Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

V krajině půlnočního slunce / Slunovrat

V krajině půlnočního slunce / Slunovrat

kritika / Jarmila Křenková / 1. 11. 2019 / komentáře (2)

Dlouho se zdálo, že v americkém hororu se nic zásadního neděje. Stále důrazněji se však prosazuje generace talentovaných tvůrců s nekonvenčním přístupem k žánru, osobitým vizuálním cítěním nebo schopností oslovit publikum, které se o horor běžně nezajímá. Mezi ně patří i Ari Aster, jehož Slunovrat vstoupil do kin rok po úspěšné prvotině Děsivé dědictví. Aster nečerpá z amerického žánrového odkazu, ale hlásí se spíš k tradici evropského filmu. V Děsivém dědictví se vztáhl k subžánru okultních filmů, jako je Teď se nedívej od Nicolase Roega, a mezi inspirační zdroje Slunovratu patří i folk horor Rituál nebo povídky M. R. Jamese.

Přestože se Aster s oblibou vrací k pozapomenutým subžánrům a pracuje s notoricky známými hororovými tropy, protagonisté jeho filmů v sobě mají jakousi moderní civilnost, kterou připomínají postavy z povídek jednoho z nejzajímavějších hororových spisovatelů dneška Lairda Barrona. Jsou to jedinci pragmatičtí a veskrze průměrní, kteří ale ve snaze čelit existenciálním krizím neváhají pootevřít dveře čemusi, co je přesahuje a spolehlivě vede do záhuby. Podobně lehkovážný krok do neznáma učiní také hrdinka Slunovratu: Američanka Dani se pokouší vyrovnat s rodinnou tragédií a uzdravit nefunkční vztah tím, že se s partnerem a jeho přáteli vydá do odlehlé švédské vesnice Hårga, kde se mají spolu s místními zúčastnit tradičních oslav slunovratu.

Bukolická idyla kraje, kde slunce skoro nezapadá, je však od počátku matoucí. Ukazuje se, že šokující doslovnost a ničím nepřikrášlená popisnost rituálů, které traktují i životy nově příchozích, není dána neumělou angličtinou přehnaně úslužných a věčně usměvavých členů podivné komunity. Naopak to, co se zdálo být ztraceno v překladu, je opakovaně vyslovováno zcela zřetelně a získává stále hrozivější kontury. Vše navíc podléhá proměnlivému vnímání času a prostoru, které Dani a její přátelé zakoušejí pod vlivem halucinogenů, jež jsou jim neustále podávány, a nezvyklé perspektivy dané všeprostupujícím slunečním jasem i tempem vykonávaných obřadů. Při sledování zvolna plynoucích obrazů, které působí tekutě, téměř taktilně, divák zažívá intenzivní pocit vnoření, ale též závrati, jako by spolu s postavami vrůstal do tamní krajiny.

Slunovrat působí jako monumentální umělecká instalace, jejímž prostřednictvím Aster přibližuje svět Hårgy coby vrcholně ritualizovaný řád. Komplikovaná vizuální stylizace a potřeba hledat neotřelá výtvarná řešení pro něj tedy nejsou samoúčelným rozmarem, ale součástí osobitého vnímání světa i žánru. V Děsivém dědictví scénografické postupy připomínaly hyperstylizované fotografie Gregoryho Crewdsona, ve Slunovratu se zase Aster inspiroval tvorbou brooklynského výtvarníka čínského původu Mu Pana, jehož práce připomínají bohatě tkané tapiserie, na nichž medvědi a další zvířata svádějí epické bitvy s imaginárními monstry. Vyznačují se plastičností a hloubkou, v níž lze vysledovat mnoho detailů, ale zároveň zprostředkovávají přímočará sdělení o životě a smrti. Taktéž Hårgou je možné opakovaně procházet, zastavovat se na různých místech a sledovat její antropologické zvláštnosti. Přesto je to organismus s jasnou hierarchií, jehož životní rytmy plynou v cyklickém opakování striktních itinerářů, podobně jako příběhy zachycené v piktogramech na stěnách tamních příbytků, jež mají naivní Američané stále na očích, a přesto jim zůstávají skryté.

Aster nápaditě zachází s oblíbeným klišé survival hororů. Zvýznamňuje stav, kdy se protagonisté v neznámém prostředí snaží fyzicky držet pospolu, ale mentálně se každý nachází zcela jinde. Rituální sebevražda, které jsou chtě nechtě svědky, je tak pro Dani podnětem k pokusu o osobní transformaci, zatímco pro jiné účastníky výpravy se stává katalyzátorem lítého boje o exkluzivitu při volbě tématu diplomové práce. Aster zde stejně jako v dobách svých krátkých filmů The Strange Thing About the Johnsons nebo Basically nekompromisně propojuje existenciální tíseň, brutalitu i černý humor a obsesivně se vrací ke svému oblíbenému tématu, jímž je hledání domova a toho, co obnáší přináležet k nějakému společenství.

Slunovrat (Midsommar, USA, Švédsko, 2019, IMDb)
Režie a scénář: Ari Aster, kamera: Pawel Pogorzelski, střih: Lucian Johnston, hudba: Bobby Krlic (The Haxan Cloak), hrají: Florence Pugh, Jack Reynor, William Jackson Harper, Vilhelm Blomgren ad., 147 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 1. 8. 2019).

Slunovrat (Midsommar, USA, Švédsko, 2019, IMDb)
Režie a scénář: Ari Aster, kamera: Pawel Pogorzelski, střih: Lucian Johnston, hudba: Bobby Krlic (The Haxan Cloak), hrají: Florence Pugh, Jack Reynor, William Jackson Harper, Vilhelm Blomgren ad., 147 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 1. 8. 2019).

Přečteno 517x

Článek vyšel v časopise Cinepur #125, říjen 2019.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Slunovrat

****  ČTENÁŘI (2.5)

Ohodnoťte film na Cinepur.cz


komentáře

    přepište kód:

NR  (16.11.2019 22:46)

… Respektive v Teď se nedívej má hlavní postava jisté nadpřirozené vnímání a ve filmu také dojde na jednu "okultní" scénu vyvolávání ducha mrtvé dcery, ta je ale pro děj filmu takřka bezvýznamná. Pok okultním filmem si představuji spíše svět, ve kterém je nadpřirozeno navázáno daleko výrazněji na rituály, mýty či kulturu, podobně jako tomu je v Děsivém dědictví. Ale každopádně díky za upozornění na to, že byl Roeg pro Astera inspirací - některé styčné plochy mezi oběma filmy skutečně jsou!

Nicolas Roeg  (5.11.2019 08:53)

Prosím, Teď se nedívej není okultní film. A taky si myslím, že americký horor má tradici hororových eurotripů, takže to napojení tu je.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #125

#125

říjen 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Harry Callahan antikomunismu / Staříci

Paradoxy zla / Nabarvené ptáče

Pohádka o Eltonovi / Rocketman

Ingimundur staví dům / Bílý bílý den

Almodóvarovy vycpávky / Bolest a sláva

Eastwoodovo Carpe diem! / Pašerák

Bumtarata bum bum bum / The Beach Bum

Nůž na stereotypy / Ostrým nožom


DALŠÍ Z RUBRIKY

Na Netflixu se rýsuje prequel k Čínské čtvrti. Je u toho Fincher

Peter Kerekes dokončuje svůj hraný debut Cenzorka

Král strašidelného údolí / Lví král

Damien Chazelle svůj příští film zasadí do Hollywoodu 20. let

Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty

Paul Schrader chystá film o moderním Vilému Tellovi z casina

Dvacátá Mezipatra proběhnou v proudu změn

Vyprávět a pak zničit / Rozhovor s Denisem Côtém


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Pohádka o Eltonovi / Rocketman

Eastwoodovo Carpe diem! / Pašerák

Farhádí na španělské vinici / Všichni to vědí

Volání smečky / Dogman

Příliš sladká země / Sweet Country


RUBRIKY

anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (99) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (118) / komiks (10) / kritika (814) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (744) / objev (3) / pojem (36) / portrét (12) / profil (106) / reflexe (24) / report (111) / rozhovor (161) / scénář (4) / soundtrack (46) / téma (905) / televize (104) / tisková zpráva (1) / událost týdne (245) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (63) / web (42) / zoom (158)

Cinepur #125 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #125, říjen 2019

Z obsahu tištěného čísla:

Svět, o který se můžeme pořezat / Tiché doteky (Martin Svoboda, kritika)

Z bodu nula na západ od Bukurešti / Vznik a vývoj rumunské nové vlny (Agáta Hrnčířová, téma)

Odvážní se nevzdávají / Rumunské kino od starověku do konce druhého tisíciletí (Jaromír Blažejovský, téma)

Jednou fraška, podruhé tragédie / Parazit (Martin Šrajer, kritika)

Krmení bestie / Boj o moc (Antonín Tesař, televize)

Taková normální rodinka po brexitu / Roky a roky (Lucia Kajánková, televize)

+ více...