Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Bolest na hranici ráje / Lux Æterna
kritika / Janis Prášil / 29. 1. 2021
Autorský experiment Lux Æterna, natočený na objednávku světové módní značky Yves Saint Laurent, popírá sám sebe. Padesátiminutový reklamní snímek kritizuje nerovný vztah mezi umělcem a producentem. Režisér Gaspar Noé však dostal jak finanční zázemí, tak nevídanou tvůrčí svobodu. Navzdory tomu, že jde o zakázku, jedná se o jeho doposud nejabstraktnější počin, v němž si tyká s ikonami evropské filmové avantgardy. Je pravda, že se tentokrát vyhnul v jeho filmografii tradičním kontroverzním tématům, jako jsou sex, drogy nebo znásilnění, která by nemusela ladit s filozofií zadavatele. Svému jménu provokativního tvůrce však dostál vyobrazením upalování čarodějnic jako erotického aktu.
Bolest a utrpení je v Noého snímcích legitimní, ne-li jedinou cestou ke zrodu uměleckého díla. Skrz utrpení se propadáme do nejtemnějších hlubin lidské duše, kde se však paradoxně rodí cosi zázračného a nadpozemského. Tímto procesem prochází i režisérka Beatrice, jež se pokouší přimět kolektiv excentrických umělců, v čele s éterickou čarodějnicí Charlotte Gainsbourg, nedůvěřivým producentem a namyšleným kameramanem, aby společně zrekonstruovali scénu upalování vypůjčenou ze Dne hněvu Carla Theodora Dreyera. Do natáčení, plného mocenských bojů, soupeření, intrik a prospěchářství, zasáhne porucha světelné techniky a stroboskopické záblesky přivádějí zúčastněné na hranici šílenství.
Noé uvádí do psychické nepohody postavy i diváky svých filmů pravidelně. Ti jsou již zvyklí na jeho oblíbené vizuální fetiše, jako jsou klaustrofobní kamera, procházení úzkými koridory, expresivní barevné filtry nebo záměrné herecké excesy. Výjimkou není ani Lux Æterna, který má být dokonce pro část publika nebezpečný, protože světelné záblesky mohou u citlivějších jedinců vyvolat epileptický záchvat. Dominantním stylistickým prostředkem nejsou jen stroboskopické efekty. Od prvního záběru na sebe poutá pozornost také dělený obraz, který zprostředkovává rušivé množství podnětů. Sledujeme stejný záběr ze dvou odlišných úhlů zároveň nebo pozorujeme ve dvou oknech různé paralelně probíhající děje. Narušování prostorové návaznosti není ničím novým. Dreyer v jiném svém filmu, Utrpení Panny orleánské, takto vyjádřil, že hrdinka, která se nikdy neocitne ve stejném záběru s jinými postavami, se nalézá na vyšší duchovní úrovni než její kati.
U hrdého ateisty Noého ale nemůže být o spirituálním výkladu stylistických prostředků ani řeč. Tříštění prostorové návaznosti je pro něj především sofistikovanou strategii k docílení dvou jinak neslučitelných efektů – zcizování a subjektivizace. Tím, že jsme nuceni sledovat přemíru podnětů, jsme neustále vyrušováni a odrazováni od ponoru do fikčního světa, zároveň se vciťujeme do situace režisérky, obklopené chaosem. Senzorická agrese, která přehlcuje divákovu smyslovou aparaturu, se ještě stupňuje s příchodem stroboskopických efektů. Zatímco doposud se tříštil jen prostor, nyní se tříští i světlo. Obraz mizí a zůstávají jen ostré červené, modré a zelené záblesky. Přehlcená smyslová soustava vypíná. Svět plný utrpení se propadá do slastné nicoty, všechna lidská ega se rozpouštějí a stávají se součástí něčeho fascinujícího. Zůstává jen „věčné světlo“ jako esence filmového média i jako esence bytí.
Prolog Dne hněvu zmiňuje, že lidé byli ve středověku krutí, protože je pronásledoval neustálý a upřímný strach z pekla. Nad původem zla se zamýšlí i Dreyerův krajan Lars von Trier. Ve svém snímku Jack staví dům zhmotňuje dantovskou postavu Vergilia, který provází sériového vraha na cestě do pekla. To ve von Trierově podání představuje nikoli náboženskou, ale filozofickou a morální kategorii. Průvodcem snímku Lux Æterna není Vergilius, ale režisérka Beatrice, která je v dantovském příběhu naopak obyvatelkou ráje. Noé však nevěří v peklo ani v ráj a bytí jeho postav je tedy uvězněno v nekonečném očistci. Uhrančivá vizuální krása, která se rodí v okamžiku utrpení, nicméně nasvědčuje tomu, že i v jeho snímcích může umění zvítězit nad zlem.
Lux Æterna (Francie, 2019, IMDb)
Režie a scénář: Gaspar Noé, kamera: Benoît Debie, střih: Jérôme Pesnel, hudba: Matthieu Autin, hrají: Charlotte Gainsbourg, Béatrice Dalle, Félix Maritaud, Abbey Lee, Karl Glusman ad., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 12. 11. 2020).
Lux Æterna (Francie, 2019, IMDb)
Režie a scénář: Gaspar Noé, kamera: Benoît Debie, střih: Jérôme Pesnel, hudba: Matthieu Autin, hrají: Charlotte Gainsbourg, Béatrice Dalle, Félix Maritaud, Abbey Lee, Karl Glusman ad., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 12. 11. 2020).
Přečteno 2420x
Článek vyšel v časopise Cinepur #132, prosinec 2020.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
0.7 /20
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Lux Æterna
**** ČTENÁŘI (3)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
V dark roomu s Jane Austen / Fire Island
Sex, celebrity a video / Pam & Tommy
KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři
Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou
DALŠÍ Z RUBRIKY
Španělský noir i Finchera nabídne Noir Film Festival
Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou
KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru
Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit
Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022
RUBRIKY
anketa (31) / český film (116) / český talent (37) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (113) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1095) / mimo kino (190) / novinka (817) / pojem (36) / portrét (49) / profil (99) / reflexe (27) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (130) / událost týdne (285) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #132, prosinec 2020
Z obsahu tištěného čísla:
Spíš mrtvá než živá / Rebecca (Ondřej Pavlík, kritika)
Uživatelsky nenáročné drama / V úskalí (Martin Šrajer, kritika)
Ne každý buzerant se na konci odpraví / Kluci z party (Jan Bodnár, kritika)
Editorial 132: Fantasy (Jindřiška Bláhová, editorial)
Promarněný návrat Carlose Saury (David Čeněk, kniha)
Od eschatologie k entropii / Last and First Men (Jan Kolář, kritika)