Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Nemáme rádi cinefilii

téma: Cinefilie / Zdeněk Holý komentáře (31)

Nemáme rádi cinefilii

Nemáme rádi cinefilii, protože je pro člověka degradující. Sice se tato vášeň neřadí po bok některých závažných aberací s příponou -filie, na druhou stranu zoufalá neškodnost této fetišistické zábavy, tolik podobné shromaždování bibliofilií, brouků nebo poštovních známek, stojí poněkud v rozporu s její proklamovanou vznešeností.

Možná že před padesáti lety stálo za to být cinefilem, protože tehdy ještě cinefilie byla významná dějinná síla, protože byla něčím víc než sama sebou. Dokázala všeobecně zhodnotit dosavadní kinematografické proudy a pro kinematografii sehrát podobnou úlohu, jakou pro dějiny umění sehrál romantismus se svou zrovnoprávňující "transhistorickou" estetikou. (Romantik už neprodléval jen u antických ruin, ale i v stínu gotických katedrál.) Ostatně za to musíme být cinefilii vděčni: kdo jiný by taky dokázal "nakoukat" filmovou produkci prvních padesáti let dějin kinematografie než entuziastický cinefil. Dnes je cinefilie pouze sama sebou. Bohužel.

Zatímco její dějinná úloha se vyčerpala, "rytířskost" ji neopustila. Cinefil se dvoří filmu, dělá před ním pukrlata, jako by to byla nějaká dáma. Sice kvůli ní nestéká hradby, zato neváhá podlézat mříže pro pár vyšisovaných snímků.

Nechceme být považováni za cinefily už z toho důvodu, že naše libido nemíří na imaginární cíle. Když už milujeme nohy Jeanne Moreauové, tak to přiznáme a řekneme, že je to filmová bohyně, ale nebudeme zoufat, že místo ní večer vedle sebe nacházíme někoho jiného. Filmové nahotinky pro nás představují především kratochvíli omezenou platností zakoupeného lístku nebo záznamovou stopou disku v domácím přehrávači.

Nemáme rádi cinefilii, protože nechceme být otravnými kumpány, co z rukávu sypou otřepané citace ze svých oblíbených filmů a chlubí se tím, co všechno (a kde) viděli. Nechceme se familiárností našich vět poplácávat po ramennou – tu s velkým Martym, tu se slovutným Hitchem, případně s Jeanem-Lucem od vedle.

Nechceme být těmi, co v dávno již opuštěném sále zůstanou s otevřenou ústní dutinou sedět na svém místě a druhý den budou volat do Vatikánu, že je třeba uznat další zázrak. Uznáváme i jiné silné zážitky než ty zrozené v přítmí kinosálu s očima upřenýma výhradně na plátno.

Nechceme se věnovat cinefilii, protože je naprosto neproduktivní činností. Filozof produkuje ideje, básník verše, farář kázání, vědec většinou nepůvodní příručky, zločinec zločiny. Co jiného však produkuje aktivní cinefil pod rouškou analýz, diskusí a kritik než seberozkošnické vztahování se k filmověcitačnímu univerzu?

Cinefilie je vzhledem ke svému citačnímu výkonu druhem pseudoodbornictví (fachidiocie). dokonale hermeticky uzavřeného do svého obzoru. Cinefil existuje jen v relativním vztahu či poměru k jiným filmům a jiným cinefilům.

Nechceme být považováni za cinefily, aby si nás nepletli s gamblery a dalšími "produkty" obsedantního chování, založeného na nutkavém opakování stejné zkušenosti. Jistě, pevná závislost není pro život na škodu, ale proč si o ní nalhávat něco vznešeného?

Nechceme být cinefily, protože žijeme v podezření, že cinefilie je specificky mužská vášeň, která se posvěcuje tím, že se pokládá za alternativu dokonalého, univerzálního diváctví.

Nechceme být cinefily, protože cinefilie má skryté náboženské aspekty, které povyšují film na nejvyšší svátost a z jeho vyznavačů dělají pobožnůstkáře. Cinefil se domnívá, že koketuje s Filmem jako s univerzálním veškerenstvem, ve skutečnosti ho však modlářsky zatahuje do omezenosti své emocionality.

Nechceme se ani jako cinefilové znemožnit: Mizérie cinefilie je v tom, že cinefilové neumějí žít v reálném a nakonec neunesou ani pobyt v imaginárním. Cinefil neexistuje tam, kde je, existuje vlastně tam, kde není.

V neposlední řadě nechceme být cinefily, protože jsme v neprozíravosti svého mládí byli občas svedeni na stezky této degradující vášně.

Zdeněk Holý a Zdeněk Hudec

Přečteno 8534x

Článek vyšel v časopise Cinepur #43, prosinec 2005.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.8 /42

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

Sartori  (7.4.2008 10:28)

Zkrátka... klasický cinefil byl pan Cieslar, zatímco moderní cinefil je pan Fila. :)

Vyloženě to sem nepatří, ale "klást nároky na dílo" chápu osobně jako přímou souvislost s "horizontem očekávání", neboli souhrnem předpojatostí, které vytvářejí dílo ještě před jeho zhlédnutím, kdy člověk porovnává dvojí "ekonomie" očekávání a výsledku. A filmy bez očekávání u něj končí lépe než ty, který jsou lepší, ovšem provází je hype (čistě ve smyslu vnitřního úsudku, ne komerce).

Ohledně tvůrce v pozadí mě nikdy nedráždilo ono zrcadlení nitra zbožštěných osobností, ale role režiséra na filmu. Nechápu totiž, jaká je jeho úloha, co konkrétně dělá... Současný film studies to jistě maj nějak chytře pořešený (svým oblíbeným "stylem" maximální distance a zároveň maximálního přimknutí), respektive se na to neptají, ale mě trápí vcelku zásadní skutečnost, že nedokážu u filmů rozlišovat úlohu kameramana, střihače a režiséra (a dalších). Ve výsledku to končí povětšinou tak, že veškerý ovace padnou na režiséra, který přitom nechal vše na štábu, na zkušenosti herců a dokonce i tu zpropadenou mizanscénu vystavoval na place dle storyboardů, připravených někým jiným (technickým scénaristou). Proto tak nějak chápu režiséra předně jako vypravěče, i když…

Zdeněk H.  (6.4.2008 12:01)

Rad bych uvedl na pravou miru slovni spojeni moderni cinefilie, tim ze uvedu peripetie jeho vzniku - pro milovniky akademicnosti jeho genealogii. Jednou jsme na web potrebovali reklamu a poprosili jsme naseho webmastera, kterého v te dobe jeste delal Jan Tichy, zda by ji nevyrobil. A jelikoz jsme mu nedali zadne podklady, udelal ji po svem. Byly jsme pak prekvapeni, když se na webu objevilo: "Cinepur, časopis pro moderní cinefily." Nam se to moc libilo, prislo nam, ze to vystihuje jak zamereni casopisu (rozdil v nasem zaujeti filmem oproti predeslym "generacim"), tak ve sve protimluvnosti lehce sebeironicke pojeti casopisu (cinefilove vetsinou milovali klasicke filmy, takze pridomek moderni k cinefilii moc nejde).
To, ze se dnes timto souslovím zabyvame, je z perpektivy okolnosti jeho vzniku komicke, ale z hlediska potreby pojmenovavat prirozene. Souhlasim beze zbytku s tim, co tady napsal Kamil, jen bych dodal, ze narozdil od cinefilie padesatych a sedesatych let se mnohem vice zabyvame ideologickou strankou filmu.

Josef Žralok  (4.4.2008 14:10)

Nehledě už na to, že diskutující viděli opravdový traktor tak maximálně v nějakém filmu, televizofilové případně nedávno v seriálu Hraběnky.

Masha  (4.4.2008 13:03)

Ha ha,
pánové, to ale nečekaně výživná diskuse! Zvlášť ta představa "reálného života" zastoupená výměnou kola u traktoru!

pkkoblih  (4.4.2008 11:19)

Snad už jen okrajově pro Kamila, i přesto, že tahle diskuze má k výše napsanému už pramálo společného.
O televizi tu nikdo nepsal. Pouze jedinkrát jsem se o ní zmínil, ale v úplně jiné souvislosti, než mi podsouváš. Stačí jen pozorněji číst.
A k tomu tvému lack of humor and logic detected : nojo no, jednoduchý, ale taky názor.

Kamil Fila  (4.4.2008 10:13)

Napisu to osklive: osoba autora je jen "diskurzivni konstrukt", informace, ktere si poskladam z medii a pristupovat k nim muzu jen velmi distancovane. V tom mechanismu poznavani, souzeni a hodnoceni pritom zabiraji tyto informace mensinove misto, rekl bych, ze jsou tak az treti, ctvrte v poradi. Netvrdim, ze s "legendami o autorech" ci "rezijnimi explikacemi" nejde pracovat. Jen je zbytecne prikladat jim prilis velkou vahu. Coz delaji klasicti cinefilove.

Karel  (3.4.2008 19:03)

Takže osobnost tvůrce pro vnímání filmu není důležitá?

Kamil Fila  (3.4.2008 15:29)

Oblibenych filmaru mam spoustu a jejich jmeno beru ciste jako znacku, ne lidi, protoze je neznam, nepotrebuju to a vicemene to i odmitam.

Nemyslim si, ze jim vidim do hlavy a ze bych chapal jejich zamery a dusevni stavy, kdyz se divam na jejich filmy.

A opravdu si nemyslim, ze vedu zvlastni druh diskuse s autorem. S dilem ano. Reaguju na jeho formalni podnety a ty uz se pak ve mne rozhravaji do ruznych vyznamovych vrstev.

Karel  (3.4.2008 14:37)

A Kamile, máš teda vůbec oblíbené nějaké filmaře? Někoho, kdo by rezonoval s tvým viděním světa? U něhož by tě zajímalo všechno co natočil, protože sledování a vnímání jeho filmů je pro tebe zvláštní způsob diskuse s autorem? V případě odpovědi prosím česky...

Kamil Fila  (3.4.2008 14:13)

pkkoblih, karel: U obou "lack of humor and logic detected".

Nevim, z ceho, co je jak v clanku, tak toho, co jsem napsal v diskusi, se da odvodit, ze by se cinefil jakehokoli typu nemohl divat na televizi.
Ostatne presun zajmu k televizi Cinepur zaznamenava v nekolika clancich (vyjma rozhovoru s R. Valakem, hlavne texten o "telefilii") i zavedenim rubriky o serialech.

Cinefilie v ramci celeho cisla byla chapana historicky.
(Nicmene, klasicka i moderni cinefilie existuji ontogeneticky i fylogeneticky vedle sebe porad.)
Zlata era "klasicke cinefilie" souvisi s nastupem autheur theory ci politiky autoru, chcete-li.
Jeji reflexi pozdeji provedl Christian Metz v Imaginarnim signifikantu jako zvlastni druh fixace na osobnosti umelcu a falesne predstave, ze muzeme vedet cosi o jejich nitru, ktere se pak nejak zrcadli ve filmech, a ze si do techto zbozstelych osob spise projektujeme vlastni tuzby. Plus, ze cinefil si v teto fazi vyvoje pretvori film jako takovy v "dobry objekt".

Moderni cinefilii muzeme ani ne tak definovat, jako spis jen sledovat v jejich variabilnich promenach.
Typicke pro ani ale bude zbaveni se zateze na "autory", "vysoke umeni" a vytvareni ruznych nabozenskych analogii.

Predmetem dlouhodobe diskuse je, nakolik muze byt cinefil kritikem a naopak, protoze cinefilie je obvykle spojovana s nedostatkem kritickeho odstupu.

Proto jsem vstoupil puvodne do debaty poznamkou, ze se jiste muzu na filmy hodne divat, cist o nich a psat, a nemusim byt kvuli tomu nutne cinefil, ani nutne neprakticky clovek, ktery neumi zivotne dulezitou vec, a totiz vymenit pneumatiku u traktoru.

Z toho tedy vyvozuji, že podle tebe existuje určitá skupina filmů, na které koukají jen klasičtí cinefilové (v kontextu "manifestu" tedy ti nemožní) a pak určitá skupina filmů, na které koukají moderní cinefilové (ti "správní"). Snažím se rozumět další části tvého příspěvku: "jaké nároky na ně kladou" - ale můžeme vůbec klást nároky na filmové dílo? Nemělo by to být náhodou naopak? Pokud se přistihnu, že "kladu nároky na dílo", nezavání to právě oním "já jsem chytřejší než autor"? Přeneseně: já vím nejlíp jak by to mělo vypadat? jen se tak nahlas ptám, netvrdím, že to tak myslíš, ale z tvého příspěvku s emi to vyvozuje. A pak ta poslední věc: "jak o těch filmech hovoří" - nejsem přesvědčený, že existuje recept, jak o filmech hovořit "správně" a jak je to "špatně". - Naprosto scesta a irelevantni uvaha, spekulujici z niceho nad necim, co nebylo receno.

Josef Žralok  (3.4.2008 13:52)

to EGOD: Jistě, západní společnost se svou nadprodukcí potravin a přejezeností si může dovolit žvanit o filmech klidně nepřetržitě. To nikdo nezpochybňuje. Rozhodně je to zábavnější než někomu pomáhat bojovat s hladomorem.

EGOD  (3.4.2008 12:50)

Samozřejmě: už HO dávno nemá!

EGOD  (3.4.2008 12:49)

Aha! Takže jsme zase u konfliktu ŽVANEC nebo UMĚNÍ! NEZBYTNÉ nebo KRÁSNÉ! Jako by nemohlo existovat obé a obé mít pro život člověka smysl! Takto nastavená "nesmiřitelná protikladnost" už jí dávno nemá!

Josef Žralok  (3.4.2008 11:09)

Zas má ale pkkoblih pravdu, že výměna pneumatiky pomůže vyrobit v západních zemích, kde máme traktory, potraviny, zatímco význam diskuze o filmech je pochybný. Ale co mají dělat lidi, kteří nejsou ani lékaři ani zemědělci, ani strážci veřejného pořádku (...)? Musí dělat nějaké kraviny, tak proč třeba nenadávat, že se tu netočí dobré filmy. Cinefilie je celkem neškodná záliba, a to i v situaci, kdy se cinefilové distancují od své cinefilie. Asi málokdo jim to sežere, ale prostě je to lepší než kdyby, dejme tomu, brali drogy a ohrožovali dětská hřiště nakaženými stříkačkami.

Ondrej Capek  (3.4.2008 10:32)

pkkoblih & all: Je to jinak. Vymena kol od traktoru je na tom uplne stejne jako debata o filmech. Pokud ma byt vymena pneumatiky traktoru k necemu, musi mit zemedelci traktory, musi mit lidi co ty traktory umi ridit, opravovat a pochopitelne i zajistenou distribuci benzinu. Podobne i diskuse o filmu predpoklada, ze se v zemi nejaky ty Ackovy filmy vyrabeji.

Ale: jsou africke zeme, kde se v zemedelstvi pouzivaji jen motyky. A jsme v Cechach, kde se v multikinech pousti Posledni plavky. Obavam se, ze negramotne cernosky nepotrebuji rozumet tomu, jak vymenit pneumatiky. Je jim to prd platny jako Michalovi Krajnákovi teorie o vystavbe mizansceny a tez Ctvrtnicek v tom filmu asi nepotrebuje na rozdil Day-Lewise Stanislavskeho metodu.

Ale zcela jiste v te africke zemi je vymena pneumatik traktoru predmetem vypjatych debat v intelektualnich kruzich na mistni zemedelske universite. No a v CR mame Cinepur ;-)))

pkkoblih  (2.4.2008 22:40)

Je zvláštní, jak se chytáte té pneumatiky od traktoru :)) .Ale dobrá: myslím, že dokázat vyměnit pneumatiku u traktoru, je pořád smysluplnější, než debatovat o filmech. To ve většině případech nevede vůbec nikam. Jen si několik kritiků masíruje svá už tak nakynutá ega a snaží se všem předvést, jak kinematografii rozumí a předhazují své vidění filmu, které považují za jediné správné. K tomu se přimíchá semtam špetka arogance, kterou nám v poslední dobé předvádí například Kamil Fila, abychom věděli, s kým máme tu čest.
Pochopitelně nepředpokládám, že se tu někdo k cinefilství přizná, každý bude tvrdit, že se ho to netýká, stejně tak, jako málo kdo si přizná k jakémukoliv jinému návyku.

Josef Žralok  (2.4.2008 22:07)

Všichni jste cinefilové, jinak byste nevedli nesmyslné debaty na stránkách časopisu pro moderní cinefily. Rozdíl mezi moderním a klasickým cinefilem je leda tak v tom, že moderní se od cinefilství musí distancovat, aby nevypadal jako úplný trouba, který raději čumí na plátno, místo aby proháněl děvčata (chlapce) nebo dělal něco užitečného pro děti v Africe. Ale jinak výměna pneumatik traktoru je úplně stejně bezvýznamná činnost jako tlachání o filmech. Rozdíl je v tom, že nechat se platit za tlachání o filmech na stránkách časopisu je pro někoho daleko lepší než měnit ty pneumatiky.

aleš  (1.4.2008 22:30)

božíčku, to je řečí k tomuto velmi vtipně napsanému textu. směju se při jeho čtení kromě jiného proto, že ukazuje, jak se klasická cinefilie přežila, i když si možná všichni tajně přejeme vrátit se do toho polomytického věku, kdy naplno kvetla...

pkkoblih  (1.4.2008 20:59)

Neměl jsem odpoledne příliš mnoho času zareagovat na poslední dvě věty Kamilova příspěku, ale Karel už tak trefně učinil. Takovéto škatulkování je přitroublost a pitváním tam, kde to není potřeba.
Ale stejně: Kamile, chci se stát cinefilem. Poradˇ, na jaké filmy koukat, jaké na ně mám činit nároky a jak si nakonec o nich povídat. Nechci sedět v kině 4x týdně nad Kurosawou, mít na jeho filmy ty největší intelektuálský nároky a pak zjistit, že si o nich špatně povídám. To by mě vážně nakrklo.

Karel  (1.4.2008 17:57)

KF: Ha, takže první náznak snahy o oddělení klasického a moderního cinefila? Rozdíl je tedy v tom, "na jaké filmy koukají" a pak "jaké nároky na ně kladou"? Z toho tedy vyvozuji, že podle tebe existuje určitá skupina filmů, na které koukají jen klasičtí cinefilové (v kontextu "manifestu" tedy ti nemožní) a pak určitá skupina filmů, na které koukají moderní cinefilové (ti "správní"). Snažím se rozumět další části tvého příspěvku: "jaké nároky na ně kladou" - ale můžeme vůbec klást nároky na filmové dílo? Nemělo by to být náhodou naopak? Pokud se přistihnu, že "kladu nároky na dílo", nezavání to právě oním "já jsem chytřejší než autor"? Přeneseně: já vím nejlíp jak by to mělo vypadat? jen se tak nahlas ptám, netvrdím, že to tak myslíš, ale z tvého příspěvku s emi to vyvozuje. A pak ta poslední věc: "jak o těch filmech hovoří" - nejsem přesvědčený, že existuje recept, jak o filmech hovořit "správně" a jak je to "špatně". Existuje jen můj způsob vidění, tvůj způsob vidění, jeho způsob cítění, její způsob vnímání a u všech pak rovněž určitý způsob sdělování.

pkkoblih  (1.4.2008 15:46)

Příspěvek je pochopitelně ode mě, zapomněl jsem hodit nick.

anonym  (1.4.2008 15:44)

KF: slovíčkaření je nejspíš tvoje hobby, ale na mě tím dojem neuděláš. Příklad traktoru byl nadnesený, to, co jsem tím chtěl říct, snad krom tebe, pochopili všichni.
Uvahy o tom, jestli cinefílie je anebo není ošklivá nemoc, nechám na tobě, či tobě podobným, na světě jsou důležitější a smysluplnější věci, než se zabývat filmem. Ale k tomu časem dojdeš sám.
To, že se díváš ve větším množství na filmy pracovně a čteš knihy o filmu povinně ještě neznamená, že cinefilem nejsi. Mimochodem, tohle je jen další ukázka tvého věčného schovávání za něčím, co by se nemělo podle tebe napadnout.
A k závěru tvého příspěvku: nesmysl !! Cinefilové můžou být klidně i lidé, kteří pravidelně sledují TV seriály, jak kdysi pronesl Radim Valak.

Kamil Fila  (1.4.2008 15:05)

Marne si vzpominam, kdy jsem naposledy menil pneumatiku u traktoru a dekuju Bohu za to, ze nemam televizi, jinak by se z meho pracovniho koukani na filmy a povinneho cteni o nich stala asi oskliva nemoc, soude podle nize uvedene diagnozy...

Rozdilu mezi klasickou a moderni cinefilii, pokud si nejak pracovne stanovime tyhle dva pojmy, je kazdopadne mnoho.

Zaklad neni ani tak v tom, kde na filmy koukaji, ale na jake filmy se koukaji, jake naroky na ne kladou a jak o tech filmech hovori.

pkkoblih  (1.4.2008 00:13)

Cinefílie je závislost jako každá jiná. Budu-li celé dny sedět před filmovým plátnem, doma si pak večer sednu k televizi a před spaním si zalistuju v knize o dějinách filmu, pak už je něco v nepořádku. Tenhle typ člověka je s velkou pravděpodobností v praktickém životě nepoužitelný. Umí sice vyjmenovat všechny režiséry začínající na písmeno B, ale vyměnit kolo od traktoru už nedokáže.
Rozdíl mezi klasickým a moderním cinefilem podle mě neexistuje. Tvrdit třeba, že divák, který sleduje hafo filmů výhradně v kině, je větší cinefil než ten, který stejný počet skoukne doma na dvd, je nesmysl.
A k tomu článku: nebylo lepší zaplnit stránku něčím smysluplnějším, než něčím, co postrádá význam? O to víc to překvapí ve spojení s tím, že se občas od vás objeví postesk nad tím, že né na vše je v časopise místo.
Každopádně: 56 číslo se povedlo (bez ironie).

Karel  (31.3.2008 22:02)

Douglas: Vycházejte z definice cinefila, jak ji vypsali ve výše uvedeném manifestu a ne z toho, že máte dojem, že vám někdo (Klepikov) nutí své vidění filmu a tím je automaticky (klasický?) cinefil. A co je pak moderní cinefil?

Douglas  (31.3.2008 21:49)

Když se podívám na texty a názory ortodoxních klasických cinefilů typu Milana Klepikova, zdaleka bych si tím "Neříká mi, jak se mám na film dívat já, že mé vidění je špatné." nebyl jistý. ;)

Karel  (31.3.2008 21:43)

Já to psal také trošku s nadsázkou, byť není asi tak patrná. Ale tváří v tvář podtitulu Cinepuru to nešlo nezmínit ;-) Ale i tak: v textu není činěn rozdíl mezi moderní a klasický, cinefilie tam je pouze jedna. Ale třeba mi tam ta druhá utekla, někam se (mrška) schovala. Takže: tváří v tvář té jedné (mnou rozpoznané) představené cinefilii chci říct, že proti ní nic nemám. Nepřipadá mi nijak škodlivá, neb je spjata s konkrétním subjektem a necpe se mi do mysli. Neříká mi, jak se mám na film dívat já, že mé vidění je špatné. Vypovídá jen o subjektu, který ji v dané chvíli prezentuje.

Zdeněk H.  (31.3.2008 21:24)

Karle, clanek je napsan s nadsazkou a myslim, ze docela patrnou, no a moderni neni co klasicky ;-)

Karel  (31.3.2008 16:59)

Zdeněk Holý nemá rád cinefilii? Tak proč šéfredaktoruje "časopis pro moderní cinefily"?

Lojza  (12.8.2006 15:15)

Článek mě pobavil. Je psán vtipně. Souhlasil bych s tím, že cinefilie může být pro člověka degradující, tak jak to popsáno v těch několika odstavcích. ________________ Problematický mi však připadá začátek manifestu, kde se píše, že cinefilie je už uzavřena jen sama do sebe. Splinila svou dějinnou úlohu, zmapovala kinematografické proudy a uzavřela se do svého filmověcitačního univerza. ____________ S tím bych si dovolil nesouhlasit. Vždyť takový postoj předpokládá, že film se už nijak nevyvíjí?! Ale mrknu-li třeba na asijskou kinematografii nebo třeba i na jakýkoliv film, který se dá označit za originální, tedy za takový, který se nedá s žádným jiným filmem či proudem zaměnit (naposledy třeba vítěz festivalu v Cannes film Dítě), tak se takový předpoklad hroutí jako domeček z karet. Vždyť právě tam, k novým proudům, k novým-originálním pokusům o hledání filmového jazyka míří oko cinefila. V tomto film dle mého soudu jako cokoliv jiného podléhá evoluci. Sám si hledá svou cestu. ____________ Nedá mi to, ale musím říci, že článek je to sice zábavný, ale autoři v něm tímto úvodem tak trochu spadli do jámy, kterou pro cinefily vykopali. :-) Vznešenou frází o neužitečnosti cinefilie posvětili svůj jinak zábavný manifest. Nebo to nemám brát tak vážně? :-) _____________ Byl bych vděčný za odpověď.

Oto Horák  (6.5.2006 23:40)

AD TÉMA: CINEFILIE

Na rozdíl od redakce si nejsem jistý, zda toto téma je v současnosti aktuální,
zda není spíše příslovečnou bouří ve sklenici vody. Může dojít ke kuriózní
situaci, že všichni "cinefilové" se budou zaklínat že "cinefily" nejsou.
V případě Radima Valaka, možná nejčastějšího návštěvníka kin v Praze /ale
také častého uprchlíka během představení/ vede k tomu, že za "cinefily"
označuje fanoušky televizních seriálů. Zdeňka Holého a Zdeňka Hudce asi
nemá smysl brát úplně za slovo, neboť jako každý manifest i ten jejich
ve svých formulacích provokativně přehání. Přesto přistoupím na jejich hru
a vysvětlím, jak je to s mou "cinefilií".
1. Filmem se zabývám.
2. Nezabýval bych se jím, kdybych ho neměl rád.
3. Rád mám a zhruba ve stejné míře se zabývám i literaturou.
4. Potenciálně bych se rád zabýval také divadlem, výtvarným uměním, historií,
některými obory přírodních věd.
5. Bohužel není v mých silách tyto obory na úrovni obsáhnout, a tak se jimi
zabývám jen okrajově.
6. Nemyslím si, že by zážitek z filmu mohl nahradit životní zážitky.
7. Nezamilovávám se do filmových hrdinek, ačkoli mi občas nějaká přijde
okouzlující.
8. Nesypu z rukávu otřepané citace ze svých oblíbených filmů, neboť nemám
na citáty – bohužel – paměť.
9. Nevnucuji se se svými filmovými dojmy někomu, koho to nezajímá, neboť je
pod mou úroveň vnucovat se.
10. Nepojímám chození do kina jako náboženský akt, neboť /i když/ jsem – a
někdy je to peklo – bytostný ateista.
11. V kině sedávám obvykle v předních řadách, důvodem je však, že ze zadních
sedadel nepřečtu titulky.
12. Vyhledávám určité místo, ale pokud je obsazené, sednu si jinam a za minutu
o tom nevím.
13. V sedadle si hovím, natahuji nohy, opírám je nebo přehazuji přes sedadlo
přede mnou, což však – bohužel – rád činím i při jiném dlouhodobém sezení.
14. Neodmítám filmy v televizi a na nosičích, avšak za základní považuji
návštěvu kina.
Výše uvedené místopřísežně podepisuji a úpěnlivě doufám, že "cinefilem" nejsem. Pokud však ano, pokusím se i nadále se svou politováníhodnou úchylkou žít.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #125

#125

říjen 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY téma

Úvod k tématu: Tarantino

Úvod k tématu: Současný český seriál

Úvod k tématu: Underground

Úvod k tématu: Autor ve 21. století

Úvod k tématu 120: Muž ve filmu

Úvod k tématu 119: FAMU

Úvod k tématu 118: Neonoir

V koloběhu krizí a proměn / Poznámky k vývoji argentinského filmu


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Zamést si před vlastním prahem

Panství Downton / Jak si užít nostalgii a neurazit liberální cítění /

Top of the Lake / Režisérská pečeť v seriálu

Osmdesát dopisů / Estetická krása plahočení

Ostrava Kamera Oko


RUBRIKY

anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (99) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (118) / komiks (10) / kritika (814) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (744) / objev (3) / pojem (36) / portrét (12) / profil (106) / reflexe (24) / report (111) / rozhovor (161) / scénář (4) / soundtrack (46) / téma (905) / televize (104) / tisková zpráva (1) / událost týdne (245) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (63) / web (42) / zoom (158)

Cinepur #43 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #43, prosinec 2005

Z obsahu tištěného čísla:

Elizabethtown (Eliška Děcká, minikritika)

Krev, pot a prach / Cinefilní pohled na Divokou bandu Sama Peckinapha (Otto Bohuš, téma)

Sklapni a zastřel mě (Kateřina Svatoňová, minikritika)

Vášeň zvaná cinefilie po francouzsku (David Čeněk, téma)

Dějiny násilí / Dějiny násilí a filmová kritika (Přemysl Martinek, kritika)

Šílení / Do svěrací kazajky - zvesela a bezbolestně (Jan Kolář, kritika)

+ více...