Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Pohádka o Eltonovi / Rocketman

Pohádka o Eltonovi / Rocketman

kritika / Jarmila Křenková / 16. 9. 2019

Bezvýhradné divácké přijetí snímku Bohemian Rhapsody ukázalo, že životopisné hudební filmy mohou být víc než nostalgickou připomínkou dob, kdy se obratným řízením manažerů mohli hudebníci z lokálních klubů vypracovat do pozice globálních celebrit a během megalomanských show zakoušet fanouškovské zbožštění. Stejně dobře tyto tituly slouží jako prodloužení komerčních aktivit stárnoucích superhvězd a účinně znovuoživují jejich hvězdný obraz. To je i případ Eltona Johna, po kapele Beatles druhého nejvýdělečnějšího britského hudebníka, a filmu Rocketman.

Rocketmana režíroval Dexter Fletcher, který po Bryanu Singerovi dokončil zmíněný devótní životopis Freddieho Mercuryho, a produkoval jej sám Elton John spolu s manželem Davidem Furnishem. Navzdory titulu se proto pragmaticky drží při zemi a představuje především chytře zvážené riziko. Uvozuje ho Eltonovo rozhodnutí podrobit se odvykací léčbě, vrací se do jeho dětství, kdy trpěl otcovou nevšímavostí i matčiným emočním chladem, a sleduje nejbouřlivější část zpěvákovy kariéry včetně uměleckého partnerství s textařem Berniem Taupinem a vykořisťování manažerem a zároveň milencem Johnem Reidem. Vše potenciálně provokativní je zde ale jen součástí nekonfliktně pojaté rockerské cesty za sebevyjádřením, zbavením se existenciálních bloků a zdánlivým překonáním společenských bariér.

Rocketman je založen na utvrzování rokenrolového mýtu, že každý může žít svobodně a rock je tady pro všechny. V padesátých letech, kdy začíná příběh Reginalda Dwighta, který si zvolil umělecké jméno Elton John, proudil skrze rádio a televizi na šedivá předměstí a znamenal únik z nudy unifikovaného života. Jsi tlustý? Nevadí. Je tady Fats Domino. Nosíš brýle? Stejné má Buddy Holly. Šišláš? Je to jedno, podívej se na Elvise Presleyho. Podle něj si ostatně malý Reginald nechal poupravit účes, což byl první z řady estetických výstřelků, které se později staly jeho značkou.

O svobodném životě navzdory konvencím se ale v Rocketmanovi pouze mluví. Elton John je tu zpodobněn jako oběť nelítostné mašinerie hudebního byznysu a jeho životopis je v první řadě příběhem vykoupení a začlenění zbloudilé ovečky zpět do spořádané společnosti. Sex, drogy a rokenrol tu mají váhu sloganu na tričku z oděvního řetězce. Řídí se jím nanejvýš Eltonův manažer John Reid, a i když se zpěvák v jednu chvíli holedbá tím, že „ojel všechno, co se hýbalo“, nemáme žádný důvod tomuto tvrzení věřit. Není zobrazován jako excentrický rozervanec, ale jako plachý a naivní mučedník, který touží po pravé lásce, zatímco je neustále zrazován.

Ukrývá se při tom do extravagantních blyštivých modelů, které kolem sebe vrství jako neprostupnou bariéru. Kostýmování ovšem nevzbuzuje fascinaci ani pocit nepatřičnosti. Nepomáhá zvýznamnit Eltonovu transgresi nebo vyhmátnout rozpor mezi zjevným a pečlivě skrývaným. Navzdory předstírané demokratičnosti rockového prostředí totiž mohl být oděv jediným přípustným projevem queer identity a Elton John se ke své homosexualitě až do konce osmdesátých let nepřihlásil, protože by si zničil kariéru. Unikání do fantazijního světa pečlivě choreograficky propracovaných tanečních čísel je jen kulisou konvenčního vyprávění v duchu obehrané písničky o hrdinovi trpícím traumaty z dětství, jež vyústí v závislost na drogách a alkoholu. Snaha o hlubší psychologizaci končí emocionálním kýčem: v duchu populární self-help literatury Elton obejme své vnitřní dítě, a tím jeho psýché zázračně dojde uzdravení.

Je příznačné, že skutečně poutavé hudební životopisy z nedávné doby vznikají mimo pragmatické rozvahy velkých studií. Patří mezi ně například film Kirilla Serebrennikova Léto o počátcích leningradské rockové scény nebo portrét zakladatelů norských blackmetalových kapel Mayhem a Burzum Vládci chaosu od Jonase Åkerlunda. Vůči hvězdné aureole svých protagonistů jsou střídmé a občas nelichotivé, o to uvěřitelnější příběhy reálných osob ovšem vyprávějí. Rocketman není v potvrzování kultu osobnosti tak extrémní jako Bohemian Rhapsody, vyklenutím dramatu se tomuto filmu ale podobá. Nikdy proto nepřekročí stín solidně zvládnuté zakázky s pečlivou supervizí hvězdy samotné. Poklidně plyne v tempu, které o ní nevyzradí nic objevného, zato je ale pohodlné pro všechny zainteresované.

Rocketman (UK, USA, 2019, IMDb)
Režie: Dexter Fletcher, scénář: Lee Hall, kamera: George Richmond, střih: Chris Dickens, hudba: Matthew Margeson, hrají: Taron Egerton, Jamie Bell, Richard Madden, Bryce Dallas Howard ad., 121 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 30. 5. 2019).

Rocketman (UK, USA, 2019, IMDb)
Režie: Dexter Fletcher, scénář: Lee Hall, kamera: George Richmond, střih: Chris Dickens, hudba: Matthew Margeson, hrají: Taron Egerton, Jamie Bell, Richard Madden, Bryce Dallas Howard ad., 121 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 30. 5. 2019).

Přečteno 1951x

Článek vyšel v časopise Cinepur #124, srpen 2019.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Rocketman

****  ČTENÁŘI (2)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #143

#143

říjen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev

Strukturovaná polysémie nejen pro ten dnešní den / Nový a Gott

Když Jimmy potkal Kim / Volejte Saulovi

Samy nocí tmou / Světlonoc

Making Elvis Cool Again / Elvis

Závratě spřízněnosti a touhy / Podezřelá

Mlha, čaj a sušenky / Nestvůra z Essexu

V dark roomu s Jane Austen / Fire Island


DALŠÍ Z RUBRIKY

Mezipatra zkouší Prolomit ledy

Nejnovější filmy ze střední Evropy a procházka s Polańskim

Nejlepší letošní seriál a kouzlo redakčního brainstormingu

Nové knihy o filmu či fotce na Ji.hlavě

Nene / Krmení divého publika

Trojúhelník smutku / Škodolibá plavba společenskými hierarchiemi

Men / Pohanské mutace

Arvéd / Arvédova pouť do pekla


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Orba v srdeční krajině / Minari

Nesem vám noviny, dojměte se / Zprávy ze světa

Všechny vidlákovy světa i ten můj / Americká elegie

Hororové nedochůdče / Další jehňátko

Velkej chlap potřebuje velkej diamant / Drahokam


RUBRIKY

anketa (31) / český film (118) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (118) / fenomén (83) / festival (116) / flashback (16) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (15) / kauza (1) / kniha (132) / kritika (1109) / mimo kino (191) / novinka (824) / pojem (36) / portrét (51) / profil (100) / reflexe (27) / report (149) / rozhovor (184) / scénář (4) / soundtrack (87) / téma (1025) / televize (134) / událost týdne (291) / videohra (83) / web (46) / zoom (173)

Cinepur #124 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #124, srpen 2019

Z obsahu tištěného čísla:

Stres a úzkost z ptačí perspektivy / Tuca & Bertie (Martin Šrajer, televize)

Výpravy na území nikoho / Rozhovor s režisérem Peterem Stricklandem (Antonín Tesař, rozhovor)

Výstavní „řez“ Laternou magikou / Aktualizace a dekonstrukce (Sylva Poláková, mimo kino)

Nenápadný půvab brakové fikce / Politika tarantinovské intertextuality (Ondřej Pavlík, téma)

Hildur Guðnadóttir a seriál Černobyl (Jiří Špičák, soundtrack)

Viděno devíti / Tarantinova filmografie pod drobnohledem (Redakce, téma)

+ více...