Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

KVIFF: Film Až přijde oheň ukazuje děsivou krásu živlů

KVIFF: Film Až přijde oheň ukazuje děsivou krásu živlů

novinka / festival / Ondřej Pavlík / 6. 7. 2019

Z filmů režiséra Olivera Laxeho bývají karlovarští diváci trochu perplex. Po rozpacích, které před třemi roky zavládly po skončení religiózního westernu Mimózy, se publikum v Městském divadle letos minulo i s rurální studií člověka a divokých živlů ve snímku Až přijde oheň. „To nemělo děj, závěr, nic!“ mnula si oči viditelně nešťastná vedle sedící slečna. „Možná, že to bylo o vztahu krav a lidí?“ snažil se film při zpáteční cestě poctivě uchopit jiný divák, jehož nesouhlasně reagující partnerka podle všeho projekci převážně prospala.

Laxeho zvolna plynoucí filmy skutečně nejsou dvakrát přívětivé – noří se do malých, kulturně vzdálených komunit a cíleně se vzdávají klasických vypravěčských postupů. Až přijde oheň však fascinuje hlavně čirým magnetismem obrazů, zvuků a hudby. Je to snímek, který na člověka a přírodu rovnocenně nahlíží s touhou zachytit jejich ryzí podstatu, jakkoli naivně to možná zní.

V Galicii, na severozápadním cípu Španělska, v jednom kuse hoří lesy. Ke své staré matce Benediktě, která se skromným stádečkem krav a vlčákem Lunou žije na vesnickém sídle, se sem z vězení vrací žhář Amador. Jejich soužití je mírné, skromné, bez zásadnějších vzruchů.

Laxe své postavy, které ztvárnili galicijští neherci, nepodrobuje žádné psychologizaci. O Amadorových dřívějších přečinech se nedozvíme nic bližšího – nevíme, jestli za nimi stála pyromanie či nějaká nehoda, nebo zda je muž doopravdy spáchal. Z náznaků vyrozumíme, že Amador se do vesnického společenství vrací ostýchavě a tak trochu rezignovaně, jako by chtěl mít především klid.

Místo konvenčního dramatu o stupňované nevraživosti mezi zločincem a dalšími osadníky jsou pro snímek podstatnější bukolické výjevy souladu či soupeření lidí se zvířaty a přírodou. Zdánlivě obyčejné scény z pastvy, čištění potůčku nebo deštivé cesty lesem jsou prodchnuté neobyčejně jemnou magií okamžiku. Tomu přispívá hlavně skvostná kamera, kterou tu stejně jako v Mimózách kormidluje renomovaný Mauro Herce (mj. autor ceněného dokumentu Kupředu smrtelně pomalu). Při pohledu na sytě barevné kompozice snímané na 16mm film se zdá, jako by Herce a Laxe malovali úplně jinou paletou než ostatní. Nejde o etnografický realismus, jako spíš o zesílenou vizi reality, v níž převládají poetické, zejména melancholické odlesky.

Když pak konečně přichází názvem anoncovaný oheň, je to právě tato mimořádná nasycenost obrazů, která vytváří ten nejpůsobivější efekt. Nápadně zelené louky a zástupy stromů se najednou mění v šedavé popelavé pláně smrti, kterými se jakýkoli život – belhající Benedicta nebo osleplý kůň – potácí se zřetelnou beznadějí. Tak jako například v podobně vyprázdněných filmech Lisandra Alonsa jsou barevnost krajiny a její proměny tím, co vůbec nejdramatičtěji poznamenává zážitek ze sledování.

Otázka viny za spoušť, kterou požár napáchá, je samozřejmě nasnadě. A film ji, věren své důsledné nedořečenosti, nechává provokativně otevřenou. To, že vesničané ukáží prstem na Amadora, nakonec vypovídá více o mentalitě, s jakou k takovým přírodním katastrofám přistupujeme. Svalit všechno na podezřelého viníka je snadné, ale k žádnému kloudnému řešení to nepovede. Jak ostatně naznačuje sám Laxeho film, obehnaný dlouhými hypnotizujícími sekvencemi kácených stromů a ohnivého běsnění, živly člověka přesahují a střet s nimi může být děsivý i krásný zároveň.

Přečteno 840x

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
0.5 /13

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #126

#126

prosinec 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY novinka

Ve středu začíná festival krátkometrážních snímků v Praze

Konec seriálu Mindhunter? Třetí řadu Netflix odložil na neurčito

Z Parazita bude minisérie, Pon Džun-ho o projektu jedná s HBO

Chystá se film o Dylanovi, zpěváka ztvární Timothée Chalamet

Na Berlinale mají nakročeno Tsai Ming-Liang a Jia Zhangke

Lanthimos krouží kolem gotického westernu o ledové příšeře

Na Slovensku vzniká autorský hororový film Matka noci

Na Netflixu se rýsuje prequel k Čínské čtvrti. Je u toho Fincher


DALŠÍ Z RUBRIKY festival

Sametová Ji.hlava

MFF Benátky: Extáze pro český film

Filmy bez kofeinu / Hlavní soutěž 54. MFF Karlovy Vary

Nevyzpytatelné rituály / MFF Karlovy Vary

KVIFF: Čínský Portrét mozaikou patří k vrcholům soutěže

KVIFF: Bulharský soutěžní film Otec není žádná Sláva

KVIFF: Škop volá Budiž světlo, ale zůstává v bezpečném šeru

10 filmových tipů z programu Karlových Varů


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Koruna III / Krůpěje a cukrátka

Golem v Paříži / Synonyma

Filmy bez kofeinu / Hlavní soutěž 54. MFF Karlovy Vary

Bumtarata bum bum bum / The Beach Bum

KVIFF: Čínský Portrét mozaikou patří k vrcholům soutěže


RUBRIKY

anketa (24) / český film (90) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (100) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (119) / komiks (10) / kritika (823) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (751) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (112) / rozhovor (164) / scénář (4) / soundtrack (47) / téma (912) / televize (106) / tisková zpráva (1) / událost týdne (249) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (64) / web (42) / zoom (159)