Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Úvod do Wese Andersona

Úvod do Wese Andersona

téma: Wes Anderson / Lukáš Skupa / 12. 4. 2022 / komentáře (1)

V roce 1992 natočil tehdy třiadvacetiletý cinefil na šestnáctimilimetrový materiál krátký černobílý snímek Bottle Rocket, který byl posléze s úspěchem uveden na festivalu v Sundance. Jeho autor zanedlouho dostal příležitost realizovat stejnou látku jako svůj celovečerní debut, a to rovnou pod záštitou Columbia Pictures. Filmem Grázlové (1996) tak začala profesionální dráha Wese Andersona, jenž se s přibývajícími snímky zařadil k nejuznávanějším americkým režisérům a zároveň k nejoblíbenějším filmovým auteurům v klasickém slova smyslu. V očích kritiků a fanoušků je právě tím tvůrcem, který do filmů otiskuje vlastní osobnost a zájmy a jehož „rukopis“ lze ihned spolehlivě rozeznat – ať už skrze vizuální charakteristiku s důrazem na mizanscénu nebo opakující se témata vázaná na vztahy rodičů a dětí či postavy svérázných outsiderů.

Svérázným „filmovým outsiderem“ je ovšem i sám Anderson. Nepodléhá vnějším trendům ani moderním technologiím, kterými by jiní chtěli své filmy udělat ještě hezčí a dokonalejší. Naopak inklinuje k tradičním, z pohledu jiných zastaralým technikám natáčení a v historii nachází i svou inspiraci. V jeho dílech od počátku nalezneme odkazy třeba na francouzskou novou vlnu či slavné auteury jako Orson Welles, Federico Fellini nebo Satjádžit Ráj. V počátcích Andersonovy kariéry však leží i kořeny jeho zvláštní pozice na pomezí nezávislé a mainstreamové kinematografie. Mnozí Andersona považují za typický příklad nezávislého filmaře, jehož styl se vzpírá komerční tvorbě, jenž uvádí svá díla na prestižních festivalech a svou jedinečnou poetikou ovlivňuje další nezávislé tvůrce. V porovnání s nimi však jeho filmy vždy měly nadstandardní produkční zázemí – od počátku je financovala studia z kategorie „majors“, což také umožňovalo rozvinout andersonovsky perfekcionistický styl. V tomto smyslu může Anderson podněcovat i debaty, co vlastně znamená nezávislá kinematografie.

Jednotlivým filmům Wese Andersona jsme v Cinepuru vždy věnovali dostatek pozornosti v recenzích, novinkách i souhrnnějších článcích. Téma jsme proto pojali jako možnost reflektovat jeho dosavadní tvorbu komplexněji. Texty se více než na samostatné snímky soustřeďují na vybrané klíčové tendence, jež lze v Andersonově filmografii vypozorovat z perspektivy dlouhodobějšího vývoje. Hned první dva příspěvky představují dva rozdílné názorové přístupy k Andersonově tvorbě. V prvním z nich se Tomáš Stejskal ohlíží za více než dvacetiletou režisérovou kariérou a naznačuje, jak se jeho smutní hrdinové postupně ztrácejí v „panoptiku pro cinefily“. Ondřej Pavlík se ve svém textu zamýšlí nad převažujícími a stereotypními interpretacemi Andersonových filmů a nabízí odlišný typ výkladu, podle nějž tyto snímky otevírají nový pohled (nejen) na svět umění.

Následující texty pak z různých hledisek rozebírají Andersonův „rukopis“. Martin Svoboda se věnuje filmu Život pod vodou (2004) a s odstupem vystihuje jeho mimořádné postavení v režisérově tvorbě, v souvislosti s jeho typickými motivy a hrdiny. Natalia Kozáková se zabývá vztahem Wese Andersona k animaci. Nikoli pouze v úzkém zaměření na jeho animované snímky, ale především ve smyslu stále zřetelnějšího pronikání principů animace do jeho hraných filmů. Závěrečný text Matěje Hrudičky přibližuje Andersonovy reklamy, jež tvoří pozoruhodnou – ačkoli v reflexích mnohdy opomíjenou – součást jeho díla. Ani tyto spoty nenechají všechny zasvěcené na pochybách, kdo je jejich autorem.

Přečteno 782x

Článek vyšel v časopise Cinepur #140, duben 2022.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2 /4

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

Wes  (7.6.2022 06:06)

Jen příipomínám, že pod vodou s žít nedá.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #141

#141

květen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY téma

Úvod do Wese Andersona

Současná česká animace po velkém nadechnutí

Úvod k tématu: Film a ekologie

Úvod k tématu: Česká detektivka

Z bodu nula na západ od Bukurešti / Vznik a vývoj rumunské nové vlny

Úvod k tématu: David Fincher

Úvod k tématu: Fantasy

Úvod k tématu: Debut


DALŠÍ Z RUBRIKY

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru

Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit

Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022

Editorial 141

Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry

Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes

Dům je černý: Radikální poezie ošklivosti


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Současná česká animace po velkém nadechnutí

Úvod k tématu: Film a ekologie

Úvod k tématu: Česká detektivka

Úvod k tématu: David Fincher

Úvod k tématu: Fantasy


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (108) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (242) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1092) / mimo kino (190) / novinka (814) / pojem (36) / portrét (49) / profil (98) / reflexe (26) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (128) / událost týdne (284) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)

Cinepur #140 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #140, duben 2022

Z obsahu tištěného čísla:

Tanečnice / Umělci směřující do zatracení (Šárka Gmiterková, Alexandra Václavíková, flashback)

Wes Anderson a reklama / Jak prodává filmový auteur? (Matěj Hrudička, téma)

Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car (Antonín Tesař, kritika)

Mezi empatií a škodolibostí / Život pod vodou (Martin Svoboda, téma)

Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla (Jindřiška Bláhová, editorial)

Je čas, aby ses probudil / Zpráva o záchraně mrtvého (Pavel Sladký, kritika)

+ více...