Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Program letošní Letní filmové školy se rozprostírá od Polska po Mexiko, od Hollywoodu 40. let po Jiřinu Bohdalovou, od českého chcípáctví po německý expresionismus. Co si z něho vybrat a co nepřehlédnout? Redaktoři Cinepuru nabízejí každý svůj tip. LFŠ začíná 6. 8. a celý program je zde.

Malmkrog (r. Cristi Puiu, Bosna a Hercegovina, Rumunsko, Švédsko 2020)

Během pandemické izolace řada z nás divácky zlenivěla a přivykla komfortnímu domácímu sledování internetových videoték. Výbornou připomínku mnohdy protichůdných pocitů spojených s nepřetržitou kinoprojekcí přináší více než tří hodinový opus Malmkrog. Rumunský režisér Cristi Puiu v něm pokouší naši vytrvalost způsobem výsostně sofistikovaným, učenými disputacemi na věčná témata (válka, modernita, Bůh), decentralizovaným vyprávěním i mistrovskou inscenací kompozic a dialogů. Jedinečná možnost, jak na velkém plátně vidět jeden z nejlepších filmů loňského roku!

Ondřej Pavlík

Ochranné zbarvení (Kryzstof Zanussi, Polsko, 1976)

V rámci kinematografií východního Bloku se ta polská vzpouzela a vzpírala oficiálním dogmatům v kultuře už v 50. letech. A sovětská kulturní věrchuška je za to klepala přes prsty. Kino morálního neklidu o dvě dekády později bylo jen přirozenou evolucí vnitřního pnutí. Jedním z jeho vrcholů je drama Ochranné zbarvení režiséra Kryzstofa Zanussiho. V příběhu z letního soustředí studentů lingvistiky, v němž proti sobě stojí liberální a otevřený pedagog a manipulativní docent, Zanussi precizně a nemilosrdně nastoluje téma morální konformity v amorálním režimu a odhaluje vnitřní boje postav vědomých si vlastní zkorumpovanosti. Vyústění nemůže být jiné, než absurdní, stejně jako jejich realita. Téma stále živé.

Jindřiška Bláhová

Bébia, à mon seul désir (Juja Dobrachkous, Gruzie, 2021)

Z letošního programu LFŠ bych si vybral film Bébia, à mon seul désir. V poslední době se ve filmových kruzích mluví o „gruzínské nové vlně“, kterou z velké části tvoří nastupující generace mladých filmařek. V tématech jejich děl se prolínají osobní a velké dějiny, vyjadřují se k přítomným společenským problémům vlastní země nebo k otázkám gruzínských tradic ve vztahu k současnosti, což je také případ filmu režisérky Juji Dobrachkous. Její celovečerní debut navíc slibuje i vytříbený vizuální zážitek a je jen dalším potvrzením, že gruzínská kinematografie se právě ocitá v nejlepší kondici od rozpadu Sovětského svazu.

Lukáš Skupa

Drazí soudruzi (Andrej Končalovskij, Rusko, 2020)

Z programu LFŠ se nejvíc těším na nové drama Andreje Končalovského Drazí soudruzi. Snímek o zlomové fázi sovětských dějin, éru údajného „tání“ tvrdých poměrů v šedesátých letech. Děj zarámovaný událostí krvavého potlačení novočerkasského povstání dělníků v roce 1962 ukazuje, že pro tuto dobu bylo charakterističtější spíš otřesení dosavadních jistot a existenční zmatek. Černobílý, formálně strohý i uhrančivý film patří k nejoceňovanějším dílům loňské festivalové sezóny.

Antonín Tesař