Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Tam někde ve filmu je pravda / Slitování

Tam někde ve filmu je pravda / Slitování

kritika / Jakub Felcman / 22. 3. 2020

V úvodu filmu Slitování přichází na komisařství popálený muž nahlásit delikt. Přepadli ho čtyři Arabové. Když se jim vysmekl, nepronásledovali ho, zato za ním volali „Alláhu akbar“ a zapálili mu automobil. Událost byla nahlášena a muž oprávněně předpokládá, že bude propuštěn domů. Jenže vyšetřující policista a ústřední postava filmu, komisař Yacoub Daoud, si nechá událost přeříkat ještě detailněji, a ještě detailněji, a ještě. Muž se začne do svých výpovědí zamotávat, až mu nezbude než odhalit pravdu: útočníky si vymyslel, auto zapálil sám, protože potřeboval pojistný podvod, a na policii se vydal jen proto, že dokonání podvodu je podmíněno sepsáním policejního záznamu.

Pozice onoho muže ve filmu se nápadně podobá pozici filmu v naší distribuci. Slitování je jedním z filmů, které vypouští do české distribuce společnost Film Europe, aniž by mu věnovala větší péči. Nepíše se o něm, nerezonuje, není to film, o kterém se mluví a který je dobré vidět. Ve výsledku by mohl být považován za filmový ekvivalent „pojistného podvodu“ jako všechny ty snímky, co jimi pulzují aktuální komunální klišé a co se do veřejného prostoru vrhají s tím, aby co nejrychleji upoutaly pozornost potenciálního publika. Ovšem s tím, že jim publikum věnuje co nejpovrchnější pohled, odevzdá jim své vstupné a na konci si příliš nestěžuje. Nemá totiž na co, jelikož si ani pořádně nepamatuje, co vidělo.

Slitování se tváří jako detektivka „maigretovského“ typu. Případy, které se tu řeší, nejsou výjimečné. Jsou snad děsivé, ale obyčejné. Zároveň mají ambici být zprávou o stavu společnosti, jelikož Daoudovi podezřelí vyrůstají v rozvrácených, hroutících se rodinách, anebo jsou spojeni toxickými vztahy. Jenže Slitování, zdá se, selhává i při srovnání s maigretovskou detektivkou, neboť Daoud uplatňuje jedinou, z pohledu detektivek dokonale banální metodu; viníka pozná ihned a k přiznání jej dovede křížovým výslechem a konfrontací. Snímek nicméně neselhává jako žánr, jemuž se jeho autor, Arnaud Desplechin, věnuje dlouhodobě. Lze jej sledovat jako rodinné a vztahové drama těch, kteří rodiny nemají. Je to pestrý portrét různých podob nalomených rodin. Jako procítěné vztahové drama se ukazuje v líčení toxického milostného vztahu mezi dvěma hlavními podezřelými, Claude a Marií, které se dostanou do vzájemného zaklínění natolik, že zločin a následující trest, zdá se, je pro ně vysvobozením.

Slitování – to je, myslím, nejopodstatněnější interpretace – je filmem o dialektice. O hledání pravdivého. Daoudova vyšetřovací metoda nespočívá v odkrývání stop a vlastním policejním vyšetřování, ale v konfrontaci a přiznání. Nechává všechny podezřelé dokola vyprávět, co se stalo, opravovat a zpřesňovat výpovědi. Na mnoha místech ve filmu zdůrazňuje, že jde právě jen o to dozvědět se pravdu. Klíčový případ celého děje nemá žádné vnější svědky a neexistují k němu důkazy. Ve svojí metodě se nápadně podobá filmaři. Nejprve vyčerpávající, nekonečné převypravování původní historky, jako když se píše a přepisuje scénář, potom konfrontace, jako když se scénář obhajuje, potom přípravy, čtené a kostýmní zkoušky, a nakonec vlastní rekonstrukce, v níž jsou pachatelé, slovy filmu – herci, představující sebe sama. Čin se již stal, jako takový jej znovu zpřítomnit nelze, to jediné, co je možné, je pokusit se o co nejpravdivější nápodobu – včetně přiznání, že jde právě jen o napodobení.

Nemůžu si pomoct, abych si na tomto místě nepřipomenul film Šoa Clauda Lanzmanna. Návnad je příliš mnoho. Komisař alžírského původu se jmenuje Yacoub Daoud, což je arabská transkripce jmen hebrejských patriarchů Jákoba a Davida. Starosti arabské komunity tak, jak ji film portrétuje, se nápadně podobají starostem židovské komunity v dobách exploze antisemitismu. Daoud, vyšetřující zbytečnou vraždu důchodkyně, se sám ocitá v pozici Lanzmanna v průběhu práce na Šoa. Lanzmannovým údělem bylo uskutečnit rekonstrukci monstrózního, nesmyslně nenávistného zločinu, k němuž takřka neexistují vnější svědci a o němž je k dispozici jen minimum důkazů. Jedinými, kdo skutečně dokážou vnést do věci jasno, sdělit pravdu, jsou sami přeživší pachatelé zločinu.

Slitování tak může sloužit k pochopení toho, co je pro Francouze ve skutečnosti jejich „cinéma-vérité“. Můžete postupovat pozorně, trpělivě, a po mnoha krocích, pouze pomocí konfrontací a přiznání, se můžete dobrat pravdy coby takové rekonstrukce dávné události, na niž se shodnou její účastníci. A můžete to dokázat filmem, tak jako to dokázal Claude Lanzmann.

Slitování (Roubaix, une lumière, Francie, 2019, IMDb)
Režie: Arnaud Desplechin, scénář: Arnaud Desplechin, Léa Mysius, kamera: Irina Lubtchan-sky, střih: Laurence Briaud, hudba: Grégoire Hetzel, hrají: Roschdy Zem, Léa Seydoux, Sara Forestier, Antoine Reinartz ad., 159 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 21. 11. 2019).

Slitování (Roubaix, une lumière, Francie, 2019, IMDb)
Režie: Arnaud Desplechin, scénář: Arnaud Desplechin, Léa Mysius, kamera: Irina Lubtchan-sky, střih: Laurence Briaud, hudba: Grégoire Hetzel, hrají: Roschdy Zem, Léa Seydoux, Sara Forestier, Antoine Reinartz ad., 159 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 21. 11. 2019).

Přečteno 476x

Článek vyšel v časopise Cinepur #127, únor 2020.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
0 /9

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Slitování

Ohodnoťte film na Cinepur.cz


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #127

#127

únor 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Profakovat se ke svobodě / Pražské orgie

Ztracené město a hvězdy / Ad Astra

Hledání otce, hledání syna / Dálava

Kudy přišel Karel Vachek / Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie

Smíření s džihádem a s pubertou / Mladý Ahmed

Miniatury pro tělo a klavír / Sólo

Vymítač předsudků / Antologie města duchů

Síla Dolanova polibku / Matthias a Maxime


DALŠÍ Z RUBRIKY

Žít jako mafián, zemřít jako člověk / První zrádce

Chcete studovat film? Filmová studia FF UK prodloužila termín přijímaček

Jak filmový průmysl reaguje na pandemickou krizi?

Milostný dopis svobodě / Portrét dívky v plamenech

Co sledovat v karanténě? Tipy na filmy a seriály online

HBO připravuje seriál podle úspěšné videohry The Last of Us

Konspirační chobotnička / Odložený případ Hammarskjöld

Martin McDonagh připravuje film o jednom pokaženém přátelství


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Rozhovor s ředitelem La Quinzaine Edouardem Waintropem

Dál, jinam, drzeji / Rozhovor s uměleckým ředitelem festivalu v Rotterdamu

Portréty v umírajících očích / 70. Festival del film Locarno

Počátek obrození Uber festivalu / 70. MFF v Cannes 2017

Sochání (v) Cannes / Rozhovor s koordinátorem Cannes Classics Geraldem Duchaussoyem


RUBRIKY

anketa (25) / český film (93) / český talent (34) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / distribuce (1) / dvd (121) / editorial (101) / fenomén (73) / festival (93) / flashback (1) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (120) / komiks (10) / kritika (832) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (762) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (113) / rozhovor (165) / scénář (4) / soundtrack (48) / téma (919) / televize (107) / tisková zpráva (1) / událost týdne (252) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (65) / web (42) / zoom (160)

Cinepur #127 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #127, únor 2020

Z obsahu tištěného čísla:

Od převratu k sametové totalitě / Revoluce 1989 v dokumentárním filmu (Janis Prášil, téma)

Všichni se ti budou smát / Carrie Briana de Palmy a vytříbený horor (Antonín Tesař, flashback)

K čemu manželství? Manželská historie (Tomáš Gruntorád, kritika)

Privatizační, restituční a prostituční komedie 90. let (Kamil Fila, téma)

Zeitgeist podle Ireny Pavláskové (Petra Chaloupková, téma)

Zrození falešného Západu / Bez vědomí (Jaroslav Pinkas, televize)

+ více...