Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Šifrovačka pro mileniály / Záhada Silver Lake

Šifrovačka pro mileniály / Záhada Silver Lake

kritika / Dan Krátký / 14. 3. 2019

David Robert Mitchell ve svém debutu The Myth of the American Sleepover obrátil žánr dramedií o dospívajících naruby. O čtyři roky později překvapil poměrně funkčním coming-of-age rozkladem slasherových pravidel v Neutečeš a vzestup nadějného filmaře pomyslně završil loňský festival v Cannes, kde se jeho Záhada Silver Lake objevila v soutěži o Zlatou palmu. Z kritických reflexí byla patrná skepse k přesycení snímku popkulturními odkazy a jejich samoúčelnosti. Těmi se však nesnaží oslnit znalé fanoušky, ale rozehrát zábavně podvratnou hru s divákem, v níž tříští pravidla citování jiných děl.

Sam žije ve čtvrti Silver Lake v Los Angeles. Nemá na nájem a ve volném čase špehuje sousedy dalekohledem. Zmizení sousedky Sarah ho zavede k síti konspirací, do kterých uniká před existenčními problémy. Neonoirové pátrání po femme fatale tak odkrývá množství záhad obepínajících Los Angeles a Sam se v nich začíná, spolu s divákem, tak trochu ztrácet. Jakou roli ve spiknutí hraje král bezdomovců, tajemný pirát, soví žena a mapa z videohry The Legend of Zelda? Je město andělů centrem spiknutí elit, které komunikují skrze kulturní artefakty?

Protagonistu pohltí snaha hromadit a interpretovat množství transtextuálních odkazů a Mitchell pracuje podobně i s divákem. Když si Sam prohlíží sousedy, připomene Okno do dvora, jindy zase Vertigo nebo tvorbu Davida Lynche. S matkou si povídá o filmech z dvacátých let, na zdech má plakáty všemožných klasik, jako vyzvánění motiv z videohry The Last Ninja na Commodore 64 a jeho přítel si zase prozpěvuje Pure Imagination z Pana Wonky a jeho čokoládovny, zatímco potajmu sleduje svlékající se dívku. Je patrné, že nejde o přebírání celých vzorců. Mitchell si naopak vypůjčuje jednotlivosti – promluvy, typy postav, kompozice, kamerové nájezdy –, které pak přesadí do nového kontextu. Příkladem může být hudba, za níž stojí elektronický hudebník Disasterpeace. Ten v mnoha momentech otevřeně parafrázuje skladatele Bernarda Herrmanna, avšak dramatický podkres rekontextualizuje. Kde jde Hitchcockovým hrdinům o život, tomu Mitchellovu například jen odtahují auto, které používal k oslnění dívek.

Zde se do popředí dostává další důležitý rys, Záhada Silver Lake se může směle zařadit k fikci ironizující trable mileniálů. Nejvýraznější paralela se nabízí k seriálu stanice TBS Search Party, v němž jsou přesycení popkulturou a existenciální vyprázdněnost kompenzovány vytvářením umělého narativu vyšetřování, kterým se hrdinové přesvědčují o vlastní výjimečnosti. To je téma, jež prolíná celým filmem.

Samovo pátrání totiž umožňuje zutilizovat široké znalosti popkultury a dává jeho prázdnému životu jasný cíl. Projevuje se to, když zapáleně vypráví o skrytém komunikačním kódu v populárním umění a je odhodlán tuto šifru prolomit. Mitchell diváky svádí na podobnou cestu, avšak stejně jako v ústředním vyšetřování, soudržné vysvětlení se ve změti odkazů hledá složitě. Symptomatické proto je, že sociální síť Reddit se stala posedlá snahou Záhadu Silver Lake dekódovat a stovky „reálných Samů“ si tam vyměňují své interpretace všemožných jednotlivostí – od nápisů na tričkách po graffiti na toaletách. Což je přesně typ přístupu, kterému se Mitchellův třetí snímek ironicky pošklebuje.

Autorská škodolibost je nejvíce patrná ve scéně s letním kinem, kdy postavy Silver Lake sledují nově obsazenou verzi režisérova debutu, zatímco stojí na hrobu Alfreda Hitchcocka. Mitchell svůj původní text fragmentarizuje pro potřeby nového narativu a šlape po odkazu klasiků. Jako by divákům naznačoval, že žádná součást popkultury není svatá, a kromě uctívání je nutné modifikovat a rekontextualizovat.

Zatímco v předchozích dvou filmech šlo o podvrácení souborů tradic, Záhada Silver Lake je o jejich tříštění. Promyšlený kompilát popkulturních útržků se otevřeně vysmívá divácké snaze tyto fikční fragmenty uchopit a systematicky vyložit. Satirizuje mileniály i konspirační hledání vzorců tam, kde prostě nejsou. Na otázku „Jaký význam mají ty desítky transtextuálních odkazů?“ odpovídá Mitchell otázkou jinou: Je vůbec dnes nějaký význam potřeba?

Záhada Silver Lake (Under the Silver Lake, USA, 2018, IMDb)
Režie a scénář: David Robert Mitchell, kamera: Mike Gioulakis, střih: Julio Perez IV, hudba: Rich Vreeland (Disasterpeace), hrají: Andrew Garfield, Riley Keough, Riki Lindhome, Topher Grace, Zosia Mamet ad., 139 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 6. 12. 2018).

Záhada Silver Lake (Under the Silver Lake, USA, 2018, IMDb)
Režie a scénář: David Robert Mitchell, kamera: Mike Gioulakis, střih: Julio Perez IV, hudba: Rich Vreeland (Disasterpeace), hrají: Andrew Garfield, Riley Keough, Riki Lindhome, Topher Grace, Zosia Mamet ad., 139 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 6. 12. 2018).

Přečteno 279x

Článek vyšel v časopise Cinepur #121, únor 2019.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Záhada Silver Lake

Ohodnoťte film na Cinepur.cz


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #121

#121

únor 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Detox od českého mainstreamu / Domestik

Za krempou zdobného klobouku / Soumrak

Zloději iluzí současného Japonska / Zloději

Volání smečky / Dogman

Smrt metanarativu a vítězství patologie / Jack staví dům

Rozostřeně, ale zostra / Tvář

Příliš sladká země / Sweet Country

Selhání systému / Střídavá péče


DALŠÍ Z RUBRIKY

Na známém festivalu Visions du Réel se představí tři české filmy

Řeči, řeči, řeči / Kniha obrazů

Odchází šéf HBO a s ním končí i celá jedna televizní éra

Zvířecí láska / Favoritka

Schrader připravuje "neo-meta western" s Willemem Dafoem

Paměť jako popraskaná zeď / Roma

Úvod k tématu: Autor ve 21. století

Editorial 121: Autor ve 21. století


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Dokonale vyměřený seskok / Mission: Impossible - Fallout


RUBRIKY

anketa (24) / český film (79) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (95) / fenomén (71) / festival (79) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (115) / komiks (10) / kritika (777) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (704) / objev (3) / pojem (36) / portrét (10) / profil (103) / reflexe (24) / report (105) / rozhovor (158) / scénář (4) / soundtrack (42) / téma (879) / televize (97) / tisková zpráva (1) / událost týdne (228) / video (2) / videoart (16) / videohra (59) / web (42) / zoom (154)

Cinepur #121 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #121, únor 2019

Z obsahu tištěného čísla:

Tváře Romy Schneider / 3 dny v Quiberonu (Šárka Gmiterková, kritika)

Kira Muratova / Kronikářka mizející lidskosti (Kamila Dolotina, portrét)

Osoba, identita, značka / Autor ve svých proměnách (Martin Kos, téma)

Bobtnající kolektivní vědomí / Současný libanonský dokument (Martin Svoboda, fenomén)

Zaplnit prázdná místa / Chvilky (Martin Šrajer, kritika)

Šedesát vteřin černobílého dobrodružství / Minit (Ondřej Trhoň, videohra)

+ více...