Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Pohádka o Eltonovi / Rocketman

Pohádka o Eltonovi / Rocketman

kritika / Jarmila Křenková / 16. 9. 2019

Bezvýhradné divácké přijetí snímku Bohemian Rhapsody ukázalo, že životopisné hudební filmy mohou být víc než nostalgickou připomínkou dob, kdy se obratným řízením manažerů mohli hudebníci z lokálních klubů vypracovat do pozice globálních celebrit a během megalomanských show zakoušet fanouškovské zbožštění. Stejně dobře tyto tituly slouží jako prodloužení komerčních aktivit stárnoucích superhvězd a účinně znovuoživují jejich hvězdný obraz. To je i případ Eltona Johna, po kapele Beatles druhého nejvýdělečnějšího britského hudebníka, a filmu Rocketman.

Rocketmana režíroval Dexter Fletcher, který po Bryanu Singerovi dokončil zmíněný devótní životopis Freddieho Mercuryho, a produkoval jej sám Elton John spolu s manželem Davidem Furnishem. Navzdory titulu se proto pragmaticky drží při zemi a představuje především chytře zvážené riziko. Uvozuje ho Eltonovo rozhodnutí podrobit se odvykací léčbě, vrací se do jeho dětství, kdy trpěl otcovou nevšímavostí i matčiným emočním chladem, a sleduje nejbouřlivější část zpěvákovy kariéry včetně uměleckého partnerství s textařem Berniem Taupinem a vykořisťování manažerem a zároveň milencem Johnem Reidem. Vše potenciálně provokativní je zde ale jen součástí nekonfliktně pojaté rockerské cesty za sebevyjádřením, zbavením se existenciálních bloků a zdánlivým překonáním společenských bariér.

Rocketman je založen na utvrzování rokenrolového mýtu, že každý může žít svobodně a rock je tady pro všechny. V padesátých letech, kdy začíná příběh Reginalda Dwighta, který si zvolil umělecké jméno Elton John, proudil skrze rádio a televizi na šedivá předměstí a znamenal únik z nudy unifikovaného života. Jsi tlustý? Nevadí. Je tady Fats Domino. Nosíš brýle? Stejné má Buddy Holly. Šišláš? Je to jedno, podívej se na Elvise Presleyho. Podle něj si ostatně malý Reginald nechal poupravit účes, což byl první z řady estetických výstřelků, které se později staly jeho značkou.

O svobodném životě navzdory konvencím se ale v Rocketmanovi pouze mluví. Elton John je tu zpodobněn jako oběť nelítostné mašinerie hudebního byznysu a jeho životopis je v první řadě příběhem vykoupení a začlenění zbloudilé ovečky zpět do spořádané společnosti. Sex, drogy a rokenrol tu mají váhu sloganu na tričku z oděvního řetězce. Řídí se jím nanejvýš Eltonův manažer John Reid, a i když se zpěvák v jednu chvíli holedbá tím, že „ojel všechno, co se hýbalo“, nemáme žádný důvod tomuto tvrzení věřit. Není zobrazován jako excentrický rozervanec, ale jako plachý a naivní mučedník, který touží po pravé lásce, zatímco je neustále zrazován.

Ukrývá se při tom do extravagantních blyštivých modelů, které kolem sebe vrství jako neprostupnou bariéru. Kostýmování ovšem nevzbuzuje fascinaci ani pocit nepatřičnosti. Nepomáhá zvýznamnit Eltonovu transgresi nebo vyhmátnout rozpor mezi zjevným a pečlivě skrývaným. Navzdory předstírané demokratičnosti rockového prostředí totiž mohl být oděv jediným přípustným projevem queer identity a Elton John se ke své homosexualitě až do konce osmdesátých let nepřihlásil, protože by si zničil kariéru. Unikání do fantazijního světa pečlivě choreograficky propracovaných tanečních čísel je jen kulisou konvenčního vyprávění v duchu obehrané písničky o hrdinovi trpícím traumaty z dětství, jež vyústí v závislost na drogách a alkoholu. Snaha o hlubší psychologizaci končí emocionálním kýčem: v duchu populární self-help literatury Elton obejme své vnitřní dítě, a tím jeho psýché zázračně dojde uzdravení.

Je příznačné, že skutečně poutavé hudební životopisy z nedávné doby vznikají mimo pragmatické rozvahy velkých studií. Patří mezi ně například film Kirilla Serebrennikova Léto o počátcích leningradské rockové scény nebo portrét zakladatelů norských blackmetalových kapel Mayhem a Burzum Vládci chaosu od Jonase Åkerlunda. Vůči hvězdné aureole svých protagonistů jsou střídmé a občas nelichotivé, o to uvěřitelnější příběhy reálných osob ovšem vyprávějí. Rocketman není v potvrzování kultu osobnosti tak extrémní jako Bohemian Rhapsody, vyklenutím dramatu se tomuto filmu ale podobá. Nikdy proto nepřekročí stín solidně zvládnuté zakázky s pečlivou supervizí hvězdy samotné. Poklidně plyne v tempu, které o ní nevyzradí nic objevného, zato je ale pohodlné pro všechny zainteresované.

Rocketman (UK, USA, 2019, IMDb)
Režie: Dexter Fletcher, scénář: Lee Hall, kamera: George Richmond, střih: Chris Dickens, hudba: Matthew Margeson, hrají: Taron Egerton, Jamie Bell, Richard Madden, Bryce Dallas Howard ad., 121 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 30. 5. 2019).

Rocketman (UK, USA, 2019, IMDb)
Režie: Dexter Fletcher, scénář: Lee Hall, kamera: George Richmond, střih: Chris Dickens, hudba: Matthew Margeson, hrají: Taron Egerton, Jamie Bell, Richard Madden, Bryce Dallas Howard ad., 121 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 30. 5. 2019).

Přečteno 1000x

Článek vyšel v časopise Cinepur #124, srpen 2019.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Rocketman

****  ČTENÁŘI (2)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #129

#129

červen 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Společnost podmíněné lásky / Chvění

Od sexuálních predátorů k mediální gramotnosti / V síti

Modelář aneb Kurvahošiguntág? / Modelář

Tisíc tváří hrdiny / Richard Jewell

Válka jako vychytávka / 1917

Velkej chlap potřebuje velkej diamant / Drahokam

Život je krásňoučký / Králíček Jojo

Malé ženy v kalhotách / Malé ženy


DALŠÍ Z RUBRIKY

Eastwood o Eastwoodovi

Ruben Östlund pokračuje v natáčení satiry na superbohaté

Další film Almodóvara a Penélope Cruz bude o paralelních matkách

O včelách a lidech / Země medu

Homemade na Netflixu představí karanténní kraťasy známých filmařů

Žánrové tropy v subtropech / Kanáři

Blaxploitation jako paralelní kultura / Paradoxy a mnohoznačnosti jedné filmové kategorie

Potratit v Americe / Never Rarely Sometimes Always


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Velkej chlap potřebuje velkej diamant / Drahokam

Žít jako mafián, zemřít jako člověk / První zrádce

V krajině půlnočního slunce / Slunovrat

Eastwoodovo Carpe diem! / Pašerák

Farhádí na španělské vinici / Všichni to vědí


RUBRIKY

anketa (25) / český film (97) / český talent (34) / blu-ray (12) / cinepur choice (33) / dvd (121) / editorial (103) / fenomén (73) / festival (93) / flashback (3) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (122) / komiks (10) / kritika (962) / mimo kino (19) / nekrolog (1) / novinka (771) / objev (3) / pojem (36) / portrét (15) / profil (109) / reflexe (24) / report (115) / rozhovor (166) / scénář (4) / soundtrack (50) / téma (934) / televize (109) / tisková zpráva (1) / událost týdne (257) / videohra (67) / web (42) / zoom (162)

Cinepur #124 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #124, srpen 2019

Z obsahu tištěného čísla:

Monumentální pomník kaidžú eiga / Godzilla II Král monster (Dan Krátký, kritika)

Důmyslná pitomost Jima Jarmusche / Mrtví neumírají (Martin Svoboda, kritika)

Viděno devíti / Tarantinova filmografie pod drobnohledem (Redakce, téma)

Nenápadný půvab brakové fikce / Politika tarantinovské intertextuality (Ondřej Pavlík, téma)

Přesčas v továrně na sny / Tenkrát v Hollywoodu a filmová metafikce (Jindřiška Bláhová, téma)

Výstavní „řez“ Laternou magikou / Aktualizace a dekonstrukce (Sylva Poláková, mimo kino)

+ více...