Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Na Netflixu jako v bavlnce / Jako v bavlnce

Na Netflixu jako v bavlnce / Jako v bavlnce

kritika / Martin Bubrín / 1. 4. 2021

Streamingový gigant Netflix každoročně roste nejen z hlediska vlastní původní produkce, ale také v oblasti akvizicí, které mnohdy nastavují novou laťku cen na filmovém trhu a ukazují, kolik je expandující firma potýkající se se stále narůstající konkurencí ochotna nabídnout za globální či regionální distribuční práva. Loňský filmový festival v Torontu platil pro Netflix za jeden vůbec z nejúspěšnějších. Firma si tam byla schopna vyjednat smlouvy na hned několik snímků s potenciálem mainstreamově přístupných, leč stále výlučných festivalových titulů. Vedle již letos uvedené dvojice – psychologického dramatu Střípky ženy a vztahového eseje Malcolm a Marie – získala také Jako v bavlnce, černohumornou satiru pozdního kapitalismu s náběhem na status streamingové filmové události.

Také se tak stalo. Nejen v České republice se film, u nějž tvůrci kritických textů zápolí s úkolem jej žánrově zařadit, stal po dva týdny po uvedení nejsledovanějším obsahem na platformě. Není se čemu divit. Jako v bavlnce je svým amorálním pojetím, balancujícím na hranici nadsázky a vážně míněného sdělení, podobný třeba Vlkovi z Wall Street. Samozvaná fiktivní lvice Marla Greyson, která dělí lidi pouze na predátory a jejich kořisti, se přitom ve svém byznysu naučila chodit stejně úspěšně jako na skutečné osobě založený Jordan Belfort z filmu Martina Scorseseho. Jakožto soudem jmenovaná zákonná zástupkyně se dokáže o své klienty postarat tak, že je zbaví svéprávnosti, a pak se obohacuje jejich prostředky, zatímco oni jsou drženi ve vězení vlídně vyhlížejících pečovatelských domů. Skutečné kouzlo této těžko identifikovatelné postavě dodává herecký výkon britské herečky Rosamund Pike, která v lecčem navazuje na svou roli ze Zmizelé Davida Finchera, ztvárňující další manipulativní, sebestřednou a pomstychtivou osobu, jež jde za svým vytouženým cílem doslova i přes mrtvoly. Svým perfektním splynutím s hlavní postavou se stává pomyslným vrcholem celého filmu nabízející výkon, jenž má svou výstředností a vypočítavostí tendenci fascinovat publikum. To však režisér a scenárista J Blakeson celou dobu tlačí do podivné polohy, v níž je složité se s ní (nebo s kýmkoli jiným) ztotožnit.

Divácká nekonformita se nezrcadlí jen v typizovaných postavách, jejichž ambivalentní chování jen stěží vybízí k empatiím, ale také v narativní struktuře snímku, která balancuje na hranici hned několika žánrů. Černá komedie, satira, psychologické drama, krimi, gangsterka, paranoidní thriller. Jednoznačné kategorizaci se snímek úspěšně vzpírá, což na jednu stranu vede k nepředvídatelnosti, na druhou zase oslabuje věrohodnost nastaveného fikčního světa. Ze začátku dokáže film ještě mezi těmito polohami ladně přecházet a vytvářet přesvědčivý obraz hlavní postavy a její cesty. S přibývajícími dějovými zvraty se už ale scénář dostává do polohy, jež se zbytkem příliš nekoresponduje. Evidentní je to nejvíce v poslední čtvrtině filmu, která pro potřeby charakterového vývoje použije raději nevěrohodných žánrových klišé, vymykajících se přesvědčivě budovanému příběhu v rámci jeho realisticky nastaveného světa.

Díky modernistickému režijnímu pojetí, mísícímu rychlý rytmus vyprávění, organický elektronický soundtrack a vysoké produkční hodnoty, se tyto nedostatky filmu daří zdatně maskovat a fungovat pouze jako atraktivní a snadno přístupný titul. Rozšiřuje přitom další z několika desítek polí působnosti, ve kterých v současné době společnost Netflix velkým podílem operuje. Nepřidává do nabídky sice další titul s vlivným statusem a potenciálem uspět na některém z předávání výročních filmových cen (tam ustupuje před letošními akademičtějšími snímky jako Mank či Chicagský tribunál). Ukazuje však, že drahá akvizice středněrozpočtového neautorského filmu s parametry žánrové podívané se mnohonásobně vyplácí. Kromě vysoké sledovanosti má navíc sílu zvýšit také prestiž labelu Netflix Original, pod nímž si dnes můžeme, na rozdíl od doby před několika lety, představit téměř cokoli. Což je dobře jak pro společnost, tak pro předplatitele její platformy.

Jako v bavlnce (I Care a Lot, USA, 2020, IMDb)
režie a scénář: J Blakeson, kamera: Doug Emmett, střih: Mark Eckersley, hudba: Marc Canham, hrají: Rosamund Pike, Peter Dinklage, Eiza González, Dianne Wiest ad., 118 minut, distribuce: Netflix (premiéra v ČR 19. 2. 2021).

Jako v bavlnce (I Care a Lot, USA, 2020, IMDb)
režie a scénář: J Blakeson, kamera: Doug Emmett, střih: Mark Eckersley, hudba: Marc Canham, hrají: Rosamund Pike, Peter Dinklage, Eiza González, Dianne Wiest ad., 118 minut, distribuce: Netflix (premiéra v ČR 19. 2. 2021).

Přečteno 895x

Článek vyšel v časopise Cinepur #134, duben 2021.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Jako v bavlnce

****  ČTENÁŘI (3)

Ohodnoťte film na Cinepur.cz


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #136

#136

srpen 2021



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Thelma a Louise jako divácky náročná pinku eiga / Nadosmrti

Orba v srdeční krajině / Minari

Vidět ticho / Sound of Metal

Pohádka o osmdesátkách a Wonder Woman / Wonder Woman 1984

Obrazy starého světa / Služebníci

Řez globalizující se Indií / Bílý tygr

Euforie vztahové hysterie / Malcolm a Marie

Korejští filmaři dobývají vesmír / Čističi vesmíru


DALŠÍ Z RUBRIKY

Hlediště jsou ti druzí / Annette

Editorial 136

Z venkovského učitele filmařem / Dmitrij Davydov a nová jakutská kinematografie

Elektrikáři i mluvící psi / Povedená „pětiletka“ lotyšské animace

Gruzínská nová vlna / Film jako společenská terapie

Vlastenectví za časů Putina / Filmy Kirilla Serebrennikova

Na rozcestí / Vzlety a pády současného ukrajinského filmu

Úvod k tématu: Postsovětské kino


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Malý krok pro superhrdiny / Ant-Man a Wasp

Soukromá apokalypsa / matka!

Frankensteinovo monstrum / Vetřelec: Covenant

Komorná / Laciné vzrušení, provinilé potěšení


RUBRIKY

anketa (28) / český film (107) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (110) / fenomén (81) / festival (99) / flashback (10) / fragment (18) / glosa (214) / kamera-pero (7) / kauza (33) / kniha (127) / kritika (1021) / mimo kino (185) / novinka (798) / pojem (36) / portrét (45) / profil (93) / reflexe (25) / report (123) / rozhovor (173) / scénář (4) / soundtrack (80) / téma (981) / televize (121) / událost týdne (276) / videohra (76) / web (43) / zoom (169)

Cinepur #134 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #134, duben 2021

Z obsahu tištěného čísla:

Náměsíčníci / Úvaha dramaturga (Jakub Felcman, zoom)

Střípky života / Střípky ženy (Janis Prášil, kritika)

Za naší stodolou může být cokoli / Autorská detektivka Viktora Tauše (Jarmila Křenková, téma)

Řez globalizující se Indií / Bílý tygr (Martin Šrajer, kritika)

My děti ze stanice Letná / My děti ze stanice Zoo (Jiří Špičák, soundtrack)

Úvod k tématu: Česká detektivka (Lukáš Skupa, téma)

+ více...