Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Systematický film o boji se systémem / Chicagský tribunál

Systematický film o boji se systémem / Chicagský tribunál

kritika / Dan Krátký / 19. 1. 2021

Scenárista Aaron Sorkin má pověst autora úderných verbálních přestřelek zapuštěných do komplikovaných montážních sekvencí. Jeho celovečerní režijní debut Velká hra nicméně paradoxně narazil na upovídanost, v níž se zračila až přílišná povrchnost celého vyprávění. Letošní Chicagský tribunál je však přesvědčivou omluvenkou. Fikční verze procesu s osmi – posléze sedmi – obviněnými z podněcování nepokojů v létě 1968 sice v některých momentech přetéká patosem, ale jde o dokonale fungující narativní systém se silnými politickými paralelami k dnešku.

K Sorkinovu snímku lze přistupovat z několika úhlů, přičemž jako nejzajímavější se zdají dva – vyprávění složitého příběhu a jeho vztah k současnosti. Už vstupní montáž je vrcholně zábavná, ale také promyšlená. Uvádí důležité postavy soudního procesu a střihem – protože se nacházejí na různých místech – vytváří iluzi souvislé rozpravy, do níž všichni přispívají. Sekvence není pouze vtipným experimentem s paralelní montáží. Vymezuje také hřiště, na němž se bude vyprávění odehrávat. Ozřejmí ideologické postoje klíčových postav a zároveň načrtne historické souvislosti stále více frustrujícího konce šedesátých let v čele s válkou ve Vietnamu a vraždou Martina Luthera Kinga. Všechno v několika málo minutách. Ba co víc, implikace oné montáže jdou ještě dál.

Sorkin zde buduje obraz diverzifikované a rozlomené opozice vůči dominantnímu řádu. Intelektuál Tom Hayden (Eddie Redmayne) představuje umírněného mladíka hledajícího cestu k restrukturalizaci politického uspořádání skrze zavedené cesty – volby, jasně formulovaný občanský aktivismus a respektování establishmentu. V opozici k němu stojí kontrakulturní aktivista Abbie Hoffman, pro něhož je jedinou volbou oproštění se od ustavených norem. Třetím typem může být třeba David Dellinger, klidný otec od rodiny s jasným názorem. Sorkin buduje obraz osmi jasně vymezených osobností, pěti ideologických pohledů a jedné společné záštity – boje proti imperialismu a institucionálnímu rasismu zpřítomněných v administrativě prezidenta Lyndona B. Johnsona. Hodnotový rozptyl Sorkinova fikčního světa je obdivuhodný.

I na protistraně vykresluje jednoznačné figury: hlavního prokurátora Schultze, třicátníka dělajícího jen svou práci, který skrze odměřená gesta rozpoznává limity systému, nebo soudce Hoffmana, který je možná nejslabší postavou příběhu, protože musí zosobnit všechny negativní aspekty tehdejší americké administrativy. Nejvýrazněji vyznívá jako plochá karikatura, ale karikatura i tak důležitá pro celé vyprávění.

Namístě jsou tedy dvě výtky. Zaprvé, není Chicagský tribunál pouze politickým prohlášením? A zadruhé, nejde o prohlášení až příliš jednoduché a povrchní? V obou případech lze odpovědět ano i ne. Soudní drama nepochybně nese jasný liberální názor, což se nikterak nevylučuje s vynikajícím filmem. V návaznosti na druhou výtku nejde o nuancovanou ideologickou sondu do současných Spojených států, ale – jak je u Sorkina zvykem – o rázný verbální atak. Představme si Tribunál ne jako strhujícího intelektuála – jako třeba tematicky blízký snímek Medium Cool –, ale charismatického popularizátora. Vyprávění neustále rytmizuje prostřihy a montážemi spojujícími různá místa a časy, dynamizuje dialogovými háčky, zapojuje množství odlehčujících vtipů, ale také ví, kdy přitvrdit. Zároveň zjednodušuje, ale vždy za cenu větší působivosti. Slizký soudce je možná reduktivní figurkou, ale také chytrým nástrojem k vytvoření averze k institucionálnímu rasismu. Odměřený Tom Hayden sice působí jako stereotypní univerzitní liberál, ale v několika momentech se podvědomým „reflexem“ zpřítomní jeho rozpor mezi snahou restrukturalizovat a respektovat stávající systém.

Chicagský tribunál tak nabízí intenzivní divácký zážitek, který silně ozvláštňuje zkušenost se soudními dramaty. Je to chytře vystavěný, svižný a inteligentní příběh o boji se systémy, které jsou a priori nastaveny proti opozici. Tím pádem i příběh zjednodušující. Své patetické ústupky však vždy ospravedlní. Zároveň jde o vyprávění aktuální ve vztahu k hnutí Black Lives Matter. A to i přesto, že jeho scénář vznikal před více než deseti lety. Ostatně, kdyby do kin přišla původní verze v roce 2007 v režii Stevena Spielberga, mohla být paralelní k událostem v MacArthurově parku v Los Angeles. O dva roky později pak k případu Oscara Granta III. a následných nepokojů v Oaklandu, o tři roky dále v Anaheimu nebo ve Fergusonu či Charlotte. Vlastně je poměrně příznačné, že Chicagský tribunál by byl aktuální, ať už by vstoupil do kin prakticky kdykoli v posledních padesáti letech.

Chicagský tribunál (The Trial of the Chicago 7, USA, 2020, IMDb)
Režie a scénář: Aaron Sorkin, kamera: Phedon Papamichael, střih: Alan Baumgarten, hudba: Daniel Pemberton, hrají: Yahya Abdul-Mateen II., Sacha Baron Cohen, Daniel Flaherty, Eddie Redmayne, Joseph Gordon-Levitt, Michael Keaton ad., 130 minut, distribuce: Netflix (premiéra v ČR 16. 10. 2020).

Chicagský tribunál (The Trial of the Chicago 7, USA, 2020, IMDb)
Režie a scénář: Aaron Sorkin, kamera: Phedon Papamichael, střih: Alan Baumgarten, hudba: Daniel Pemberton, hrají: Yahya Abdul-Mateen II., Sacha Baron Cohen, Daniel Flaherty, Eddie Redmayne, Joseph Gordon-Levitt, Michael Keaton ad., 130 minut, distribuce: Netflix (premiéra v ČR 16. 10. 2020).

Přečteno 1739x

Článek vyšel v časopise Cinepur #132, prosinec 2020.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.5 /6

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Chicagský tribunál

****  ČTENÁŘI (2)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #141

#141

květen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

V dark roomu s Jane Austen / Fire Island

Sex, celebrity a video / Pam & Tommy

KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Dějiny za dveřmi

KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky

KVIFF: A co dále, Íáčku

The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený


DALŠÍ Z RUBRIKY

Španělský noir i Finchera nabídne Noir Film Festival

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru

Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit

Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022

Editorial 141

Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry

Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

It’s-a Me, Paolo! / Klan Gucci

Je to jenom prank, bro / Shoky & Morthy: Poslední velká akce

Znásilnění, pomsta a žvýkačka / Nadějná mladá žena

Thelma a Louise jako divácky náročná pinku eiga / Nadosmrti

Nebe, které není bez mráčku / Půlnoční nebe


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (37) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (113) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1095) / mimo kino (190) / novinka (817) / pojem (36) / portrét (49) / profil (99) / reflexe (27) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (130) / událost týdne (285) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)

Cinepur #132 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #132, prosinec 2020

Z obsahu tištěného čísla:

Promarněný návrat Carlose Saury (David Čeněk, kniha)

Uživatelsky nenáročné drama / V úskalí (Martin Šrajer, kritika)

Kdo je Amerika a kdo je Borat? / Borat Subsequent Moviefilm (Antonín Tesař, kritika)

To nejlepší z fantasy (Redakce, téma)

Systematický film o boji se systémem / Chicagský tribunál (Dan Krátký, kritika)

Jako dítě pod stolem / Rozhovor s Michaelou Pavlátovou (Martin Svoboda, rozhovor)

+ více...