Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

K čemu manželství? / Manželská historie
kritika / Tomáš Gruntorád / 3. 4. 2020
Herečka Nicole (Scarlett Johansson) se chce po deseti letech soužití s divadelním režisérem Charliem (Adam Driver) rozvést. Překvapený manžel to nechápe a pomalu si uvědomuje příčinu: příliš dlouho nadřazoval svou newyorskou kariéru seberealizačním potřebám své ženy, jíž snad kdysi planě slíbil přestěhování do Hollywoodu. Nicole, toužící po vlastním prostoru v televizi a ve filmu, zůstávala jen ženou nadějného divadelníka, pro nějž byly pohyblivé obrázky vždy něčím nižším. Mezi realitou jevištní divy z východního pobřeží a sny o filmové hvězdě ze západního stojí jeden kontinent a léta stagnace ve svazku, který neslibuje změnu. Oba partneři dávají svým míjením za pravdu Maslowovi, jenž ve své pyramidě potřeb nadřadil seberealizaci lásce a vztahům – a o to je rozchod dvou umělců smutnější, neboť je „pouze“ hodnotový, zatímco vzájemná láska zůstává.
Skvěle obsazená a herecky procítěná dramedie Noaha Baumbacha Manželská historie nesleduje jen intimní rovinu partnerských disharmonií, ale vypovídá i o zatuchlém systému, který do našich vztahů vstupuje, jakmile je chceme posvětit manželstvím a parcelovat rozvodem. Až s invazí zákona a pořádku do jejich životů si Nicole s Charliem řeknou v afektu to nejhorší, co vůbec lze a co by bez rozvodového procesu snad nevypustili z úst.
Případ zaměstná armádu specializovaných vetřelců – rozvodových právníků, soudců a všelijakých analytiků cizího soukromí s mocí převyšující jejich kompetentnost. Baumbach některé otevřeně karikuje, až to od tvůrce s vlastní zkušeností s rozvodem vyznívá trochu zaujatě: například přihlouplá sociální pracovnice, rozhodující o budoucnosti osmiletého Henryho, jako by právě přiletěla z Marsu a nenápadně sondovala, jak funguje život na Zemi. Její pozorování Charlieho otcovské rutiny naruší nehoda, při níž by mohla někomu skutečně pomoci, ale nevyjde jí to. „Opravdu jste v pořádku?“ ptá se Charlieho, z něhož jí na kabát crčí krev, a stahuje se k odchodu. Charlie pomoc odmítá a raději omdlí, jakmile úřednici vyprovodí. Kontakt s byrokraty ho naučil vnímat se diskvalifikačně, vše omlouvat a před okem soudu zastírat jakoukoli nedokonalost (tedy lidskost), která by mohla být použita proti němu. Během návštěvy sociální pracovnice předvede Baumbach svůj talent mísit závažné s komickým, nechat z tragiky vyrůst grotesku nešikovných pohybů a nefunkčních předmětů, aniž by se tragika ztratila. Jeho film si zachovává přirozenost, když nás zavádí mezi živoucí lidi, nezapadající dobře do šroubovaného světa nevlídných a nepružných institucí.
Vedle klaunů se Nicole a Charlie potýkají i s prohnanými manipulátory – ideologicky zaujatými advokáty, kteří si skrze cizí spory vedou soukromé boje. Pro právničku Noru (Laura Dern) se stává Nicole nástrojem seberealizace – příležitostí, jak demonstrovat převahu nad muži. Z vlastní iniciativy prosadí péči o Henryho v poměru 55 : 45 pro matku, protože rovné dělení by podle Nory už bylo prohrou dámského týmu. Advokáti plynule přecházejí od válečného temperamentu ke stmelujícím přátelským úsměvům a zdvořilostním konverzacím, protože rozvod je pro ně jen (show)byznys, který by se dle okřídleného rčení neměl brát osobně.
Nicole a Charliemu nezbývá než ve skrytu duše litovat rozjeté mašinerie. Baumbach distancuje jejich těla i zádumčivé, zklamané, vyčítavé pohledy ve sdílených prostorách a často zdvojuje scény. Bezprostředně po sobě sledujeme dva pohovory se sociální pracovnicí, dvě muzikálová čísla, kde každý z partnerů zpívá sám za sebe svůj song, nebo dvě halloweenské koledy. Malý Henry, který vše absolvuje s nimi, pendluje mezi rodiči, bydlišti, životními styly a denními režimy, kdy variace téhož dítě zákonitě nebaví.
K čemu je tedy v dnešním světě manželství? Baumbach ho líčí jako přebytečný statusový vztah, nabízející jen možnost v kritický okamžik něco rituálně rozbít. Jako skrytý sňatek s úředním šimlem, past sabotující důstojné loučení, instituci nevhodnou pro každého. Když svazek zanikne a bývalí partneři si oddechnou, utvrdí se v sympatiích a soudně dojednané podmínky shodí pod stůl jako smetí, nezůstane v Baumbachově filmu nic, co by mluvilo ve prospěch manželství.
Manželská historie (Marriage Story, USA, 2019, IMDb)
Režie a scénář: Noah Baumbach, kamera: Robbie Ryan, střih: Jennifer Lame, hrají: Adam Driver, Scarlett Johansson, Azhy Robertson, Laura Dern, Alan Alda ad., 137 minut, distribuce: Netflix (premiéra v ČR 6. 12. 2019).
Manželská historie (Marriage Story, USA, 2019, IMDb)
Režie a scénář: Noah Baumbach, kamera: Robbie Ryan, střih: Jennifer Lame, hrají: Adam Driver, Scarlett Johansson, Azhy Robertson, Laura Dern, Alan Alda ad., 137 minut, distribuce: Netflix (premiéra v ČR 6. 12. 2019).
Přečteno 2768x
Článek vyšel v časopise Cinepur #127, únor 2020.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
1.7 /3
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Hranice klimatického hraní / Terra Nil
Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
DALŠÍ Z RUBRIKY
Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival
Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony
Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice
Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić
Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“
Třeseme se Standou Pekárkem / Volha jako konvenční prestižní televize
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Obrazy starého světa / Služebníci
Balzám zdatných alchymistů / Alchymická pec
Kroužení kolem banálních pravd / Krajina ve stínu
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #127, únor 2020
Z obsahu tištěného čísla:
Úvod k tématu: Film po sametu (Lukáš Skupa, téma)
Od převratu k sametové totalitě / Revoluce 1989 v dokumentárním filmu (Janis Prášil, téma)
Zeitgeist podle Ireny Pavláskové (Petra Chaloupková, téma)
Umění se neohlédnout / Zlaté devadesátky Jana Svěráka (Luboš Ptáček, téma)
Výmešky maskovaných akademiků / Brak jako gimmick (Jan Kolář, kniha)
Jan Němec / Histoire(s) du cinéma Jana Němce (Marika Kupková, téma)