Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Na ptáky jsme krátký / Atlas ptáků

Na ptáky jsme krátký / Atlas ptáků

kritika / český film / Petra Chaloupková / 19. 10. 2021

Po oceňované klukovské road movie Všechno bude přinesla spolupráce režiséra Olma Omerzua a scenáristy Petra Pýchy další celovečerní film. Atlas ptáků, který bez většího ohlasu prolétl letošní hlavní soutěží karlovarského festivalu, dál rozvádí Omerzuovo zaujetí ochabujícími a neupřímnými mezilidskými vazbami, jež podrobuje zkouškám odolnosti na pozadí krizových situací. Spojení téměř detektivní premisy a artové depsychologizace postav však rozbíhavému vyprávění podkopává nohy a tvoří hluchá místa, která režie zaplňuje doslova cvrlikajícími dialogy opeřenců.

Podobně jako v debutu Rodinný film i v tomto případě tvůrce sleduje pomalu probublávající konflikty a udusaná traumata, která z jinak apatických jedinců vykřeše izolace nebo nečekaná katastrofa. Zatímco zdánlivě harmonická rodina ve zmíněném snímku čelila neplánovaně dlouhému odloučení a následně ještě nepříjemnějšímu znovushledání kvůli nepovedené dovolené, Atlas ptáků příbuzenské vztahy umisťuje do hierarchie rodinného podniku a pozoruje přelévání mocenských pozic, které odstartuje úvodní odhalení několikamilionového úniku z firemního kapitálu. Vdovec Ivo, prošedivělá hlava rodiny a výrobní společnosti, se po srdeční příhodě vydává navzdory doporučení doktorů, policejních vyšetřovatelů i svých ustaraných potomků a zároveň předpokládaných dědiců pátrat po ztracených milionech na vlastní pěst. Stopy nevedou k nikomu jinému než k účetní Marii, jež navíc zrovna není k nalezení, protože údajně vyrazila na dovolenou. Takových návodných a dopředu očekávatelných „náhod“ narativ využije ještě několikrát – v důsledku toho pak pátrání, potažmo i celý příběh, často působí protichůdně vůči povahokresbě zúčastněných aktérů.

Kupříkladu když na Marii jakožto hlavní podezřelou Ivo zatlačí, aby vyzradila, kam se peníze z dvakrát proplacených faktur ztratily, účetní jakoby mimoděk prořekne celý plán včetně tajemného přítele z Ameriky, který potřebuje „půjčku“ na jejich vysněné bydlení. V tomto momentě Marie sice funkčně poslouží žánrem implikované kauzalitě, ale v rámci psychologického vývoje její postavy – jež se až do konce k internetovému podvodníkovi upíná jako k jedinému smyslu života – je takové, byť chvilkové selhání jen stěží odůvodnitelné. Určité scény a detaily se zdají být určeny pouze pro filmové diváctvo, ale v kontextu diegeze, inscenačního napětí, emocionality a motivací hrdinů jsou zamlčené a náhle ztrácejí svoji platnost.

Přestože Omerzu kriminální linku postupně odstavuje na vedlejší kolej a zaměřuje se na vstřebávání pocitu ohrožení a všudypřítomné paranoie vzrůstající v nedůvěřivém Ivovi a jeho následovnících, film zůstává až do samotného konce nerozhodně rozkročen mezi informacemi, které jsou určeny jako nápověda divákům, a tím, co narativní strukturu drží pohromadě. Čitelnost a nevyrovnanost ještě komplikuje fakt, že vyprávěcí i vizuální styl Atlasu bohatě využívá (nebo přímo exploatuje) trendy současné festivalové kinematografie. Záměrně zmatečné nediegetické vsuvky v podobě hlediskových záběrů z války v Afghánistánu, odtažitě statická kamera Lukáše Miloty, a především sekvence ptačích rozhovorů, které za pomoci titulků komentují dramatické dění i geopolitické dopady pohybu environmentálních migrantů, ustavičně apelují na publikum formou zcizovacího efektu.

Kýčovité citáty typu „Být chudý a bez dluhů, to je to největší bohatství“ nebo další klišé vystřižená z laciných knih o osobnostním seberozvoji by přitom mohly být ironickou glosou ke strojeně intelektuálním tendencím určité vývojové větve artové dramaturgie. Ve skutečnosti k nim však střih utíká v okamžicích, kdy scénář a herecké projevy nestačí k opodstatnění uběhlých událostí nebo nastolené nálady, čímž se záběry na ptactvo obohacené o dar lidské řeči rozplývají ve formální ornament po vzoru případů, jež se samy pokoušely ironizovat. Naopak organicky zapojená a precizně gradující hudba Moniky Omerzu Midriakové dělá častokrát pro formální vytříbenost i zpřístupnění dramatu na plátně mnohem víc než otitulkované poznámky z korun stromů. Omerzuovu tragédii bez kladných hrdinů nakonec (obdobně jako autorovy předešlé tituly) táhne zejména silné herecké obsazení, jež vyniká v civilních výstupech zbavených režijního manýrismu a zredukovaných na bazální lidské emoce strachu, vzteku a smutku.

Atlas ptáků (ČR, Slovensko, Slovinsko , 2021, IMDb)
Režie: Olmo Omerzu, scénář: Petr Pýcha, Olmo Omerzu, kamera: Lukáš Milota, střih: Jana Vlčková, hudba: Monika Omerzu Midriaková, hrají: Miroslav Donutil, Alena Mihulová, Martin Pechlát, Vojtěch Kotek, David Bowles ad., 92 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 2. 9. 2021).

Atlas ptáků (ČR, Slovensko, Slovinsko , 2021, IMDb)
Režie: Olmo Omerzu, scénář: Petr Pýcha, Olmo Omerzu, kamera: Lukáš Milota, střih: Jana Vlčková, hudba: Monika Omerzu Midriaková, hrají: Miroslav Donutil, Alena Mihulová, Martin Pechlát, Vojtěch Kotek, David Bowles ad., 92 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 2. 9. 2021).

Přečteno 1058x

Článek vyšel v časopise Cinepur #137, říjen 2021.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Atlas ptáků

Ohodnoťte film na Cinepur.cz


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #137

#137

říjen 2021



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Nikdo už mě nemůže soudit / Titan

Monumentální intimita Villeneuvovy Duny / Duna

Vzpomínky na lásku / Marťanské lodě

Jak se mrtví naučili žít / Duše

Návštěva muzea lásky / Undine

Gramatika nekonečna / O nekonečnu

Stylově spíchnutá antihrdinka / Cruella

Znásilnění, pomsta a žvýkačka / Nadějná mladá žena


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

Jak vycvičit své vnitřní zvíře / Muž se zaječíma ušima

Pitomý porno po česku / Chyby

Záhada výchovy / Každá minuta života

Vzpomínky na lásku / Marťanské lodě

Je to jenom prank, bro / Shoky & Morthy: Poslední velká akce

Hra pro nepadnoucí masky / Okupace

Únik do pohádkové krajiny folkloru / Anna Podskalská

Vydolovat dobrý příběh / Nová šichta


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Nikdo už mě nemůže soudit / Titan

#shashtagemnejdáldojdeš / #martyisdead

Po stopách paměti a představ / Asi to ukončím

Syndrom vyhoření státu / Colectiv

Nemanželské etudy single generace / Karel, já a ty


RUBRIKY

anketa (28) / český film (114) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (111) / fenomén (81) / festival (104) / flashback (11) / fragment (18) / glosa (214) / kamera-pero (8) / kauza (33) / kniha (128) / kritika (1032) / mimo kino (186) / novinka (806) / pojem (36) / portrét (46) / profil (94) / reflexe (25) / report (126) / rozhovor (174) / scénář (4) / soundtrack (81) / téma (987) / televize (123) / událost týdne (279) / videohra (76) / web (43) / zoom (169)

Cinepur #137 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #137, říjen 2021

Z obsahu tištěného čísla:

Zvrácený a nudný život heterosexuálů / Papež nevkusu John Waters (Antonín Tesař, portrét)

Pitomý porno po česku / Chyby (Janis Prášil, kritika)

Videohra jako neoexpresionistická galerie i audiovizuální nirvána / Cuccchi (Ondřej Trhoň, televize)

Festival v podmiňovacím čase / 55. MFF Karlovy Vary (Ondřej Pavlík, report)

Je to jenom prank, bro / Shoky & Morthy: Poslední velká akce (Dan Krátký, kritika)

Mezi poezií a přírodou / Estetická ekologie Abbáse Kiarostamího (Andrej Chovanec, téma)

+ více...