Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Zvířecí láska / Favoritka

Zvířecí láska / Favoritka

kritika / Martin Šrajer / 26. 2. 2019

Hrdinové filmů Yorgose Lanthimose se chovají jako zvířata. I když nosí drahé róby a rozhodují o budoucnosti Anglie. Jeho nový snímek Favoritka je navenek výpravným dobovým dramatem o vášních a intrikách na dvoře Anny Stuartovny. V jádru však jde o další z nesmlouvavě sardonických komedií, v nichž řecký tvůrce zkoumá chorobné základy lidské touhy po moci, lásce a uznání.

Whigové a toryové se přetahují o vládu, válka s Francií drancuje pokladnu, lid odvádějící stále vyšší daň se bouří. Královnu ovšem víc trápí zanícená noha a city její přítelkyně a milenky lady Sarah, využívající královniny přízně k prosazování manželových zájmů. Kromě ní se znejistělá panovnice může spolehnout pouze na společnost sedmnácti králíků, zastupujících jejích sedmnáct mrtvých dětí. Pozici Sarah ohrozí příjezd její zchudlé sestřenice Abigail. Zdá se, že sečtělá, slušná a úslužná mladá žena do uzavřené společnosti narcisů s napudrovanými tvářemi a půlmetrovými parukami, kteří ve volném čase pořádají závody kačerů, nezapadá. Paralelním střihem a postupným zvnějšňováním její monstrozity (zablácené šaty, ruka poleptaná louhem, falešný smích) jsme ale upozorňováni, že ambiciózní hrdinka dokáže být stejně krutá jako ostatní.

Královský dvůr se svými autonomními pravidly představuje jediné místo, kde se Abigail může realizovat. Mimo něj musejí ženy prodávat svá těla, aby přežily, jak se ve druhé polovině filmu, kdy v tradici převlekových frašek dojde k prohození rolí, přesvědčí také Sarah. Zatímco v koňském povozu, kterým přijíždí na scénu, je Abigail sexuálním objektem chlípného spolucestujícího, v královských komnatách se sama ujímá kontroly. Nejen nad sexuálním uspokojením mužů, jichž využívá k vylepšení svého společenského statusu. Z křehké dívky mazlící se s králíky a odmítající zabíjet „krásná stvoření“ se zvolna mění v chladnokrevnou lovkyni, která vypouštěné holuby střílí tak rychle, že jejich krev skrápí tváře přihlížejících.

Interakce s osobou opačného pohlaví ve Favoritce začíná otázkou: „Přišel jste mě svést, nebo znásilnit?“ a končí fackou a kopancem do rozkroku. Lesbické sbližování se sice vyznačuje větší něhou, ale má buď sadomasochistický, nebo zištný podtext. Zdánlivě distingovaný svět šlechty je ve skutečnosti ovládán podobně nízkými pudy jako realita, před kterou Abigail utekla. Lanthimos pokřivenost charakterů zviditelňuje neortodoxními stylistickými volbami a zvýrazňováním znaků kostýmních filmů na hranu parodie. Elegantní texturu prestižních „heritage filmů“ narušuje množství anachronismů, od současného jazyka postav přes začlenění breakdanceových prvků do taneční scény po soundtrack, přecházející od Bacha a Vivaldiho ke zvukům elektroakustických nástrojů. Kamera k sobě pak strhává pozornost tím, že je skoro nepřetržitě v pohybu a herce zabírá z podhledu, zpomaleně či skrze rybí oko.

Napětí mezi úctou a despektem vůči žánrovým konvencím odráží dynamiku vztahů mezi postavami a pomáhá udržet naši pozornost i poté, co se rytmicky nevyrovnané a záměrně disonantní vyprávění ve druhé polovině stane značně repetitivním a navzdory množství elips také předvídatelným a čitelným. Vnitřní svět postav totiž dost podnětů nenabízí. Lanthimos k hrdinkám přistupuje jako k objektům výzkumu. Jejich reakce na určité situace jej zajímají víc než psychologické motivace. Mizantropie a dětinská radost z toho, že známé herečky v opulentních šatech říkají slova jako „cunt“ a „fuck“, převažují nad snahou o pochopení jejich jednání.

Tragikomická poloha, kterou film odhaluje v momentech zaměřených na bolest královny, připomínající v jiných scénách hororové monstrum, je navzdory hereckému mistrovství Olivie Colman nejméně přesvědčivá. Jako společensko-kritická výpověď o údělu osamělých žen, které mohou uspět jedině tehdy, budou-li jednat tak sobecky a prospěchářsky jako muži, Favoritka selhává. Na citlivém místě však dokáže zasáhnout, když škodolibě obnažuje ponižující logiku mezilidských vztahů. Projev lásky na sebe občas může vzít podobu výroku: „Vypadáš jako jezevec!“ a člověk, kterého si držíme na blízku jen kvůli strachu ze samoty, je stejnou náhražkou milované osoby jako domácí mazlíček. Ve schopnosti konfrontovat diváka s jeho vlastní animálností Lanthimos stále exceluje.

Favoritka (The Favourite, Irsko, Velká Británie, USA, 2018, IMDb)
Režie: Yorgos Lanthimos, scénář: Deborah Davis, Tony McNamara, kamera: Robbie Ryan, hrají: Olivia Colman, Rachel Weisz, Emma Stone, Nicholas Hoult, Joe Alwyn, Mark Gatiss, Wilson Radjou-Pujalte ad., 119 min, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 24. 1. 2019).

Favoritka (The Favourite, Irsko, Velká Británie, USA, 2018, IMDb)
Režie: Yorgos Lanthimos, scénář: Deborah Davis, Tony McNamara, kamera: Robbie Ryan, hrají: Olivia Colman, Rachel Weisz, Emma Stone, Nicholas Hoult, Joe Alwyn, Mark Gatiss, Wilson Radjou-Pujalte ad., 119 min, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 24. 1. 2019).

Přečteno 759x

Článek vyšel v časopise Cinepur #121, únor 2019.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.5 /8

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Favoritka

****  ČTENÁŘI (3.3)

Ohodnoťte film na Cinepur.cz


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #122

#122

duben 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Zaplnit prázdná místa / Chvilky

Autobus do stanice Effenberger / Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka

Šifrovačka pro mileniály / Záhada Silver Lake

Řeči, řeči, řeči / Kniha obrazů

Zvířecí láska / Favoritka

Paměť jako popraskaná zeď / Roma

Detox od českého mainstreamu / Domestik

Za krempou zdobného klobouku / Soumrak


DALŠÍ Z RUBRIKY

Caraxův muzikál žije. Zahraje si v něm Marion Cotillard

Změť všudypřítomné bídy / Kafarnaum

Jane Campion natočí western The Power of the Dog

Jean-Luc Godard připravuje snímek o Žlutých vestách

Svatá prostota / Šťastný Lazzaro

Mira Fornay dokončuje svůj třetí film Žaby bez jazyka

Cannes uvede nový seriál Nicolase Windinga Refna

Nic jsi v Oděse neviděla / „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Zaplnit prázdná místa / Chvilky

Selhání systému / Střídavá péče

Příběhy, které si vyprávíme / Lekce

Východ-Západ / Švéd v žigulíku

Pozor, vyletí ptáček / Thelma


RUBRIKY

anketa (24) / český film (81) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (96) / fenomén (72) / festival (80) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (116) / komiks (10) / kritika (785) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (712) / objev (3) / pojem (36) / portrét (10) / profil (104) / reflexe (24) / report (106) / rozhovor (158) / scénář (4) / soundtrack (43) / téma (885) / televize (99) / tisková zpráva (1) / událost týdne (232) / video (2) / videoart (16) / videohra (60) / web (42) / zoom (156)

Cinepur #121 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #121, únor 2019

Z obsahu tištěného čísla:

Řeči, řeči, řeči / Kniha obrazů (Jan Kolář, kritika)

Bobtnající kolektivní vědomí / Současný libanonský dokument (Martin Svoboda, fenomén)

MADE IN SWE / Ženské autorství pod institucionální kontrolou (Lukáš Skupa, téma)

Kira Muratova / Kronikářka mizející lidskosti (Kamila Dolotina, portrét)

Revoluce na kraji města / Distribuce 2018 (Přemysl Martinek, glosa)

Zaplnit prázdná místa / Chvilky (Martin Šrajer, kritika)

+ více...