Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Monumentální intimita Villeneuvovy Duny / Duna

Monumentální intimita Villeneuvovy Duny / Duna

kritika / Filip Šula / 30. 10. 2021

Uchopit audiovizuálně dílo, jakým je Duna, je dost nesnadný úkol. Ani ne kvůli samotnému příběhu, ale kvůli šíři významů a pojmů, které čtení příběhu ztěžují. Příběh sám o sobě je relativně jednoduchý a vychází z jednoho často variovaného vzorce – v 8 000 let vzdálené budoucnosti dostane šlechtický rod Atreidů do správy planetu Arrakis, na níž se těží koření, látka potřebná pro chod civilizace. Odvěký nepřítel Atreidů, baron Vladimir Harkonenn, však spřádá intriky k jejich zničení. Co znesnadňuje jeho převedení do filmové řeči je různorodost témat, která příběh obohacují, podvrácení mesiášského mýtu, se kterým původní román Franka Herberta aktivně pracuje, a také vykreslení komplexního světa zaplaveného spoustou pojmů a komplikovaným uspořádáním. Jednou z možných cest, jak knihu zfilmovat, je vybrat si, kterou rovinu v adaptaci zahodit a kterou naopak posílit. Ve verzi Davida Lynche z roku 1984 tvůrci odvrhli hlubší významy a soustředili se na vyprávění snadno rozeznatelného, mytického příběhu. Chybí tu podvrácení mesianismu, ekologická témata i nuance komplexního literárního světa předlohy.

Tvůrci letošní adaptace se rozhodli jít opačnou cestou. Pro filmy Denise Villeneuva jsou příznačné pomalejší tempo vyprávění, fascinace obrazem a postupný ponor do světa příběhu. Na vyprávění prostého příběhu sesazeného následníka, který musí dospět a vybojovat si zpět své postavení, si film bere času dost. Mnohem více se soustředí na zprostředkování svého fikčního světa a uchopení významů z knihy. S tím souvisí i produkční rozhodnutí rozdělit adaptaci na dva filmy.

První část nového zpracování je totiž v zásadě především přiblížením košatého světa Duny divákovi, jenž se poté může lépe orientovat v potenciálních dalších pokračováních, kde může být průběh událostí o něco nahuštěnější. Nová Duna si dává načas, aby nechala divákovi dostatečný prostor pro vstřebání množství pojmů, a zároveň nechává vyniknout hlubší významy. Mezi dvě scény významně posouvající děj se tak může vejít „nepodstatný“ rozhovor o datlových palmách, připomínající důležitost ekologie. Podobně nechávají autoři diváka vstřebat další rovinu knihy – dekonstrukci mesiášského mýtu. Explicitně neříkají, kam Paulova cesta povede. Jen naznačují skrze nejasné vize a dávkování pojmů a informací o zákonitostech světa. Snímek ve prospěch pojmů a informací zdržuje plynutí příběhu a vytváří tak další imerzivní dojmy. Více než vyprávěním „velkého příběhu“ je Duna galerií výjevů ze známé knihy, neváhající dát do popředí reálie futuristického vesmírného impéria na úkor posunu děje.

Stejně tak dialogy a posuny děje často přerušují delší záběry velkých celků. Důležité rozhovory se odehrávají v monumentálních interiérech, které jsou pro počet vystupujících postav až příliš velké a příliš se neliší od exteriérů, jimiž zpravidla bývá rozlehlá poušť. Platí to pro pozitivně zobrazovaný šlechtický rod Atreidů, který schůzuje v halách a s velvyslanci komunikuje na pětimetrovou vzdálenost, i pro padoušského barona Harkonenna, jenž sice většinu času střádá intriky ve stínech, ale ve stínech obrovských prázdných komnat.

Scény v těchto velkých halách přitom zachycují veskrze soukromé rozhovory, intimní momenty a pokoutné plánování. Protagonisté se snaží navzájem interagovat v soukromých subsvětech, děje se tak ale v prostoru, který je přesahuje. Film tak dosahuje dvou věcí. Ve zřetelnější rovině přesvědčuje svého diváka, že sleduje příběh z velkého světa, jenž stojí za to objevovat a který zaručuje pohlcení. Zároveň vytváří pocit, že daný fikční svět své postavy dalece přesahuje. V rozlehlých prostranstvích se nedá ukrýt, a protože se hrdinové snaží vést rozhovory stranou od ostatních, zvyšuje se všudypřítomný pocit ohrožení, jenž je klíčový pro uchopení Duny. Napětí filmu pak plyne především z ohrožení. Vzhledem k upřednostnění vykreslení světa před vyprávěním divákovi nezbývá, než na propuknutí ohrožení čekat. Než k němu tvůrci ve své druhé polovině přistoupí, neposkytují žádný zásadní dramatický oblouk, pouze vhled do světa Duny a čekání na to, co je naznačováno od začátku.

Duna je zkrátka více průvodcem po známém fikčním světě, než vyprávěním příběhu. Daný příběh přitom používá jako podpěru pro představování světa a jeho významových rovin, čímž nahrazuje dramatický oblouk, po kterém podnikne výraznější kroky až v dalším filmu.

Duna (Dune, USA, 2021, IMDb)
Režie: Denis Villeneuve, scénář: Jon Spaihts, Denis Villeneuve, Eric Roth, kamera: Greig Fraser, střih: Joe Walker, hudba: Hans Zimmer, hrají: Timothée Chalamet, Rebecca Ferguson, Oscar Isaac, Josh Brolin, Stellan Skarsgård ad., 156 minut, distribuce: Vertical Ent.  (premiéra v ČR 21. 10. 2021).

Duna (Dune, USA, 2021, IMDb)
Režie: Denis Villeneuve, scénář: Jon Spaihts, Denis Villeneuve, Eric Roth, kamera: Greig Fraser, střih: Joe Walker, hudba: Hans Zimmer, hrají: Timothée Chalamet, Rebecca Ferguson, Oscar Isaac, Josh Brolin, Stellan Skarsgård ad., 156 minut, distribuce: Vertical Ent.  (premiéra v ČR 21. 10. 2021).

Přečteno 1767x

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4 /7

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Duna

****  CINEPUR (4.3)

****  ČTENÁŘI (3.8)

Ohodnoťte film na Cinepur.cz


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #141

#141

květen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

V dark roomu s Jane Austen / Fire Island

Sex, celebrity a video / Pam & Tommy

KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Dějiny za dveřmi

KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky

KVIFF: A co dále, Íáčku

The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený


DALŠÍ Z RUBRIKY

Španělský noir i Finchera nabídne Noir Film Festival

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru

Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit

Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022

Editorial 141

Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry

Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

Vyrůstání z osmdesátek / Boží ruka

Jak se mrtví naučili žít / Duše

Pohádka o osmdesátkách a Wonder Woman / Wonder Woman 1984


RUBRIKY

anketa (31) / český film (117) / český talent (37) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (114) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1095) / mimo kino (190) / novinka (817) / pojem (36) / portrét (49) / profil (99) / reflexe (27) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (130) / událost týdne (286) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)