Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Smíření s džihádem a s pubertou / Mladý Ahmed

Smíření s džihádem a s pubertou / Mladý Ahmed

kritika / Petra Chaloupková / 8. 1. 2020

Belgický tandem bratří Dardenneů si za uplynulá desetiletí vydobyl pověst citlivých pozorovatelů životních pastí nižší třídy a zároveň filozofujících humanistů, kteří i v nejnuznějších podmínkách nacházejí zbytky nezlomné lidské důstojnosti vyvěrající z etických dilemat beznadějných situací. Ačkoli se jejich nejnovější film Mladý Ahmed může díky postavě náctiletého delikventa jevit jako pokračovatel snímků Syn, Rosetta nebo Kluk na kole, v konečném důsledku jde o patrné vykročení z dosavadní dráhy dardenneovské filmografie.

Doposud se autoři zaměřovali převážně na protagonisty pachtící se na hranici mezi chudobou a hladem, které vnější okolnosti (hrozící ztrátou zaměstnání, vyhoštěním, chybějícím sociálním kapitálem) dohnaly k morálně problematickým skutkům. V předposlední Neznámé dívce se už ale těžiště dění přesouvá zvenčí dovnitř – existenční krizi nahrazuje krize existenciální, když se mladá doktorka snaží ulevit výčitkám svědomí. Hrdinka už nemusí řešit, jak si sežene jídlo na další den, ale to, jestli své uvažování dokáže sobě i okolí ospravedlnit.

Podobně osvobozený od každodenních starostí je i třináctiletý Ahmed, jenž se tak může soustředěně zabývat studiem Koránu a debatami s ortodoxním imámem. Jako obvykle děj začal mnohem dřív, než byly odhaleny první záběry filmu – zárodky Ahmedova přesvědčení tudíž můžeme pouze dedukovat ze zmínek o jeho muslimském (a nepřítomném) otci. Nesledujeme však hrdinův postupný pád, ujišťování a pochybování, nýbrž naprosto přesvědčeného a k čemukoli odhodlaného mladého muže, který chce své zapálení dokázat „osobním“ džihádem – pokusem o vraždu své učitelky.

Tím Ahmed přerušuje dosavadní linku postav bratří Dardenneů, jež morálně selhávaly jakoby bezděky, ze zoufalství. Zločin provede zcela vědomě s jasným cílem zabít a se záštitou své víry. Ta pro bratry Dardenneovy (alespoň v institucionalizované a praktikované podobě) znamenala dlouho luxus, který si neprivilegovaná část obyvatelstva nemůže dovolit. V posledním snímku se však víra stává jediným hybatelem děje, stěžejním bodem, vůči němuž Ahmed definuje svoji osobnost. Nedisponuje vlastním etickým cítěním, protože žebříček hodnot automaticky přejal od imáma. Přestože v sobě nekriticky nosí ty nejradikálnější myšlenky, nechová se ale jako zjednodušený prototyp (sebe)vražedného fanatika, spíše představuje klidného a poslušného služebníka.

Jediný konflikt, jenž do určité míry ohrožuje Ahmedovu náboženskou oddanost, vychází z jeho nízkého věku. Nachází se na hranici puberty, ale její tradiční projevy musí vzhledem k pravidlům svého vyznání potlačovat. Chování přirozené pro jeho vrstevníky v Ahmedovi vzbudí až sebevědomá dívka z farmy, na které v rámci aktivit v centru pro mladistvé zločince pracuje. Ta samotná dokáže protagonistu donutit k ojedinělé živelnější, autentické reakci „normálního kluka“, který prožívá první chvíle milostného vzrušení. Ahmed tak na okamžik vypadává z role příkladného muslima a stává se překvapivě pasivním a vystrašeným dítětem.

Přestože se hrdina díky tomuto náznaku citu – v jeho interpretaci však zranitelnosti a nedospělosti – ve svém přesvědčení ještě pevněji utvrdí, v závěru filmu skončí právě tak křehký a bezelstný, že se dovolává matky i odpuštění. Až v posledních záběrech se od Ahmeda dočkáme opravdové emoce, kdy režie poprvé dává možnost k navázání lítosti plného vztahu. Zakončující slova odpuštění a smíření (která se pravidelně objevují jako dardenneovský leitmotiv) však tentokrát přicházejí náhle a v explicitní formě, čímž odhalují snahu o násilný dramatický oblouk snažící se Ahmeda alespoň na chvíli udržet v divácké milosti.

Smířlivější a divácky přístupnější je i filmový styl a vizualita snímku. Kameru nesmlouvavě nalepenou na aktéry vystřídalo přehlednější rámování a kompozice s více postavami v záběru. Stejně tak pochmurné monochromatické prostředí poloprázdných měst ustoupilo teplejšímu barevnému spektru paradoxně doprovázejícímu Ahmedovy temné úmysly.

Dardenneovým se podařilo výsostně aktuální téma vytrhnout z konkrétních konotací a stereotypů a nadto je aplikovat na zdánlivě nevinného člena komunity. Přesto jejich práce postrádá syrovost a autenticitu jejich dřívějších děl – nabízejí filmu i protagonistovi příměří, které si mladý Ahmed zkrátka nezaslouží.

Mladý Ahmed (Le jeune Ahmed, Belgie, Francie, 2019, IMDb)
Režie a scénář: Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne, kamera: Benoît Dervaux, střih: Marie-Hélène Dozo, Tristan Meunier, hrají: Idir Ben Addi, Olivier Bonnaud, Myriem Akheddiou, Victoria Bluck ad., 84 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 24. 10. 2019).

Mladý Ahmed (Le jeune Ahmed, Belgie, Francie, 2019, IMDb)
Režie a scénář: Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne, kamera: Benoît Dervaux, střih: Marie-Hélène Dozo, Tristan Meunier, hrají: Idir Ben Addi, Olivier Bonnaud, Myriem Akheddiou, Victoria Bluck ad., 84 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 24. 10. 2019).

Přečteno 1955x

Článek vyšel v časopise Cinepur #126, prosinec 2019.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
0 /13

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #141

#141

květen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

V dark roomu s Jane Austen / Fire Island

Sex, celebrity a video / Pam & Tommy

KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Dějiny za dveřmi

KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky

KVIFF: A co dále, Íáčku

The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený


DALŠÍ Z RUBRIKY

Španělský noir i Finchera nabídne Noir Film Festival

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru

Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit

Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022

Editorial 141

Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry

Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

KVIFF: Kyslík, ticho, klid

KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři

KVIFF: Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli se to natočit

KVIFF: Dějiny za dveřmi

KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky


RUBRIKY

anketa (31) / český film (117) / český talent (37) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (115) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1095) / mimo kino (190) / novinka (818) / pojem (36) / portrét (49) / profil (99) / reflexe (27) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (130) / událost týdne (286) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)

Cinepur #126 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #126, prosinec 2019

Z obsahu tištěného čísla:

Kudy přišel Karel Vachek / Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie (Martin Svoboda, kritika)

Úvod k tématu: Netflix (Lukáš Skupa, téma)

Sametová Ji.hlava (Janis Prášil, report)

Krize chilské mládeže / Ema (Marek Čermák, zoom)

Top 3 z Netflixu (Redakce, téma)

(Para)normální trauma / Dům na kopci a Mike Flanagan v hororové tvorbě Netflixu (Dan Krátký, téma)

+ více...