Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Tisíc tváří hrdiny / Richard Jewell

Tisíc tváří hrdiny / Richard Jewell

kritika / Dan Krátký / 15. 5. 2020

Clint Eastwood si v posledních letech vybírá režijní projekty, které spojují především dvě roviny – problematizují jednorozměrné podoby amerického hrdinství a současně vyzývají k experimentům na úrovni vyprávění. Pašerák stál na sérii promyšlených opakování a variací, Paříž 15:17 pracovala s obsazením skutečných hrdinů do jejich fikčních rolí a v Sully: Zázrak na řece Hudson jednu klíčovou událost rekonstruovala série odlišných perspektiv. Eastwoodův nejnovější film Richard Jewell je pak propojením všech zmíněných tendencí. Příběh muže, který v roce 1996 při konání olympijských her v Atlantě zachránil desítky lidí, když nahlásil podezřelý batoh s výbušninou, nabízí fascinující pole k testování možností vyprávění.

Právě skutečné události z noci 27. července 1996 jsou mimořádně důležitým faktorem ve hře s podobami hlavního hrdiny. Jewell, přehnaně ambiciózní a podlézavý zaměstnanec bezpečnostní agentury, alarmista, fascinovaný zbraněmi a bezpečnostními složkami, se na krátkou dobu stane národním hrdinou. Avšak o chvíli později je médii a FBI označován za možného atentátníka, který chtěl být celý život hrdinou, pročež bombu vyrobil sám. Eastwood se scenáristou Billym Rayem postupují podobně jako v případě Sullyho. Jen tentokrát nejde o několik perspektiv téže události, ale několik různých podob Jewellova hrdinství.

Scény, jež atentátu předcházejí, jsou kondenzovanou rekapitulací jeho života. Klíčovým faktorem jsou přitom nejasnost v jeho úmyslech a fascinace policejními složkami, která Richarda vede k překračování vlastních pravomocí jako ochranky univerzitního kampusu. Vyprávění tak adaptuje perspektivu bulvárního textu a na Jewellově osobnosti nachází řadu ne nutně negativních, ale problematizujících vlastností.

Noc atentátu pak pracuje s výpustkami, díky nimž není možné říct, kdo výbušninu do parku přinesl a zda není v kontaktu s hlavním hrdinou. Znovu se tak utvrzuje obraz muže, jehož snaha být hrdinou budí pochyby. Zhruba v polovině vyprávění se Jewellův právník Watson Bryant s nečekanou upřímností svého klienta ptá, jestli je vinen. Jeho rezignované a unavené opakování vlastní neviny najednou značí nuancované obrácení perspektivy. Eastwoodův příběh se nenápadně zlomí a začne vést diváka směrem k očištění protagonisty.

Zásadní je i hrdinova deziluze. Jeho celoživotní glorifikace policejních složek a toho, co vyšetřovatelé mají reprezentovat, se setkává s jejich neschopností vidět informace v širším kontextu. Odhaluje tak nejen lidské limity, ale především limity institucí. Fungování FBI zde načrtává paralelu k bulvární povaze některých médií, pro něž je klíčová senzace a rekontextualizace faktů. Snímek tak žádnou ze stran nezobrazuje jednorozměrně. Za každou nachází sérii pochybných rozhodnutí.

Znalost skutečných událostí vyzrazuje pointu, ale o to víc je pozoruhodné, že Richard Jewell funguje i tak. Vyprávění neustále pracuje s nejasností a nedoslovností. Obratně probouzí i přiživuje pochyby a rekonstruuje problematického, avšak upřímného a pravého hrdinu. Eastwood dokonce mění způsob, jímž herci na protagonistu reagují. Rockwellův tradičně stylizovaný projev postupně přechází do civilnější roviny, Kathy Bates se naopak stává v roli matky výraznější a v centru stojí nenápadný Paul Walter Hauser, jehož Jewell projde pouze jedním expresivním momentem, jeho síla ale vždy leží v tlumeném a dýchavičném projevu. Právě drobnými posuny v herectví, neviditelném stylu, ale především prací s rozsahem vědění vykresluje Eastwood svých tisíc tváří Richarda Jewella. A žádná není jednoznačná.

Richard Jewell (USA, 2019, IMDb)
Režie: Clint Eastwood, scénář: Billy Ray, kamera: Yves Bélanger, střih: Joel Cox, hudba: Arturo Sandoval, hrají: Paul Walter Hauser, Sam Rockwell, Kathy Bates, Jon Hamm ad., 129 minut, distribuce: Vertical Ent.  (premiéra v ČR 16. 1. 2020).

Richard Jewell (USA, 2019, IMDb)
Režie: Clint Eastwood, scénář: Billy Ray, kamera: Yves Bélanger, střih: Joel Cox, hudba: Arturo Sandoval, hrají: Paul Walter Hauser, Sam Rockwell, Kathy Bates, Jon Hamm ad., 129 minut, distribuce: Vertical Ent.  (premiéra v ČR 16. 1. 2020).

Přečteno 2262x

Článek vyšel v časopise Cinepur #128, duben 2020.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.2 /5

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Richard Jewell

****  ČTENÁŘI (2)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #142

#142

srpen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Závratě spřízněnosti a touhy / Podezřelá

Mlha, čaj a sušenky / Nestvůra z Essexu

V dark roomu s Jane Austen / Fire Island

Sex, celebrity a video / Pam & Tommy

KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Dějiny za dveřmi

KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky


DALŠÍ Z RUBRIKY

Making Elvis Cool Again / Elvis

Kouzlo filmových manifestů / Editorial #142

Absurdní komedie z amerického Jihu / Moudrá krev Johna Hustona

Spontánní vynalézání filmu / Šindži Sómai

Nebeský běh přes překážky o vlastní duši / Neon White

Říkanky posedlého batolete / The Baby

Archiv pohyblivého obrazu / Mimo kino

Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

It’s-a Me, Paolo! / Klan Gucci

Je to jenom prank, bro / Shoky & Morthy: Poslední velká akce

Znásilnění, pomsta a žvýkačka / Nadějná mladá žena

Thelma a Louise jako divácky náročná pinku eiga / Nadosmrti

Nebe, které není bez mráčku / Půlnoční nebe


RUBRIKY

anketa (31) / český film (117) / český talent (38) / cinepur choice (33) / editorial (117) / fenomén (83) / festival (115) / flashback (15) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (14) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1102) / mimo kino (191) / novinka (818) / pojem (36) / portrét (50) / profil (100) / reflexe (27) / report (148) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (86) / téma (1018) / televize (131) / událost týdne (288) / videohra (82) / web (44) / zoom (172)

Cinepur #128 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #128, duben 2020

Z obsahu tištěného čísla:

Zlo neexistuje (Pavel Sladký, zoom)

Jen o něco lepší filmy / Andrej Andrejevič Tarkovskij (Marek Čermák, rozhovor)

Sully / Hrdinský obraz ve zmnožených perspektivách (Martin Kos, téma)

Velkej chlap potřebuje velkej diamant / Drahokam (Jarmila Křenková, kritika)

O užitku a škodlivosti cinefilie pro filmovou teorii / Mizanscéna a filmový styl (Benjamin Slavík, kniha)

Zvuková paměť města / Kde je moje tělo? (Jiří Špičák, soundtrack)

+ více...