Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Extrémní kinematografie - úvod k tématu
téma: Extrémní kinematografie / Lukáš Skupa / 20. 6. 2022
Navrhujeme vyhodit do povětří filmové školy a už nikdy netočit všechny ty nudné filmy. Zastáváme názor, že smysl pro humor je základní princip, jímž sešlí akademici opovrhují, a že na film, který nešokuje, se ani nemá cenu dívat. Veškeré hodnoty musí být zpochybněny. Nic není svaté. Vše musí být přehodnoceno, abychom se osvobodili od víry v tradice. Navrhujeme prolomit všechna tabu našeho věku tím, že budeme co nejvíc hřešit. Ukážeme krev, hanbu, bolest a extázi, jaké si dosud nikdo nedokázal představit… Tak zní některé z pasáží manifestu newyorského undergroundového hnutí Cinema of Transgression, jež by platily i pro mnohé filmy s přívlastkem „extrémní“.Většina diváků si takovou tvorbu spojí nejspíš s trendem, který „extrémnost“ hrdě vystavil na odiv již ve svém názvu. Na sklonku minulého století se začalo mluvit o skupině autorů a děl, pojmenované New French Extremity, v čele s osobnostmi jako Bruno Dumont, Gaspar Noé, Philippe Grandrieux či Catherine Breillat.
Extrémní film je však kategorií podstatně širší a také starší. Jeho kořeny sahají dokonce ještě dál než do roku 1985, kdy Nick Zedd sepsal zmiňovaný manifest a provokoval svými buřičskými snímky. Všechna tato díla – ať už z okruhu avantgardy, umělecké kinematografie, komerční tvorby nebo exploatace – nicméně v různém smyslu propojuje předpoklad „transgrese“, tedy překračování hranic z hlediska morálky, vkusu či obecně sdílených společenských hodnot. K překračování hranic mohou tyto snímky přistupovat jako k záměrně šokující atrakci (třeba i za účelem zvýšení komerčního potenciálu) nebo naopak ve snaze vypovídat kontroverzní formou o nesnázích reálného světa.
Téma o extrémní kinematografii nabízí spíš peprný cinefilní průhled do několika oblastí, kde se této tvorbě (někdy i navzdory nepříznivým okolnostem) dařilo, a do různých historických etap, v nichž se vyvíjela. Současně je zajímavé uvažovat nad tím, co naznačují některé z textů: nad postupnou proměnou představ o extrémnosti nebo nad prolínáním jejích prvků do mainstreamu. Mimo jiné právě tuto otázku nastoluje text Antonína Tesaře o hororových filmech reflektujících „mytickou auru“, jež se utvořila kolem některých legendárních „krváků“ ze sedmdesátých a osmdesátých let. K hororu se vztahuje i následující text Martina Svobody věnovaný Luciferu Valentinovi a jeho vlastnímu subžánru „vomit gore“, do nějž se promítají režisérovy sexuální záliby, ale i palčivé společenské problémy.
Pronikání extrémních motivů do filmového středního proudu se dotýká také článek Ondřeje Pavlíka, jenž se na příkladech snímků Život Adèle (2013) nebo O těle a duši (2017) zabývá i extrémností jakožto distribuční či festivalovou strategií, jak k určitým dílům přitáhnout pozornost. Poslední dva příspěvky pak poodhalují starší historii extrémní kinematografie. Bianca Krajčovičová přibližuje hnutí Cinema of Transgression zejména z perspektivy reprezentace sexuality u klíčových autorů a autorek jako Richard Kern či Tessa Hughes-Freeland. Do šedesátých a sedmdesátých let se vrací příspěvek Rudolfa Schimery o fenoménu japonského pinku eiga, které posouvalo hranice ve vyobrazení násilí a sexu na filmovém plátně a z něhož autoři (nejen asijských) extrémních filmů čerpají inspiraci dodnes.
Přečteno 1848x
Článek vyšel v časopise Cinepur #141, květen 2022.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ Z RUBRIKY téma
Extrémní kinematografie - úvod k tématu
Současná česká animace po velkém nadechnutí
DALŠÍ Z RUBRIKY
Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival
Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony
Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice
Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić
Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“
Třeseme se Standou Pekárkem / Volha jako konvenční prestižní televize
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #141, květen 2022
Z obsahu tištěného čísla:
Rehabilitace Cranberries (Jiří Špičák, soundtrack)
Ladislav Rychman: Tvůrce Starci prokletý (Miroslava Papežová, portrét)
Sex, celebrity a video / Pam & Tommy (Šárka Gmiterková, televize)
Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes (Jakub Felcman, report)
Cinema of Transgression: Sex jako povstání (Bianca Krajčovičová, téma)
Promlčeno - Tísňové volání z Českého rozhlasu (Ondřej Pavlík, kritika)