Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Editorial 122: Underground

Editorial 122: Underground

editorial / Jindřiška Bláhová / 3. 4. 2019

V roce 2011 pouštěla společnost Netflix ven svůj první seriál Dům z karet s velkou parádou a mediální kampaní, která ohlašovala začátek ambiciózní původní tvorby globální on-line videotéky. Tehdy Netflix ani ve snu nenapadlo, že jej bude po osmi letech potichu a nenápadně stahovat zadními vrátky. Bez parády a s radikálně upraveným dějem. Dům z karet patří k seriálům či filmům, jejichž autoři museli v textu pracovat se zápletkou, s níž by raději nepracovali. Hlavní hvězda, do té doby populární herec Kevin Spacey, čelí obvinění ze sexuálního zneužívání mladíků. Netflix s ním rozvázal smlouvu, stáhl jej ze seriálu, který na něm stál, a chvíli zvažoval, že Dům z karet vůbec nedodělá a nechá jej prostě vyšumět. Možná to měl udělat, protože Dům z karet se proměnil v tak trochu absurdní podnik. Starý seriálový trik nechat postavu zemřít nikdy v daném kontextu nemohl působit jinak než jako pozornost poutající z nouze cnost, která na to, od čeho se korporace chtěla distancovat, jen spíše upozorňovala. Stejně tak upozorňovala na fakt, že stažení Spaceyho není vyjádřením společenské zodpovědnosti, ale lavírováním mezi domnělou povinností a ochranou investice à la chytrá horákyně. Navíc, jak píše v recenzi poslední sezony Domu z karet na s. 14 Šárka Gmiterková, nucené „kreativní“ rozhodnutí stáhlo kdysi vyzdvihovaný seriál ke dnu. Netflixu se ale nakonec nejspíš vyplatilo z dlouhodobého hlediska. Dům z karet bude existovat v nabídce a najde si dostatečný počet diváků a předplatitelů, kteří Spaceyho ani rozpadající se vyprávění neřeší. Pro ty, kdo seriálovou tvorbu sledují detailněji, co začalo s „wow“, končí s rozpačitým „hmm“.

S pomyslným „hmm“ skončil tak trochu i poslední ročník filmového festivalu v Berlíně. Alespoň co se vítězů týče. Podle mnohých vyhrál snímek, který vyhrát neměl, a naopak mimo hlavní ocenění zůstaly filmy, jež si to zasloužily. To jde jistě nakonec konstatovat o řadě přehlídek. Festivalová, stejně jako jiná ocenění jsou vždy ošemetná a do velké míry jsou odrazem festivalové politiky. Zajímavé je však sledovat mechanismy rozhodování, které mají dlouhodobě dopad třeba na vytváření filmových kánonů. Jak se na Berlinale politika festivalová prolíná s politikou velkou a jaký to má vliv na výběr i oceňování filmů, se dočtete v rozsáhlé reportáži z akce, která vstupuje pod novým šéfem Carlem Chatrianem, jenž doposud vedl festival v Locarnu, do nové éry. Reportáž doplňují dvě recenze. Jednak vítězného snímku izraelského režiséra Nadava Lapida Synonyma, jenž, jak píše Ondřej Pavlík, „nejlépe vystihují taková synonyma, která lze dle individuálního vkusu a momentální nálady číst jako chválu i jako odsudek: chaotický, neuspořádaný, nepředvídatelný, testosteronový, rozhozený, přemrštěný, provokující“. Poté následuje text o jednom z nejvýraznějších filmů letošního ročníku, čínském dramatu o ztrátách a vzpomínkách Sbohem, synu, „jež vede k určitému typu smíření, který se však nezakládá na snížené přesnosti rozpoznávání nebo rezignaci“.

Mluvíme-li o festivalech, za pozornost stojí v čísle i profil studentky animace pražské FAMU Darii Kashcheevy z rubriky věnované tuzemským filmovým talentům. Její absolventský snímek Dcera byl vybrán do soutěže Graduation Films předního festivalu v Annecy. Jak píše Kamila Boháčková, snímek „nejde přirovnat k ničemu, co jsme dosud v loutkové animaci – minimálně u nás – viděli“. Uvidíme, jak si povede ve srovnání se světem.

Přečteno 579x

Článek vyšel v časopise Cinepur #122, duben 2019.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #123

#123

červen 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY editorial

Editorial 122: Underground

Editorial 121: Autor ve 21. století

Editorial 120: Muž ve filmu

Editorial 119: FAMU

Editorial 118: Neonoir

Editorial č. 117 / Cine latino

Editorial 114: Visegrádská animace

Editorial 113: Werner Herzog


DALŠÍ Z RUBRIKY

Černobyl / Sarkofág z mramoru

Mládeži, rozchod / Genesis

Úvod k tématu: Současný český seriál

Editorial 123: Současný český seriál

Animovaný dokument po česku / Diana Cam Van Nguyen

Princip slasti televizních koprodukcí / Rozhovor s Dariuszem Jabłońským

Lásky z temného kraje / Melodramatizace české televizní krimi

Co odnesly proudy Streamu / (Ne)specifická česká on-line seriálová produkce


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Editorial 121: Autor ve 21. století

Editorial 120: Muž ve filmu

Editorial 119: FAMU

Editorial 118: Neonoir

Editorial č. 117 / Cine latino


RUBRIKY

anketa (24) / český film (81) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (97) / fenomén (73) / festival (80) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (116) / komiks (10) / kritika (795) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (715) / objev (3) / pojem (36) / portrét (11) / profil (104) / reflexe (24) / report (108) / rozhovor (159) / scénář (4) / soundtrack (44) / téma (891) / televize (101) / tisková zpráva (1) / událost týdne (233) / video (2) / videoart (16) / videohra (61) / web (42) / zoom (156)

Cinepur #122 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #122, duben 2019

Z obsahu tištěného čísla:

Jonas Mekas / Z undergroundu na světlo světa (Michal Böhm, téma)

Oscarový oblbovák / Zelená kniha (Antonín Tesař, kritika)

Jak si komunistická ulice našla pro videohry vlastní využití / Gaming the Iron Curtain (Antonín Tesař, kniha)

Tři ostrostřelci / Tváře současného španělského undergroundu (Rubén García López, téma)

Předjímání hudby budoucnosti / Ikarie XB 1 (Jiří Špičák, soundtrack)

Digitální prostor desktopových filmů (Dan Krátký, fenomén)

+ více...