Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Kroužení kolem banálních pravd / Krajina ve stínu

Kroužení kolem banálních pravd / Krajina ve stínu

kritika / český film / Tomáš Gruntorád / 5. 11. 2020

Historické drama Bohdana Slámy Krajina ve stínu se navrací k masakru čtrnácti obyvatel obce Tušť v oblasti Vitorazsko na hranicích Čech a Rakouska, jehož se koncem května 1945 dopustili místní na svých sousedech při „očišťování republiky od nacistického živlu“. V masovém hrobě skončili ti, které samozvaný „lidový revoluční soud“ pod různými záminkami narychlo označil za kolaboranty. Film se však nesoustředí pouze na tento okamžik bezpráví, k němuž vyzvaly autority v čele s prezidentem Edvardem Benešem a náměstkem premiéra Klementem Gottwaldem. Chce být tušťskou kronikou první půle 20. století, kdy se vesnice vlivem několika politických převratů postupně ocitala na území Rakouska-Uherska, Československa a třetí říše. Každý z těchto států stavěl občany před pohraničně specifický problém deklarace a redefinice vlastní státní i politické příslušnosti.

Před svou nejmonumentálnější, artistně černobílou a fotochemicky estetizovanou novinkou tvořil Sláma malé veristické autorské filmy, k nimž psal vlastní scénáře. Vyprávěl v nich o každodennosti lidí a míst na okraji a zapojoval pro český film neobvyklý duchovní rozměr, jímž nejčastěji akcentoval nechuť k materialismu a ušlechtilost skromnosti. Krajina ve stínu tyto konstanty převrací. Namísto vhledu do plynoucí každodennosti sledujeme sérii kusých, nepropojených kapitol z vesnických dějin, namísto psychologické kresby jednotlivců plochý kolektiv bez individuálních rysů. Spirituální chvění ustoupilo pesimistické zprávě o materialistickém impulzu, který přebije vše vyšší.

Krajina ve stínu nemá propracované postavy, jen bezpočet zaměnitelných postaviček určených k semletí cyklicky se opakujícími dějinami. Skutečnými hlavními hrdiny jsou zde čas a titulní končina, jíž připadá jak úvodní panoramatická jízda, tak závěrečné osamění od lidí, kteří v jejím lůně hledají štěstí a prosperitu. Vyprávění založené na přeskocích o celá léta stírá rozdíl mezi vítězi a poraženými, jak jeden režim střídá druhý, a snaží se spíše o obecnější výpověď o mentalitě lidu jako kolektivu. Té vévodí oportunismus, konformita a předvídatelnost.

Většina vesničanů bez přesvědčení, bez jakékoli duchovní nadstavby jen spekuluje, s jakou identitou snáze přežije, lépe si nakrade nebo bude více dotována. U některých si film všímá i nevole ke spolupráci se zlem, ale i ti nejméně ochotní nakonec sklopí hlavu a jdou s davem, aby je dobové tance nesmetly. V ekonomicky motivovaném příklonu k tomu pánovi, který slibuje nejlepší materiální výhody, lze vidět přesah k současnosti, vyznačující se populistickou kulturou antipolitiky, v níž by autoritativní hlas lidového vůdce rád nahradil demokratickou diskusi. Třeba scény zachycující poprask kolem projekce Čapajeva, kdy je učitel Pachl vysmíván a bit za komunistické přesvědčení, odrážejí český trend brát ideály za zbytečné teoretizování či provokaci.

Dojem neměnnosti a nevykořenitelnosti této charakterové konstelace davu vzbuzují repetice bez variací: týž otec vždy odtáhne téhož syna od obecní půtky s týmž pokynem, aby se do toho nemontoval, stejný manžel opakovaně nakazuje ženě, aby „držela hubu“. Kamera mezi těmi rodinnými rozkoly v různých obrazových plánech laskavě panorámuje, jako by na světě nebylo nic přirozenějšího než hrubé vymáhání konsenzu. Dojde i na ironicky zabarvené opakování mantry „tak jsme to vždycky měli, a tak to taky bude“. Zvláštním typem nadčasové rezonance jsou pak obrazy osamělého vyvrženectví trpěných vesničanů, připomínající obdobné výjevy z klasik šedesátých let Všichni dobří rodáci a Smuteční slavnost. V Krajině ve stínu však pohnuté osudy nevzbuzují hlubší emoce.

Důsledkem ploché dramaturgie kolektivního hrdiny a kronikářského vyprávění je polopatismus a předvídatelnost děje i samotných obrazů. Když u starosty sundávají obraz Háchy, nejsme ušetřeni pohledu na pána, který do nejbližšího převratu zaujme místo na háčku. Výmalba zdí hákovými kříži si říká o pozdější přemalbu, přesně podle pravidla o zbrani, která musí vystřelit, když se jednou ukáže.

Historici si na Krajině ve stínu cení, že evokace atmosféry odsunů z jihočeského pohraničí a opětovného přijímání některých vysídlenců nejde proti dějinným faktům. Zuřivě mstivý chaos účtování vítězů s poraženými pojali tvůrci jako groteskní choreografii věčného cloumání souseda sousedem, migrování a přenášení nejrůznějších věcí jako na staveništi, kde otrávený mistr co chvíli nevrle smýká rezignovaným přidavačem od jedné práce k druhé. Podobná energie lhostejně zmatečného kroužení kolem banálních pravd je bohužel typická pro celý film.

Krajina ve stínu (ČR, 2020, IMDb)
Režie: Bohdan Sláma, scénář: Ivan Arsenjev, kamera: Diviš Marek, střih: Jan Daňhel, hrají: Magdaléna Borová, Stanislav Majer, Bára Poláková, Csongor Kassai, Petra Špalková ad., 135 minut, distribuce: Bontonfilm  (premiéra v ČR 10. 9. 2020).

Krajina ve stínu (ČR, 2020, IMDb)
Režie: Bohdan Sláma, scénář: Ivan Arsenjev, kamera: Diviš Marek, střih: Jan Daňhel, hrají: Magdaléna Borová, Stanislav Majer, Bára Poláková, Csongor Kassai, Petra Špalková ad., 135 minut, distribuce: Bontonfilm  (premiéra v ČR 10. 9. 2020).

Přečteno 860x

Článek vyšel v časopise Cinepur #131, říjen 2020.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3 /5

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Krajina ve stínu

****  ČTENÁŘI (3)

Ohodnoťte film na Cinepur.cz


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #132

#132

prosinec 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Žalovat se nemá / Žaluji!

Přisprostlé tancování osmdesátkovým rychlodabingem / Králové videa

Chirurgický řez polskou společností / Corpus Christi

Pravda na dně lahviček s močí / Šarlatán

Kroužení kolem banálních pravd / Krajina ve stínu

Křivdy ke kávě / Pravda

Burácející řeka času / Tenet

Nabouraný film / Bourák


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

Domácí násilí jako mýtus i videohra / Žáby bez jazyka

Nech vlka žít / Vlci na hranicích

Nora Štrbová / Animace rozpuštěná v dokumentu

„Tak co kurva režíruješ?“ aneb Cesta k autorskému uchopení reality

Jako dítě pod stolem / Rozhovor s Michaelou Pavlátovou

Přisprostlé tancování osmdesátkovým rychlodabingem / Králové videa

Pravda na dně lahviček s močí / Šarlatán

Králova řeč po česku / Havel


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Z dláždění na pláž / Než skončí léto

Paměť strojů / Efekt Vašulka

Společnost podmíněné lásky / Chvění

K čemu manželství? / Manželská historie

Almodóvarovy vycpávky / Bolest a sláva


RUBRIKY

anketa (25) / český film (104) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (106) / fenomén (73) / festival (96) / flashback (6) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (3) / kauza (33) / kniha (125) / kritika (990) / mimo kino (164) / nekrolog (1) / novinka (790) / objev (2) / pojem (36) / portrét (18) / profil (112) / reflexe (25) / report (119) / rozhovor (169) / scénář (4) / soundtrack (52) / téma (953) / televize (113) / událost týdne (267) / videohra (70) / web (42) / zoom (165)

Cinepur #131 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #131, říjen 2020

Z obsahu tištěného čísla:

Křičet nahlas i potichu / Tvorba současných rozzlobených animátorek (Eliška Děcká, téma)

Praktický průvodce sexem pro mileniály / Můžu tě zničit (Martin Šrajer, televize)

Vzpomínky veterána genderových válek / České porevoluční feministické psaní o filmu (Kamil Fila, téma)

Editorial 131: Film a feminismus (Jindřiška Bláhová, editorial)

Kroužení kolem banálních pravd / Krajina ve stínu (Tomáš Gruntorád, kritika)

Filozofický horor o úzkosti z bytí / Tvář (Jan Foll, flashback)

+ více...