Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Na Netflixu jako v bavlnce / Jako v bavlnce

Na Netflixu jako v bavlnce / Jako v bavlnce

kritika / Martin Bubrín / 1. 4. 2021

Streamingový gigant Netflix každoročně roste nejen z hlediska vlastní původní produkce, ale také v oblasti akvizicí, které mnohdy nastavují novou laťku cen na filmovém trhu a ukazují, kolik je expandující firma potýkající se se stále narůstající konkurencí ochotna nabídnout za globální či regionální distribuční práva. Loňský filmový festival v Torontu platil pro Netflix za jeden vůbec z nejúspěšnějších. Firma si tam byla schopna vyjednat smlouvy na hned několik snímků s potenciálem mainstreamově přístupných, leč stále výlučných festivalových titulů. Vedle již letos uvedené dvojice – psychologického dramatu Střípky ženy a vztahového eseje Malcolm a Marie – získala také Jako v bavlnce, černohumornou satiru pozdního kapitalismu s náběhem na status streamingové filmové události.

Také se tak stalo. Nejen v České republice se film, u nějž tvůrci kritických textů zápolí s úkolem jej žánrově zařadit, stal po dva týdny po uvedení nejsledovanějším obsahem na platformě. Není se čemu divit. Jako v bavlnce je svým amorálním pojetím, balancujícím na hranici nadsázky a vážně míněného sdělení, podobný třeba Vlkovi z Wall Street. Samozvaná fiktivní lvice Marla Greyson, která dělí lidi pouze na predátory a jejich kořisti, se přitom ve svém byznysu naučila chodit stejně úspěšně jako na skutečné osobě založený Jordan Belfort z filmu Martina Scorseseho. Jakožto soudem jmenovaná zákonná zástupkyně se dokáže o své klienty postarat tak, že je zbaví svéprávnosti, a pak se obohacuje jejich prostředky, zatímco oni jsou drženi ve vězení vlídně vyhlížejících pečovatelských domů. Skutečné kouzlo této těžko identifikovatelné postavě dodává herecký výkon britské herečky Rosamund Pike, která v lecčem navazuje na svou roli ze Zmizelé Davida Finchera, ztvárňující další manipulativní, sebestřednou a pomstychtivou osobu, jež jde za svým vytouženým cílem doslova i přes mrtvoly. Svým perfektním splynutím s hlavní postavou se stává pomyslným vrcholem celého filmu nabízející výkon, jenž má svou výstředností a vypočítavostí tendenci fascinovat publikum. To však režisér a scenárista J Blakeson celou dobu tlačí do podivné polohy, v níž je složité se s ní (nebo s kýmkoli jiným) ztotožnit.

Divácká nekonformita se nezrcadlí jen v typizovaných postavách, jejichž ambivalentní chování jen stěží vybízí k empatiím, ale také v narativní struktuře snímku, která balancuje na hranici hned několika žánrů. Černá komedie, satira, psychologické drama, krimi, gangsterka, paranoidní thriller. Jednoznačné kategorizaci se snímek úspěšně vzpírá, což na jednu stranu vede k nepředvídatelnosti, na druhou zase oslabuje věrohodnost nastaveného fikčního světa. Ze začátku dokáže film ještě mezi těmito polohami ladně přecházet a vytvářet přesvědčivý obraz hlavní postavy a její cesty. S přibývajícími dějovými zvraty se už ale scénář dostává do polohy, jež se zbytkem příliš nekoresponduje. Evidentní je to nejvíce v poslední čtvrtině filmu, která pro potřeby charakterového vývoje použije raději nevěrohodných žánrových klišé, vymykajících se přesvědčivě budovanému příběhu v rámci jeho realisticky nastaveného světa.

Díky modernistickému režijnímu pojetí, mísícímu rychlý rytmus vyprávění, organický elektronický soundtrack a vysoké produkční hodnoty, se tyto nedostatky filmu daří zdatně maskovat a fungovat pouze jako atraktivní a snadno přístupný titul. Rozšiřuje přitom další z několika desítek polí působnosti, ve kterých v současné době společnost Netflix velkým podílem operuje. Nepřidává do nabídky sice další titul s vlivným statusem a potenciálem uspět na některém z předávání výročních filmových cen (tam ustupuje před letošními akademičtějšími snímky jako Mank či Chicagský tribunál). Ukazuje však, že drahá akvizice středněrozpočtového neautorského filmu s parametry žánrové podívané se mnohonásobně vyplácí. Kromě vysoké sledovanosti má navíc sílu zvýšit také prestiž labelu Netflix Original, pod nímž si dnes můžeme, na rozdíl od doby před několika lety, představit téměř cokoli. Což je dobře jak pro společnost, tak pro předplatitele její platformy.

Jako v bavlnce (I Care a Lot, USA, 2020, IMDb)
režie a scénář: J Blakeson, kamera: Doug Emmett, střih: Mark Eckersley, hudba: Marc Canham, hrají: Rosamund Pike, Peter Dinklage, Eiza González, Dianne Wiest ad., 118 minut, distribuce: Netflix (premiéra v ČR 19. 2. 2021).

Jako v bavlnce (I Care a Lot, USA, 2020, IMDb)
režie a scénář: J Blakeson, kamera: Doug Emmett, střih: Mark Eckersley, hudba: Marc Canham, hrají: Rosamund Pike, Peter Dinklage, Eiza González, Dianne Wiest ad., 118 minut, distribuce: Netflix (premiéra v ČR 19. 2. 2021).

Přečteno 1157x

Článek vyšel v časopise Cinepur #134, duben 2021.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Jako v bavlnce

****  ČTENÁŘI (3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #137

#137

říjen 2021



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Vzpomínky na lásku / Marťanské lodě

Jak se mrtví naučili žít / Duše

Návštěva muzea lásky / Undine

Gramatika nekonečna / O nekonečnu

Stylově spíchnutá antihrdinka / Cruella

Znásilnění, pomsta a žvýkačka / Nadějná mladá žena

Vydolovat dobrý příběh / Nová šichta

Hlediště jsou ti druzí / Annette


DALŠÍ Z RUBRIKY

Úvod k tématu: Film a ekologie

Editorial 137

Zeleně, šetrně, úsporně / O možnostech a rizicích udržitelné audiovizuální produkce

Filmové ekohorory / Když příroda vrací úder

Mezi poezií a přírodou / Estetická ekologie Abbáse Kiarostamího

Dvě věže pomalé kinematografie / Ekoestetika filmů Jamese Benninga a Andyho Warhola

O tom až někdy příště / Klimatická krize ve filmovém a televizním vyprávění

Oslav mučedníka, polituj konformistu, proklej režim / Není zla mezi námi


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Malý krok pro superhrdiny / Ant-Man a Wasp

Soukromá apokalypsa / matka!

Frankensteinovo monstrum / Vetřelec: Covenant

Komorná / Laciné vzrušení, provinilé potěšení


RUBRIKY

anketa (28) / český film (111) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (111) / fenomén (81) / festival (104) / flashback (11) / fragment (18) / glosa (214) / kamera-pero (8) / kauza (33) / kniha (128) / kritika (1030) / mimo kino (186) / novinka (804) / pojem (36) / portrét (46) / profil (94) / reflexe (25) / report (126) / rozhovor (174) / scénář (4) / soundtrack (81) / téma (987) / televize (123) / událost týdne (278) / videohra (76) / web (43) / zoom (169)

Cinepur #134 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #134, duben 2021

Z obsahu tištěného čísla:

Za naší stodolou může být cokoli / Autorská detektivka Viktora Tauše (Jarmila Křenková, téma)

Úzkostná nostalgie / Sekerka (Antonín Tesař, televize)

My děti ze stanice Letná / My děti ze stanice Zoo (Jiří Špičák, soundtrack)

Literární detektivka v dialogu s filmaři (Pavel Mandys, téma)

Návrat campového rytíře / Batman z roku 1966 (Antonín Tesař, flashback)

Noirová rozpomínání v současné české televizní krimi / Vzteklina (Jana Jedličková, téma)

+ více...