Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Bezmála sedmdesát let trvá kariéra herce, režiséra, producenta a skladatele Clinta Eastwooda, který letos v květnu oslaví devadesáté narozeniny. Jeho filmografie pokrývá hned několik vývojových etap (nejen) hollywoodské kinematografie, přesto se od profesních drah jiných „veteránů“ v lecčems odlišuje. Těžko například spojovat Eastwooda s nějakou konkrétní generací či dobovým trendem. Napříč dekádami kráčí sám. Podobně jako postavy solitérů z řady filmů, jež režíroval, ale i jako samotářští hrdinové, které ztvárňoval od dob svého hvězdného nástupu ve slavné „dolarové trilogii“ spaghetti westernů Sergia Leoneho.

Jeho první režijní počin Zahrajte mi „MISTY“ měl premiéru v roce 1971, svůj zatím poslední snímek Richard Jewell dokončil Eastwood loni. Přestože režíroval skoro čtyřicet celovečerních filmů, mnozí spatřují vrchol jeho tvorby až v éře nového tisíciletí, kdy Eastwood dosáhl věku, v němž se filmografie jiných spíš pomalu uzavírá. Zejména po úspěchu Million Dollar Baby (2004) začal být všeobecně uznáván nejen jako „herec z westernů, kriminálek a taky režisér“, ale i jako respektovaný autor oscarových dramat. I když ne všechna jeho díla mají srovnatelný kritický ohlas, dokážou si zajistit pozornost, což leckdy souvisí i s reálnými kauzami, z nichž Eastwood čerpá své příběhy. Za jeho uměleckou dlouhověkostí však stojí i to, že nálepky, jež mu někteří přisuzují, se při bližším pohledu jeví přinejmenším povrchní. Ať už jde o charakteristiku jeho ikonických rolí, jež se odrážely i v Eastwoodově veřejném obraze, propojení s konkrétními žánry nebo světonázorové postoje pronikající do jeho díla. Pokaždé stojí za to ponořit se do Eastwoodova světa hlouběji, což dokládají i všechny texty věnované jubilantovi v aktuálním tématu Cinepuru.

Většina příspěvků se dotýká Eastwoodovy autorské poetiky a hned úvodní rozhovor míří přímo k jejím kořenům – k žánru westernu, o němž se Eastwood podrobněji rozpovídal v interview z roku 1985, jehož překlad otiskujeme. Stěžejní motiv individuality v konstrukci hrdinů Eastwoodových filmů přibližuje text Martina Svobody, zabývající se hlavně režisérovou novější tvorbou. Textem o snímku Sully: Zázrak na řece Hudson (2016) navazuje Martin Kos, který Eastwoodovo pojetí obyčejných, a přitom výjimečných hrdinů představuje na základě detailnější analýzy jednoho konkrétního filmu. K herecké kariéře Clinta Eastwooda se vrací Ivo Michalík, jehož příspěvek nabízí průřez kriminální sérií zahájenou filmem Drsný Harry (1971), v níž Eastwood ztělesnil jednu ze svých ikonických postav – policejního inspektora Harryho Callahana. Jana Bébarová se zaměřila na trojici hudebních snímků Honkytonk Man (1982), Bird (1988) a Jersey Boys (2014), jež sice nepatří k nejtypičtějším zástupcům Eastwoodovy filmografie, ale nezapřou rozpoznatelný rukopis svého autora. Martin Mišúr v posledním příspěvku nahlíží Eastwooda ve světle jeho politických přesvědčení a zajímavě tak doplňuje mnohé ze závěrů předešlých textů.