Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Nemanželské etudy single generace / Karel, já a ty

Nemanželské etudy single generace / Karel, já a ty

kritika / český film / Petra Chaloupková / 18. 2. 2020

První český mumblecore, nezávislý snímek, bytový film, pokus o underground. Celovečerní debut scenáristy a režiséra Bohdana Karáska Karel, já a ty lze označit mnoha termíny, které se v souvislosti se současnou českou kinematografií vyskytují zřídkakdy. Ještě neobvyklejší je, když se tyto pojmy nevyužívají jako odpadkové koše pro méně povedené nebo nepochopené tituly, ale jako předzvěst ojedinělého a svěžího tvůrčího přístupu.

Sám režisér dílo charakterizuje jako situační esej a po zhlédnutí ho lze popsat jako žánrově nevyhraněnou směsku založenou na dialozích a míhajících se okamžicích, jež děj osvobozuje od požadavků strukturovaného vyprávění a kontrolované, postupné gradace. Namísto ucelené dějové linky snímek preferuje rozbíhavé myšlení a pomalu se odvíjející argumentaci esejistického stylu. Karáskův „něco jako příběh“ vypráví o vztahovém trojúhelníku Saši, Karla a Dušana neustále tečovaném přátelsko-milostnými známostmi, které kvůli své nejednoznačnosti nutí aktéry dokola přehodnocovat vlastní schopnost vázat se, odevzdat se a překonat sama sebe.

Navzájem propojení protagonisté nevzrušeně proplouvají každodenními povinnostmi, zato se důsledně věnují téměř terapeutickým rozhovorům nad vínem, při nichž se bez přestávky a ostychu pokoušejí vyjádřit, co vlastně cítí. Profesní život, ideály a ambice odkládají na druhou kolej s naivní, ale o to upřímnější nadějí, že se po nalezení své druhé polovičky všechno v dobré obrátí. Čekají na správnou chvíli, která nikdy nepřijde, a současně se odhodlávají k prvním odvážným krokům vstříc nutným změnám. V tomto smyslu – pocitu ustrnutí na místě, a přesto palčivé touhy dosáhnout něčeho většího – lze mluvit o autobiografickém díle, za nímž stojí stejně závažné životní rozhodnutí, k jakému se odhodlává většina Karáskových postav. Jak autor vyjadřující se k téměř nulovému rozpočtu celovečerního projektu uvádí: „Pořád si ale myslím, že v dané situaci (...) to byla jediná cesta, jak byť jen o chloupek zjemnit stupeň své obskurity, totiž konečně vykročit cestou celovečerní metráže, s jasnou výstrahou, že pokud to neudělám teď, dost možná se to už nestane nikdy.“

Právě díky tomuto aktivizujícímu a zároveň ochromujícímu paradoxu říká Karásek o současné situaci svých vrstevníků i mladších souputníků mnohem více, než se z lehce ovíněných konverzací může zdát. Ve snaze o zprostředkování autentické výpovědi o věčně vysmívaných mileniálech je Karel, já a ty naprostou výjimkou v českém kontextu. Zatímco obvykle se zastoupení této generace v médiích redukuje na depresivní a nedospělé absolventy humanitních věd, kteří neumějí spořit ani přijímat závazky, Saša a Dušan svým úporným snažením a neutuchající sebereflexí ztělesňují mnohem komplexnější osobnosti, než jak by je společnost ráda vnímala. Jsou osamocení, a přesto ve vztahu, zabezpečení, a přece vykořenění, odhodlaní jednat a současně neustále toužící po klidu.

Alespoň jeden generační stereotyp snímek však přebírá, nicméně jej funkčně vytěžuje a formálně demaskuje. Z převládajícího názoru, že mileniálové postrádají ukotvení v minulosti a také nedokážou plánovat budoucnost, ve filmu vzniká ojedinělá atmosféra „teď a tady“ podporovaná překvapivými časovými skoky a nekoherentním střihem. Souvislé vnímání časoprostoru scén také narušují nediegetické komentáře v podobě krátkých sekvencí reklamních billboardů s dokonalými úsměvy dokonalých lidí v ještě dokonalejších vztazích. Jako bychom teprve konfrontací s okolním štěstím dokázali odměřovat naše neštěstí.

Tento všudypřítomný „kult dokonalosti a spokojenosti“ však Karásek nahlodává ještě důsledněji. Pomineme-li nuzné finanční a technické podmínky natáčení, mají daleko k dokonalosti nebo standardům především neučesané dialogy a nenucené (jakoby ledabylé) herectví. Oba komponenty své chyby ale uvědoměle ukazují – využívají trapnost a nemotorné momenty coby prvky opravdovosti. Nevypravují o nablýskané lásce spřízněných duší, ale trpkých vztazích překonávajících nudu a okoukanost.

Těžko se pojmenovávají nedostatky, když je na nich Karel, já a ty vědomě postaven. Skrze ně se dostává mnohem dál než jen ke klišé „chybovat je lidské“. Lidskost znamená chyba, chyba dává vzniknout lidskosti. A také tomuto filmu.

Karel, já a ty (ČR, 2019, IMDb)
Režie, scénář a střih: Bohdan Karásek, kamera: Zdeněk Eliáš, hudba: Miroslav Faderholz, hrají: Jenovéfa Boková, Miroslav Faderholz, Miloslav König ad., 111 minut, distribuce: Marienbad Films (premiéra v ČR 14. 11. 2019).

Karel, já a ty (ČR, 2019, IMDb)
Režie, scénář a střih: Bohdan Karásek, kamera: Zdeněk Eliáš, hudba: Miroslav Faderholz, hrají: Jenovéfa Boková, Miroslav Faderholz, Miloslav König ad., 111 minut, distribuce: Marienbad Films (premiéra v ČR 14. 11. 2019).

Přečteno 3084x

Článek vyšel v časopise Cinepur #127, únor 2020.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.7 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Karel, já a ty

****  ČTENÁŘI (0)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #142

#142

srpen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Závratě spřízněnosti a touhy / Podezřelá

Mlha, čaj a sušenky / Nestvůra z Essexu

V dark roomu s Jane Austen / Fire Island

Sex, celebrity a video / Pam & Tommy

KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Dějiny za dveřmi

KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

Snímek Terezy Nvotové Světlonoc zvítězil v Locarnu

Ladislav Rychman: Tvůrce Starci prokletý

Michaela Pavlátová: K čemu to všechno?

Mezi meditativním filmem a gangsterkou / Terézia Halamová

Kylo Ren filmové kritiky? / Síla

Umění skrytého před-pohybu / Terezie Unzeitigová

Komická společnost bez strojvedoucího / Mimořádná událost

Modernistický vztahový test / Zrcadla ve tmě


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

KVIFF: Kyslík, ticho, klid

KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři

KVIFF: Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli se to natočit

KVIFF: Dějiny za dveřmi

KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky


RUBRIKY

anketa (31) / český film (117) / český talent (38) / cinepur choice (33) / editorial (117) / fenomén (83) / festival (115) / flashback (15) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (14) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1101) / mimo kino (191) / novinka (818) / pojem (36) / portrét (50) / profil (100) / reflexe (27) / report (148) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (86) / téma (1018) / televize (131) / událost týdne (286) / videohra (82) / web (44) / zoom (172)

Cinepur #127 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #127, únor 2020

Z obsahu tištěného čísla:

Jan Němec / Histoire(s) du cinéma Jana Němce (Marika Kupková, téma)

Epizoda IX: Vzestup déjà vu / Star Wars: Vzestup Skywalkera (Antonín Tesař, kritika)

Evropský divák v úzkých / IDFA (Martin Horyna, report)

Editorial / Tenkrát ve světové kinematografii a Cinepuru (Jindřiška Bláhová, editorial)

Zrození falešného Západu / Bez vědomí (Jaroslav Pinkas, televize)

Milostný dopis svobodě / Portrét dívky v plamenech (Šárka Gmiterková, kritika)

+ více...