu však trápí drobné narativní problémy. Jedna dlouhá akce by neunesla stopáž celovečerního filmu, proto je nutné obratně provázat dílčí úkoly, které občas musí skončit neúspěchem, aby mohlo být finále dostatečně napínavé. S tímto problémem se McQuarrie popral daleko obratněji než například Brad Bird v razantně epizodickém Ghost Protocol, ale přes veškerou autorskou zručnost působí Fallout lehce přesyceně. I přes promyšlenou distribuci informací (a jejich pravidelné zatajování či odhalování nových okolností) je oněch syžetových zákrut a zvratů možná trochu víc, než by bylo třeba. McQuarrie s epizodickou strukturou uvědoměle pracuje a přináší dostatek fantastických atrakcí i osobních konfliktů, ale do určité míry ukazuje limity toho, co může jeden tvůrce sérii přinést, než sklouzne k recyklaci sebe sama.

V obecnější rovině film funguje chirurgicky přesně. Důmyslně přenáší diváckou pozornost mezi několika lokacemi a obratně využívá dialogových háčků i jiných klasických postupů. Cruisova snaha být sám sobě kaskadérem dodává akčním scénám sílu a McQuarrieho snímání bezmála dokonalou intenzitu. V samotném závěru ukáže učebnicově precizní příklad rytmizace akční scény spojováním několika ohnisek akce a zapojením osobních motivů.

Fallout sice načrtává drobné tematické paralely k současnosti – nejvýrazněji asi v konfrontaci pragmatické instituce s empaticky uvažujícím jedincem, silných ženských hrdinkách či už tradičního tématu vnitřního nepřítele –, ale daleko lépe ukazuje, jak funkční a promyšlený může žánrový film být. Jde o snímek tak precizní, až je těžké nemít jej rád. Ale i přesto odhaluje, že Christopher McQuarrie už M:I dal vše, co mohl. A teď je na Tomu Cruisovi, zda v příštích letech přijme nový úkol a posune sérii kupředu, nebo zůstane v komfortní zóně tandemové spolupráce.

Přečteno 424x

Článek vyšel v časopise Cinepur #119, říjen 2018.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #120

#120

prosinec 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Příliš sladká země / Sweet Country

Selhání systému / Střídavá péče

Dokonale vyměřený seskok / Mission: Impossible - Fallout

Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej

Umírání lidové písně / Studená válka

Filozofie prázdnoty / Climax

Dvojí vědomí černošského policajta / BlacKkKlansman

Zápas s řečí dějin / Jan Palach


DALŠÍ Z RUBRIKY

Rozostřeně, ale zostra / Tvář

Úvod k tématu 120: Muž ve filmu

Editorial 120: Muž ve filmu

Žít, pracovat, pózovat / Televizní světy Ryana Murphyho

Zběsilost v srdci i v obličeji / Nicolas Cage jako mem

Fascinující Fassbender / Filmové performance maskulinit

Rabijáti, svalovci i šprti / Reprezentace maskulinit v americkém filmu a televizi od 40. let do...

Jak definovat mužnost na plátně


RUBRIKY

anketa (23) / český film (78) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (94) / fenomén (70) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (114) / komiks (10) / kritika (767) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (692) / objev (3) / pojem (36) / portrét (9) / profil (102) / reflexe (24) / report (105) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (41) / téma (873) / televize (95) / tisková zpráva (1) / událost týdne (223) / video (2) / videoart (16) / videohra (58) / web (42) / zoom (153)

Cinepur #119 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #119, říjen 2018

Z obsahu tištěného čísla:

Čtyři podoby experimentu / 71. MFF Locarno (Jakub Felcman, report)

Štvanice mezi bádáním a autorským filmem / Michaela Režová (Vítězslav Chovanec, profil)

Očekávat neočekávané / Johnnie To (Antonín Tesař, portrét)

Těch dlouhých dvacet let… / FAMU v období normalizace (Petr Bednařík, téma)

Příliš sladká země / Sweet Country (Jarmila Křenková, kritika)

Dvojí vědomí černošského policajta / BlacKkKlansman (Antonín Tesař, kritika)

+ více...