Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Králové a slouhové v zadrátovaných bažinách / Král Šumavy

Králové a slouhové v zadrátovaných bažinách / Král Šumavy

kniha / Jan Foll / 21. 12. 2019 / komentáře (1)

Kachyňův film Král Šumavy chovám v paměti už od dětství. Jeho klíčová „hororová“ scéna, v níž se nešťastná prodavačka (Jiřina Švorcová) utopí v bažině, patří k ikonickým obrazům. Stejně jako obdobná scéna smrti záludné převaděčky (Stella Zázvorková) v epizodě Bestie ze Sequensova nechvalně proslulého seriálu 30 případů majora Zemana viděná o léta později už se sarkastickým nadhledem. O propagandistickém účelu a ideologické vylhanosti Kachyňova dramatu jsem při jeho dávném zhlédnutí neměl nejmenší potuchy. Fakta o „železné oponě“ a o desítkách mrtvých na hranicích mezi „vzkvétajícím“ socialismem a „prohnilým“ Západem jsem se dozvěděl až mnohem později…

Obsáhlá a důkladná monografie Král Šumavy. Komunistický thriller, kterou letos vydalo nakladatelství Academia spolu s Ústavem pro studium totalitních režimů, je cenná z mnoha důvodů. Jeden z nejslavnějších českých dobrodružných snímků poválečné éry zbavuje falešných mýtů a odkrývá jeho mytické, historické, politické, řemeslné i popkulturní souvislosti. Publikace – čítající téměř 600 stran – uvozuje kuriózní vzpomínka jejího editora, historika Petra Kopala, který je zároveň autorem dvou zásadních statí. Kopal – jakoby ve stylu Svěrákovy famácké parodie Vesmírná Odysea II – popisuje své „strastiplné“ putování na projekci Krále Šumavy v dejvickém kině. Epilog knihy – vtipně korespondující s prologem – tvoří „miniatura“ od téhož autora věnovaná „neposlušným zápalkám“ v rukou jednoho z hrdinů filmu.

Úvodní stať oddílu Mýtus, paměť a recepce pochází od filozofa Miroslava Petříčka, který v ní uvažuje o fenoménu hranice. Součástí Petříčkovy duchaplné explikace jsou odkazy na knihu Homo sacer (česky vydané v edici OIKOYMENH), jejímž autorem je italský myslitel Giorgio Agamben a která rozvíjí jeho provokativní tezi o tom, že „paradigmatem moderního státu je koncentrační tábor“. Následující Kopalova studie odkrývá bizarní souvislosti mezi Králem Šumavy (1959) a Brynychovou špionážní krimi Smyk (1960). Protagonistou obou snímků byl Jiří Vala: v prvním ztvárnil uvědomělého ochránce našich hranic, ve druhém se převtělil do nepřátelského agenta jménem Král alias König (sic!).

Kapitola z pera Václava Žáka přináší informaci o chystané premiéře filmu na festivalu v San Francisku zmařené na poslední chvíli. Doklady o lapsech v anotacích snímku – uvedené v téže stati – jsou bezděčným svědectvím o tom, že zdánlivě podřadná tvorba „píárových“ a katalogových glos je speciální publicistický obor vyžadující stylistickou obratnost i pozorné „čtení“ příslušného díla. Polský publicista Karol Szymański v článku o ohlasech snímku u našich severních sousedů dospívá ke zjištění, že „polská kritická recepce Krále Šumavy – a její historická proměnlivost – vypovídá více o Polsku, jeho kulturních a politických podmínkách než o samotném Kachyňově filmu“. Závěrečná stať úvodního oddílu (od Vladimíry Chytilové) rekapituluje Valovy filmové role a analyzuje status hvězd v socialistické kinematografii.

Čtivý „otvírák“ druhého oddílu knihy napsala Jindřiška Bláhová: její stať shrnuje politické pozadí filmu, včetně zlomové přehlídky v Bánské Bystrici z února 1959, jež znamenala zostření ideového dohledu a utužení cenzury. Detailní rozbor od Martina Tichého popisuje proměny scénáře a poukazuje na málo známý fakt, že předlohu Rudolfa Kalčíka do výsledné podoby zásadně transformoval scenárista František A. Dvořák. Předlohu filmu podrobně zkoumá rovněž studie Iny Píšové: zařazuje ji do kontextu socialistických i posttotalitních literárních děl o strážcích hranic a jejich protivnících, včetně dalších Kalčíkových próz, dobově poplatných agitek Marie Majerové či polistopadového bestselleru z pera Davida Jana Žáka.

Na vlastní film se soustřeďují statě z třetí části publikace věnované kameře Josefa Illíka a hudbě Miloše Vacka. Autorka prvního textu Alena Šlingerová si ve vizuální stránce snímku všímá například obrazů smrti a důmyslně využitého motivu oken. Muzikolog a pedagog Jan Černíček ve druhé studii upozorňuje na „jazzové stopy“ v hudebním podkresu filmu i na sugestivní ruchový leitmotiv „hučení telegrafních drátů“.

Nejobjemnější text – pocházející od Petra Kopala a obnášející téměř 140 stran – rozpitvává Kachyňovo drama s užitím metody „filmové medievistiky“: jeho spekulativní analýza (speculum = zrcadlo!) odhaluje skrytou symboliku filmu v podobě zrcadel, dvojníků, zvířat, zneklidňujících stínoher či zlověstných monster. Historiograficky nejcennější je závěrečný oddíl knihy věnovaný filmům o pohraničnících (stať Jaroslava Pinkase), fungování socialistické ostrahy našich hranic a jejím proměnám (studie Prokopa Tomka), osobám skutečných králů Šumavy (text Libora Svobody) a masakrům českých i cizích utečenců z totalitního marasmu (práce Terezy Maškové).

Vůči pronikavé a eticky konzistentní monografii mám – kromě příliš zaumného a i pro poučeného laika místy nesrozumitelného Kopalova jazyka – jedinou zásadnější výhradu. Vzhledem k podrobným rozborům práce klíčových tvůrců filmu (oba scenáristé, kameraman, autor hudby, jeden z protagonistů) v ní postrádám souhrnnou stať o režiséru Karlu Kachyňovi. Jeho vývoj od režimního slouhy, přes spolupráci s Janem Procházkou (vrcholící slavným trezorovým snímkem Ucho), po tvůrce několika pozoruhodných polistopadových děl (Fany) je v knize reflektován jen v roztroušených zmínkách a v (jinak úctyhodném) poznámkovém aparátu.

Publikaci Král Šumavy. Komunistický thriller, vydanou jako první díl plánované edice České kino, pokládám za zásadní počin, jenž přináší řadu nových faktů i nekonvenčních interpretací. Přispívá tak k serióznímu bádání o naší poválečné kinematografii i o nedávné československé historii. V době kulatého výročí sametové revoluce, kdy se právem zdůrazňuje „nesamozřejmost svobody“, je tato obsahově bohatá a pečlivě sestavená mozaika užitečná dvojnásob.

Přečteno 3716x

Článek vyšel v časopise Cinepur #126, prosinec 2019.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
1 /12

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

Armageddon  (30.3.2022 10:28)

Když v tom nehraje batman, tako to nestojí zato.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #143

#143

říjen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kniha

Woody Allen se obhajuje / K pamětem zneuctěného filmaře

Kniha o Pavlovi a Daně

Králové a slouhové v zadrátovaných bažinách / Král Šumavy

Hraní, teorie, umění / Umění počítačových her

Lacrimae Rerum / Intelektuální osmisměrka pro mírně pokročilé

Kim Čong-il uvádí / Učitelka Čchö, režisér Sin a bonviván Kim

Stalker v krizi středního věku / Zóna

Film a dějiny 4: Normalizace / Monstrum zatím nepolapeno


DALŠÍ Z RUBRIKY

Mezipatra zkouší Prolomit ledy

Nejnovější filmy ze střední Evropy a procházka s Polańskim

Nejlepší letošní seriál a kouzlo redakčního brainstormingu

Nové knihy o filmu či fotce na Ji.hlavě

Nene / Krmení divého publika

Trojúhelník smutku / Škodolibá plavba společenskými hierarchiemi

Men / Pohanské mutace

Arvéd / Arvédova pouť do pekla


RUBRIKY

anketa (31) / český film (118) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (118) / fenomén (83) / festival (116) / flashback (16) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (15) / kauza (1) / kniha (132) / kritika (1109) / mimo kino (191) / novinka (824) / pojem (36) / portrét (51) / profil (100) / reflexe (27) / report (149) / rozhovor (184) / scénář (4) / soundtrack (87) / téma (1025) / televize (134) / událost týdne (291) / videohra (83) / web (46) / zoom (173)

Cinepur #126 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #126, prosinec 2019

Z obsahu tištěného čísla:

Miniatury pro tělo a klavír / Sólo (Antonín Tesař, kritika)

Sráč nebo hrdina, všichni jedna rodina / Národní třída (Jarmila Křenková, kritika)

Nepohodlná hra mezi filmem a divákem / Lun Sevnik (Vítězslav Chovanec, český talent)

Editorial 126 / Netflix (Jindřiška Bláhová, editorial)

Profakovat se ke svobodě / Pražské orgie (Martin Šrajer, kritika)

Zamřížovaná Amerika / Orange is the New Black (Šárka Gmiterková, televize)

+ více...