Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Na ptáky jsme krátký / Atlas ptáků

Na ptáky jsme krátký / Atlas ptáků

kritika / český film / Petra Chaloupková / 19. 10. 2021 / komentáře (1)

Po oceňované klukovské road movie Všechno bude přinesla spolupráce režiséra Olma Omerzua a scenáristy Petra Pýchy další celovečerní film. Atlas ptáků, který bez většího ohlasu prolétl letošní hlavní soutěží karlovarského festivalu, dál rozvádí Omerzuovo zaujetí ochabujícími a neupřímnými mezilidskými vazbami, jež podrobuje zkouškám odolnosti na pozadí krizových situací. Spojení téměř detektivní premisy a artové depsychologizace postav však rozbíhavému vyprávění podkopává nohy a tvoří hluchá místa, která režie zaplňuje doslova cvrlikajícími dialogy opeřenců.

Podobně jako v debutu Rodinný film i v tomto případě tvůrce sleduje pomalu probublávající konflikty a udusaná traumata, která z jinak apatických jedinců vykřeše izolace nebo nečekaná katastrofa. Zatímco zdánlivě harmonická rodina ve zmíněném snímku čelila neplánovaně dlouhému odloučení a následně ještě nepříjemnějšímu znovushledání kvůli nepovedené dovolené, Atlas ptáků příbuzenské vztahy umisťuje do hierarchie rodinného podniku a pozoruje přelévání mocenských pozic, které odstartuje úvodní odhalení několikamilionového úniku z firemního kapitálu. Vdovec Ivo, prošedivělá hlava rodiny a výrobní společnosti, se po srdeční příhodě vydává navzdory doporučení doktorů, policejních vyšetřovatelů i svých ustaraných potomků a zároveň předpokládaných dědiců pátrat po ztracených milionech na vlastní pěst. Stopy nevedou k nikomu jinému než k účetní Marii, jež navíc zrovna není k nalezení, protože údajně vyrazila na dovolenou. Takových návodných a dopředu očekávatelných „náhod“ narativ využije ještě několikrát – v důsledku toho pak pátrání, potažmo i celý příběh, často působí protichůdně vůči povahokresbě zúčastněných aktérů.

Kupříkladu když na Marii jakožto hlavní podezřelou Ivo zatlačí, aby vyzradila, kam se peníze z dvakrát proplacených faktur ztratily, účetní jakoby mimoděk prořekne celý plán včetně tajemného přítele z Ameriky, který potřebuje „půjčku“ na jejich vysněné bydlení. V tomto momentě Marie sice funkčně poslouží žánrem implikované kauzalitě, ale v rámci psychologického vývoje její postavy – jež se až do konce k internetovému podvodníkovi upíná jako k jedinému smyslu života – je takové, byť chvilkové selhání jen stěží odůvodnitelné. Určité scény a detaily se zdají být určeny pouze pro filmové diváctvo, ale v kontextu diegeze, inscenačního napětí, emocionality a motivací hrdinů jsou zamlčené a náhle ztrácejí svoji platnost.

Přestože Omerzu kriminální linku postupně odstavuje na vedlejší kolej a zaměřuje se na vstřebávání pocitu ohrožení a všudypřítomné paranoie vzrůstající v nedůvěřivém Ivovi a jeho následovnících, film zůstává až do samotného konce nerozhodně rozkročen mezi informacemi, které jsou určeny jako nápověda divákům, a tím, co narativní strukturu drží pohromadě. Čitelnost a nevyrovnanost ještě komplikuje fakt, že vyprávěcí i vizuální styl Atlasu bohatě využívá (nebo přímo exploatuje) trendy současné festivalové kinematografie. Záměrně zmatečné nediegetické vsuvky v podobě hlediskových záběrů z války v Afghánistánu, odtažitě statická kamera Lukáše Miloty, a především sekvence ptačích rozhovorů, které za pomoci titulků komentují dramatické dění i geopolitické dopady pohybu environmentálních migrantů, ustavičně apelují na publikum formou zcizovacího efektu.

Kýčovité citáty typu „Být chudý a bez dluhů, to je to největší bohatství“ nebo další klišé vystřižená z laciných knih o osobnostním seberozvoji by přitom mohly být ironickou glosou ke strojeně intelektuálním tendencím určité vývojové větve artové dramaturgie. Ve skutečnosti k nim však střih utíká v okamžicích, kdy scénář a herecké projevy nestačí k opodstatnění uběhlých událostí nebo nastolené nálady, čímž se záběry na ptactvo obohacené o dar lidské řeči rozplývají ve formální ornament po vzoru případů, jež se samy pokoušely ironizovat. Naopak organicky zapojená a precizně gradující hudba Moniky Omerzu Midriakové dělá častokrát pro formální vytříbenost i zpřístupnění dramatu na plátně mnohem víc než otitulkované poznámky z korun stromů. Omerzuovu tragédii bez kladných hrdinů nakonec (obdobně jako autorovy předešlé tituly) táhne zejména silné herecké obsazení, jež vyniká v civilních výstupech zbavených režijního manýrismu a zredukovaných na bazální lidské emoce strachu, vzteku a smutku.

Atlas ptáků (ČR, Slovensko, Slovinsko , 2021, IMDb)
Režie: Olmo Omerzu, scénář: Petr Pýcha, Olmo Omerzu, kamera: Lukáš Milota, střih: Jana Vlčková, hudba: Monika Omerzu Midriaková, hrají: Miroslav Donutil, Alena Mihulová, Martin Pechlát, Vojtěch Kotek, David Bowles ad., 92 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 2. 9. 2021).

Atlas ptáků (ČR, Slovensko, Slovinsko , 2021, IMDb)
Režie: Olmo Omerzu, scénář: Petr Pýcha, Olmo Omerzu, kamera: Lukáš Milota, střih: Jana Vlčková, hudba: Monika Omerzu Midriaková, hrají: Miroslav Donutil, Alena Mihulová, Martin Pechlát, Vojtěch Kotek, David Bowles ad., 92 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 2. 9. 2021).

Přečteno 2305x

Článek vyšel v časopise Cinepur #137, říjen 2021.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Atlas ptáků

Ohodnoťte film na Cinepur.cz


komentáře

    přepište kód:

P.S.  (7.6.2022 06:04)

Já i počkám, ale pak případně vyložím své argumenty, nikoliv jen sprosté urážky, které (ne)fungují proti mně… TO JE VŠE.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #143

#143

říjen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev

Strukturovaná polysémie nejen pro ten dnešní den / Nový a Gott

Když Jimmy potkal Kim / Volejte Saulovi

Samy nocí tmou / Světlonoc

Making Elvis Cool Again / Elvis

Závratě spřízněnosti a touhy / Podezřelá

Mlha, čaj a sušenky / Nestvůra z Essexu

V dark roomu s Jane Austen / Fire Island


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal

Snímek Terezy Nvotové Světlonoc zvítězil v Locarnu

Ladislav Rychman: Tvůrce Starci prokletý

Michaela Pavlátová: K čemu to všechno?

Mezi meditativním filmem a gangsterkou / Terézia Halamová

Kylo Ren filmové kritiky? / Síla

Umění skrytého před-pohybu / Terezie Unzeitigová

Komická společnost bez strojvedoucího / Mimořádná událost


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

TBH / WTF

KVIFF: Kyslík, ticho, klid

KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři

KVIFF: Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli se to natočit

KVIFF: Dějiny za dveřmi


RUBRIKY

anketa (31) / český film (118) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (118) / fenomén (83) / festival (116) / flashback (16) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (15) / kauza (1) / kniha (132) / kritika (1109) / mimo kino (191) / novinka (824) / pojem (36) / portrét (51) / profil (100) / reflexe (27) / report (149) / rozhovor (184) / scénář (4) / soundtrack (87) / téma (1025) / televize (134) / událost týdne (291) / videohra (83) / web (46) / zoom (173)

Cinepur #137 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #137, říjen 2021

Z obsahu tištěného čísla:

Editorial 137 (Jindřiška Bláhová, editorial)

Ozvláštnit něco povědomého / Rozhovor s Dashem Shawem a Jane Samborski (Martin Svoboda, rozhovor)

Úvod k tématu: Film a ekologie (Lukáš Skupa, téma)

Hra pro nepadnoucí masky / Okupace (Filip Šula, kritika)

Zvrácený a nudný život heterosexuálů / Papež nevkusu John Waters (Antonín Tesař, portrét)

Únik do pohádkové krajiny folkloru / Anna Podskalská (Jana Koutná, profil)

+ více...