Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Změť všudypřítomné bídy / Kafarnaum

Změť všudypřítomné bídy / Kafarnaum

kritika / Tomáš Gruntorád / 9. 5. 2019

Libanonská režisérka Nadine Labaki se pravidelně obsazuje do rolí žen, jejichž ústy a gesty emotivně vyjadřuje své postoje – za všechny hysterický proslov hlavní hrdinky filmu A co teď? na téma, jak náboženské doktríny podrývají mírové soužití lidí v kulturně rozrůzněném sociálním prostoru. Žánr à la thèse, vedoucí diváka přímočarou cestou ke svému angažovanému sdělení, ožívá i v jejím třetím celovečerním filmu Kafarnaum.

Dvanáctiletý Zain v něm žaluje své rodiče za to, že přivádějí na svět děti, o něž se nestarají. Proces odhalí, že Selim a Souad tvoří morálně pokřivený pár, plodící děti především na kšeft: jedenáctiletou dceru Sahar prodávají místnímu obchodníkovi jako nevěstu, se Zainem kalkulují jakožto s levnou pracovní sílou, a jak se lidské zdroje v domácnosti tenčí, počínají obratem nového potomka. Paralyzující tvrdý pohled Zainovy advokátky (ztvárněné samotnou Labaki) na dva obžalované hájící se svou těžkou zkušeností chudých přistěhovalců divákovi napoví, že sympatie k nim nejsou namístě. Soudní síní rezonuje teze, že rodiče neschopní být svým dětem materiální a emocionální oporou, by si je neměli vůbec pořizovat. To, co Zloději Hirokazu Koreedy naznačovali srovnáním ignorantských biologických rodičů pětileté dívenky s jejími pečujícími únosci, zde zaznívá napřímo.

Přesto Kafarnaum předchozí filmy Nadine Labaki převyšuje dramatickými kvalitami, jež diváky udržují v napětí i nejistotě ohledně hypotéz o vývoji děje. V prvních minutách retrospektivně vyprávěného snímku vidíme Zaina stát před soudem za to, že někoho pobodal, přičemž identitu oběti a motiv útoku se daří téměř po celou dobu znejasňovat. Zmínka o Zainově činu chlapce rovněž představí jako zkušeného pouličního gaunera, než začneme do jeho situace pronikat a objevovat v něm naopak nejryzejší charakter ze všech. Podobné ambivalence se Zainovým rodičům nedostane, protože jejich bídáctví potřebuje autorka pro svou tezi o vzorném a špatném rodičovství nezkalené. Zainovým cílem je studovat a stát se respektovaným členem společnosti. Ovšem dosažení těchto ideálů nebrání jen přízemní dospělí, kteří brzy ztrácejí v očích dítěte svou vratkou autoritu založenou jen na materiálním vlastnictví.

Vážná témata pojímá Labaki poprvé skutečně seriózně a na rozdíl od svých předešlých filmů až kusturicovských parametrů obrací poměr komedie a dramatu směrem k psychologickému realismu jen s momenty humoru. Původní název filmu ve francouzštině znamená „změť“ a Labaki do něho skutečně zahrnula myriádu propojených fenoménů, do jejichž víru se Zain narodil: ilegální migraci, život načerno mimo sociální systém, prekarizaci práce, chudobu, obchod s lidmi i doklady. Tyto motivy, definující každodenní život bejrútských chudinských čtvrtí, ožívají v mentalitě lidí, jež Zain potkává na útěku z domova a které přesvědčivě ztvárnili neherci s vlastní zkušeností se shodnými problémy.

Divoký tep rušné čtvrti a neutěšeného bydlení v rozpadajících se chatrčích a přelidněných bytech, kde se po sobě na podlaze válí spící nájemníci, zprostředkovává naturalistická kamera. Pro její dynamiku na sítnici ulpívají ze špínou a haraburdím přetékající mizanscény jen záblesky. Péče věnovaná vyobrazení vše obklopujícího marasmu je však nesporná. Ulicemi se volně potulují psi bez majitele, kočky vyjídají odpadky a nemluvňata odložená na smetišti drží lahvičku mléka, jež je dělí od smrti hladem. Kdo má štěstí a podaří se mu našetřit na nové „papíry“, musí se nějak smířit s tím, že jejich předchozí držitel se „rozprskl ve vzduchu a nikdo ho nehledal“.

Na jednu stranu bejrútské slumy odrážejí peklo světa gastarbeitrů dnešní doby, kde lidský život nemá žádnou cenu, neboť není náležitě registrován na úřadě. Na stranu druhou se Zain setkává kromě obchodníků s dětmi, převaděčů, feťáků a lhostejně přihlížející většiny i se soucitnými a nápomocnými jedinci, kteří vyvažují dojem bezvýchodné mizerie svou drobnou pomocí. Tezovitost filmu spolu s jeho optimismem se snoubí v patetickém vyústění, jež nepotěší diváky kritické k happy endům v příbězích o nerovné válce s chudobou a beznadějí.

Kafarnaum (Capharnaüm, Libanon, Francie, USA, 2018, IMDb)
Režie: Nadine Labaki, scénář: Nadine Labaki, Jihad Hojeily, Michelle Keserwany, kamera: Christopher Aoun, střih: Konstantin Bock, Laure Gardette, hudba: Khaled Mouzanar, hrají: Zain al-Rafía, Yordanos Shiferaw, Boluwatife Treasure Bankole, Kawthar al-Haddád, Fádí Kamál Júsuf ad., 120 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 21. 2. 2019).

Kafarnaum (Capharnaüm, Libanon, Francie, USA, 2018, IMDb)
Režie: Nadine Labaki, scénář: Nadine Labaki, Jihad Hojeily, Michelle Keserwany, kamera: Christopher Aoun, střih: Konstantin Bock, Laure Gardette, hudba: Khaled Mouzanar, hrají: Zain al-Rafía, Yordanos Shiferaw, Boluwatife Treasure Bankole, Kawthar al-Haddád, Fádí Kamál Júsuf ad., 120 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 21. 2. 2019).

Přečteno 1232x

Článek vyšel v časopise Cinepur #122, duben 2019.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #133

#133

únor 2021



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Bolest na hranici ráje / Lux Æterna

Kdo je Amerika a kdo je Borat? / Borat Subsequent Moviefilm

Systematický film o boji se systémem / Chicagský tribunál

Domácí násilí jako mýtus i videohra / Žáby bez jazyka

Existenciální pijáctví / Chlast

Od eschatologie k entropii / Last and First Men

Žalovat se nemá / Žaluji!

Přisprostlé tancování osmdesátkovým rychlodabingem / Králové videa


DALŠÍ Z RUBRIKY

Eastwood o Eastwoodovi

Režisér, který dává největší tuzéry / Nechte je všechny mluvit

Třeba nakonec narostou křídla / Rok 2020 v kinematografii

Úvod k tématu: David Fincher

Nejlepší filmy roku 2020

Editorial 133: David Fincher

Mank / „Kdo je tady opičák?“

Anatomie zla / Kriminální thrillery Davida Finchera


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Kroužení kolem banálních pravd / Krajina ve stínu

Z dláždění na pláž / Než skončí léto

Paměť strojů / Efekt Vašulka

Společnost podmíněné lásky / Chvění

K čemu manželství? / Manželská historie


RUBRIKY

anketa (27) / český film (106) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (107) / fenomén (73) / festival (96) / flashback (7) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (4) / kauza (33) / kniha (126) / kritika (996) / mimo kino (165) / nekrolog (1) / novinka (791) / objev (2) / pojem (36) / portrét (19) / profil (113) / reflexe (25) / report (120) / rozhovor (170) / scénář (4) / soundtrack (53) / téma (960) / televize (114) / událost týdne (267) / videohra (70) / web (42) / zoom (165)

Cinepur #122 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #122, duben 2019

Z obsahu tištěného čísla:

…aby nikoho nenapadlo tvé filmy uvádět / Rozhovor s experimentálním autorem Martinem Ježkem (Matěj Nytra, téma)

Schizofrenní dramedie / Na střeše (Dan Krátký, kritika)

Jak si komunistická ulice našla pro videohry vlastní využití / Gaming the Iron Curtain (Antonín Tesař, kniha)

Změť všudypřítomné bídy / Kafarnaum (Tomáš Gruntorád, kritika)

Soumrak superhrdinů / Skleněný (Janis Prášil, kritika)

Tři ostrostřelci / Tváře současného španělského undergroundu (Rubén García López, téma)

+ více...