Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Čtyři vraždy stačí, Fritzoušku / U Zlaté rukavice

Čtyři vraždy stačí, Fritzoušku / U Zlaté rukavice

kritika / Viktor Palák / 3. 10. 2019

„Smrt všem kurvám, co neroztáhnou nohy!“ prohlašuje jeden z protagonistů nového filmu německého režiséra Fatiha Akina U Zlaté rukavice. Exklamativně vulgární výkřik naznačuje, že po relativně tlumeném dramatu Odnikud Akinova novinka potvrzuje nevyrovnanost jeho filmografie. Kde se mu minule dařilo vyrovnávat určitou manipulativnost scénáře o pomstě, tlačí tentokrát obrazně na pilu – a ta je přiložena ke krku mrtvoly.

Fritz Honka byl masový vrah, který ve svém bytě v Hamburku v sedmdesátých letech zavraždil a naporcoval čtyři prostitutky. Být hrdinou filmu Ulricha Seidla, tahal by své oběti do sklepa – ale Honka žil naopak v podkrovním bytě, kde uchovával některá z těl tak dlouho, až začali stropem k sousedům o patro níž propadávat červi. Ale než k tomu ve filmu, který Akin napsal podle bestselleru Heinze Strunka, dojde, provede nás německý režisér panoptikem totálních vyvrhelů, z nichž Honka je možná tím nejvíce odpudivým, ale to jen proto, že nevíme, co se děje v domácnostech těch ostatních.

Titul filmu odkazuje k nálevně, kde zoufalý muž láká do svého příbytku své oběti – nejprve s vidinou sexu, který však impotentní muž záhy supluje brutálním násilím. Akin nás s Honkou seznamuje ve chvíli, kdy se snaží rozřezat tělo jedné z žen – a snad proto, že se nemůže soustředit, anebo možná proto, aby svému konání dodal jakýsi obřadní nádech, si k tomu na gramofonu pustí dobový šlágr. Akin rozverné písničky doprovázející bezuzdnou brutalitu a ponižování ve filmu používá opakovaně, ale také natolik mechanicky, až se zdá, že v nich hledá snadné alibi, jak dodat krutému filmu trochu odstupu a humoru. Takovou snahu je možné vidět i ve vypodobnění samotného Honky, kterého Jonas Dassler ztvárňuje jako groteskně vykuleného hrbáče, naprostou asociální karikaturu. Že Akin svůj film staví jako freak show, na jejíž figury si máme ukazovat prstem, potvrzuje i Dasslerovo angažmá. Herec o generaci mladší, než byl Honka v době, kdy vraždil, je totiž až kontrastně pohledný a jeho proměna podtrhuje, že Akin chce hlavně dostat diváka do pozice tu obdivné, tu znechucené paralýzy.

Přestože se letmo otírá o stopy, které na německé společnosti zanechala druhá světová válka, nesnaží se Akin budovat psychologický profil vraha a zkoumat jeho zázemí. Namísto toho ukazuje, že vraždění je špinavá a nechutná práce, mnohem odpornější, než když se v seriálu Mindhunter musí agenti FBI bavit se sériovými vrahy a poslouchat detaily jejich krutostí. U Zlaté rukavice dává pocítit zápach z tlejících mrtvol, ale zároveň přepjatou vulgárností otupuje smysly. A přestože filmu nelze upřít ojedinělé záblesky empatie, které přináší zejména postava submisivní dezolátky Gerdy, představuje Akinův snímek v prvé řadě přehlídku deprivantů, v jejichž outsiderství není nic produktivního a kteří jen čekají na smrt, anebo aspoň na ránu pěstí, jež jim připomene, že jsou stále naživu. V tomhle ohledu nepřekračuje U Zlaté rukavice hranici bulvární exploatace.

Protagonista filmu je v Akinově optice vyšinutou troskou, kterou likviduje alkoholová závislost – což mu ale nebrání přihlásit se o práci nočního hlídače, kterou nakonec dostane, stejně jako zbraň. Právě skutečnost, že Honka naprosto postrádá schopnost sebekontroly, může být klíčem ke čtení filmu stejně bezuzdného jako Honkův chtíč. K tomu, aby bylo možné vnímat ho jinak než jako provokativní přehlídku olezlých vyvrhelů a totálního ponížení, mu ale chybí pevnější pozadí anebo stylizace postavená na něčem jiném než exploatačním krvavém násilí. Budování světa asociálních postav může v důsledku i připomenout filmy Rainera Wernera Fassbindera – jak to ostatně podtrhuje angažmá jeho stálého herce Harka Bohma do jedné z menších rolí. Nicméně k tomu, aby byl Akinův film diagnózou temného podhoubí národa, je příliš jednostrunný, příliš hysterický a příliš omámený puchem tlejících těl.

Přečteno 1488x

Článek vyšel v časopise Cinepur #125, říjen 2019.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #134

#134

duben 2021



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Smysl života a to, co chceme / Smysl života

Všechny vidlákovy světa i ten můj / Americká elegie

Nebe, které není bez mráčku / Půlnoční nebe

Balzám zdatných alchymistů / Alchymická pec

Režisér, který dává největší tuzéry / Nechte je všechny mluvit

Antarktický lockdown / FREM, Bílá na bílé

Bolest na hranici ráje / Lux Æterna

Kdo je Amerika a kdo je Borat? / Borat Subsequent Moviefilm


DALŠÍ Z RUBRIKY

Eastwood o Eastwoodovi

Střípky života / Střípky ženy

Nevidět, neslyšet a nemluvit / Asistentka

FAMUFEST oživí unikátní prostory v centru Prahy

Na Netflixu jako v bavlnce / Jako v bavlnce

Úvod k tématu: Česká detektivka

Dobře, že o současném Česku točí alespoň Rumuni

Nesamozřejmá detektivka a samozřejmý zločin / Oddechový čas krimi žánru v první polovině...


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Vnímavá porota silného Berlinale

Máme papeže / Pochybovat je lidské

Poupata / Vánoce jako varianta očistce

Černá Venuše / Freak show za zvuků harfy

Turínský kůň / Bélova poslední černá káva


RUBRIKY

anketa (27) / český film (107) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (108) / fenomén (79) / festival (97) / flashback (8) / fragment (18) / glosa (214) / kamera-pero (5) / kauza (33) / kniha (126) / kritika (1005) / mimo kino (183) / novinka (794) / pojem (36) / portrét (43) / profil (91) / reflexe (25) / report (121) / rozhovor (171) / scénář (4) / soundtrack (78) / téma (967) / televize (118) / událost týdne (270) / videohra (74) / web (43) / zoom (167)

Cinepur #125 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #125, říjen 2019

Z obsahu tištěného čísla:

Král Benátek / Joker (Marek Čermák, zoom)

Úvod k tématu: Rumunská nová vlna (Lukáš Skupa, téma)

Smrt se (ne)vyplácí / Sekiro: Shadows Die Twice (Michal Böhm, videohra)

V krajině půlnočního slunce / Slunovrat (Jarmila Křenková, kritika)

Král strašidelného údolí / Lví král (Natálie Něudačina, kritika)

Čím je člověk v systému? / Parazit (Jiří Flígl, kritika)

+ více...