Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Úvod k tématu: Autor ve 21. století
téma: Autor ve 21. století / Lukáš Skupa / 18. 2. 2019
Od vydání slavného textu Françoise Truffauta Jistá tendence francouzského filmu, který kdysi odstartoval „politiku auteurů“, uplynulo v lednu už šedesát pět let. Přesto o trvanlivosti a vlivu konceptu autorství ve filmu netřeba na různých rovinách pochybovat ani dnes. Stačí zalistovat o několik stran nazpět a začíst se do některých z recenzí, v jejichž myšlenkovém podloží rozpoznáme právě autorskou teorii. Nebo si vybavit svoje oblíbené režiséry, v jejichž nových filmech stále dychtivě hledáme (a nalézáme) rysy jedinečného rukopisu. Nebo nahlédnout do každoroční skladby festivalových soutěží... Jak tvrdí Martin Kos v uvozujícím textu tématu: legendy kolem auteurů mají i nyní obrovskou sílu a nic nenasvědčuje tomu, že by se to v blízké budoucnosti změnilo.
Autor je živ. Přirozeně však žije v současné teorii i praxi jinak než v dobách, kdy se zrodil. Koncept filmového autorství se v předešlých dekádách podstatně vyvíjel a přehodnocoval a bylo by podivné, kdyby se na něm nepodepsaly také výzvy nového věku. Proto se v aktuálním tématu Cinepuru tážeme, kam filmový autor dospěl v 21. století a kde se tváří v tvář proměnám uvnitř filmového či televizního průmyslu momentálně nachází. Nechtěli jsme se zaměřovat tradičně jen na osobnosti a jejich dílo, a proto se v tématu dozvíte více o rozmanitějších aspektech autorství – nejen ve smyslu uměleckém a tvůrčím, ale i z hlediska toho, jak mohou autorství ovlivňovat produkční podmínky, festivalová politika nebo systém veřejné filmové podpory.
Příspěvek Martina Kosa uvádí celé téma do nezbytných teoretických souvislostí – formuluje klíčové posuny v chápání auteura. Martin Mišúr se soustředí na oblast televize, kde klasické auteurství na rozdíl od kinematografie zpravidla nemělo své pevné místo. Na příkladech kariér J. J. Abramse a Jeffa Franklina rozebírá, jak se k auteurství vztahuje často skloňovaná pozice showrunnera. Jakub Felcman nabízí ve své úvaze insiderský pohled na ne vždy ideální fungování vazeb mezi filmovými autory, filmovými festivaly a systémy veřejné podpory. Vztahu veřejného financování a autorských trendů se týká i následující text, ve kterém se zaměřuji na boom filmařek ve Švédsku související s prosazováním genderové rovnosti v tamějším systému filmové podpory. Závěrečný text Janise Prášila je profilem Wang Pinga, výrazné autorské osobnosti z řad dokumentaristů, jehož tvorba vzniká nezávisle na oficiálních strukturách čínské kinematografie.
Přečteno 1816x
Článek vyšel v časopise Cinepur #121, únor 2019.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY téma
Úvod k tématu: Rumunská nová vlna
Úvod k tématu: Současný český seriál
DALŠÍ Z RUBRIKY
Darren Aronofsky natočí film o přejídajícím se tlouštíkovi
Existenciální pijáctví / Chlast
Od eschatologie k entropii / Last and First Men
#shashtagemnejdáldojdeš / #martyisdead
Lars Von Trier se vrací do Království, natočí třetí sezónu
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
RUBRIKY
anketa (25) / český film (104) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (106) / fenomén (73) / festival (96) / flashback (6) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (3) / kauza (33) / kniha (125) / kritika (990) / mimo kino (164) / nekrolog (1) / novinka (790) / objev (2) / pojem (36) / portrét (18) / profil (112) / reflexe (25) / report (119) / rozhovor (169) / scénář (4) / soundtrack (52) / téma (953) / televize (113) / událost týdne (266) / videohra (70) / web (42) / zoom (165)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #121, únor 2019
Z obsahu tištěného čísla:
Bobtnající kolektivní vědomí / Současný libanonský dokument (Martin Svoboda, fenomén)
Tanec velkého hladu / Vzplanutí (Antonín Tesař, zoom)
Šifrovačka pro mileniály / Záhada Silver Lake (Dan Krátký, kritika)
Nejsmutnější komik Saul Goodman / Better Call Saul (Antonín Tesař, televize)
Řeči, řeči, řeči / Kniha obrazů (Jan Kolář, kritika)
Tváře Romy Schneider / 3 dny v Quiberonu (Šárka Gmiterková, kritika)