Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Dobrou noc a hodně štěstí / Murrow, Clooney, McCarthy

Dobrou noc a hodně štěstí / Murrow, Clooney, McCarthy

kritika / Karel Och komentáře (1)

I ve svém druhém filmu se George Clooney coby režisér vrací do teritoria, které zcela ovládlo jeho dětství, do televizního studia. Díky otci Nickovi, moderátorovi televizních zpráv, mohl vstoupit do míst, která proslavila nejen producenta a údajného agenta CIA Chucka Barrise (Milujte svého zabijáka), ale i ústřední postavu Clooneyho nového snímku Dobrou noc a hodně štěstí Edwarda Murrowa, komentátora zpravodajství stanice CBS.

Za východisko pro svůj debut si Clooney zvolil Barrisovy paměti, tedy pramen, jehož faktografická hodnota je přinejmenším diskutabilní. Před televizním, jinak řečeno veřejně známým životem hlavního hrdiny dal charismatický herec a talentovaný režisér v jedné osobě přednost jeho tajné a neprokázané existenci zabijáka ve státním zájmu. Naproti tomu v černobílém snímku, kterým okouzlil diváky i kritiky na loňském festivalu v Benátkách a za který získal cenu Evropské filmové akademie za nejlepší neevropský film roku, je televizní studio téměř jediným prostředím, které Clooney a spoluscenárista Grant Heslov ponechali Murrowovi a jeho kolegům. Fenomén pravdivosti a pravdy jako skutečnosti odpovídající entitě zasahuje do všech "nervů" filmu. Lehkou okázalost a nadbytečnost formálních výstřelků jinak skvěle natočeného Milujte svého zabijáka vystřídala jednoduchá a sevřená re-konstrukce několika bouřlivých měsíců na politické, a tedy i mediální, scéně v USA.

Děj filmu Dobrou noc a hodně štěstí se odehrává na začátku padesátých let minulého století, v době, kdy při vyslovení jména Joseph McCarthy řadě Američanů naskakovala husí kůže. Hon na čarodějnice čili hysterická snaha anihilovat údajný rostoucí vliv komunistů na zahraniční politiku USA je v plném proudu. V atmosféře strachu a úzkosti při pohledu na macchiavellistické praktiky nenávistného senátora za Wisconsin se Murrowově týmu daří vzbudit pozornost reportáží o poručíkovi americké armády, který byl na základě neprokázaného obvinění ze styku s komunisty zbaven hodnosti i zaměstnání. Propuká otevřená mediální bitva mezi žurnalistou a politikem, na jejímž konci, po dalších čtyřech dílech reportážního zpravodajství See it now, se McCarthy z vyšetřujícího stává vyšetřovaným.

S vnějším, historicky přesným podáním turbulentních událostí souvisí i spíše ideové a depsychologizované představení centrální postavy filmu. "Není to životopisný snímek o Murrowovi," řekl na tiskové konferenci v Benátkách Grant Heslov. "Pojednává o pěti epizodách zpravodajského pořadu. Tento zdánlivě samozřejmý fakt jsme si ovšem při psaní scénáře museli neustále opakovat." Postava lídra "zprávařů" je až na několik výjimek redukovaná na zachycení způsobu, jakým se jeho sociopolitické názory projevovaly ve výkonu novinářské profese. Tento dramaturgický klíč považuji za šťastný vzhledem ke konstrukci zápletky postavené na vyhroceném názorovém střetu. Murrow vystoupil prostřednictvím masového sdělovacího prostředku proti senátorovi McCarthymu, který ohrozil jeden z pilířů anglo-amerického právního systému, habeas corpus. Clooneyho pietní rekonstrukce žurnalistického mikrosvěta zasazená do doby, kdy reklama na cigarety uvozovala televizní zprávy, tak získala aktuální politické souvislosti (jen namátkou – Karl Rove, Patriot Act a USA po 11. září) a zároveň ukázala, že americká masmédia měla i svá idealistická období.

Právě dokončený odstavec může v nezasvěceném čtenáři vzbudit dojem, že Murrow a jeho kolegové jsou ve filmu z ideologických důvodů zploštěni na dvojrozměrné a neživotné nositele názorů. Heslov a Clooney však individuální psychologické prokreslení svých hrdinů nahradili strukturovaným průnikem napříč duší kolektivu, čímž obohatili ideu o intimní rozměr. Skvělé fungování týmu zde závisí na profesionálních i osobních kvalitách každého z jeho členů. Zdůrazněné silné pouto založené na neokázalém a jen v náznacích projevovaném přátelství a vzájemném respektu nabízí paralelu mezi Clooneyho snímkem a skupinou tzv. buddy films čili kámošských filmů. Už Sam Peckinpah v Divoké bandě ukázal, byť poněkud kontroverznějším způsobem, že vzájemný pohled je výmluvnější než sebecitlivěji volené slovo.

Stejně jako v případě svého prvního filmu i v Dobrou noc a hodně štěstí položil Clooney důraz na pečlivý výběr hereckého obsazení, kterému vévodí tiše intenzivní David Strathairn coby slavný komentátor zpravodajství CBS a zároveň autor repliky použité v názvu filmu. Stejně jako Paul Giamatti i Strathairn trávil až do loňské filmové sezony dlouhá léta své kariéry v rolích vedlejších (např. Slídilové, Firma či L. A. – Přísně tajné). Pro herce spíše introvertního typu spoléhajícího na výmluvnost pohledu, sporou gestikulaci a až provokující fyziologickou "tuhost" byl Murrow ideální příležitostí. Své projevy přizpůsobil Strathairnovi i zbytek ansámblu složený kromě samotného režiséra v roli Murrowova nejbližšího spolupracovníka, Roberta Downeye jr. nebo divy amerického nezávislého filmu Patricie Clarksonové z tváří spíše neokoukaných (mimo jiné Grant Heslov). Pro označení herecký film v tomto případě hraje i volba režijně inscenačních prostředků. Pohyb kamery celkem nepokrytě vychází z herecké choreografie, kdy si postavy mezi sebou doslova "předávají" pohled diváka. Režisér a scenárista Clooney a spol. navíc častěji než obvykle berou konkrétní postavě slova z úst a nechávají je zaznít pod záběry na tutéž postavu za okolností následujících po jejich pronesení. Dosahují tím jednak gradace dramatičnosti a rozšíření prostoru pro hereckou expresi, ale i většího zintimnění. Jednotlivé scény jsou navíc frázovány hudebním komentářem jazzové zpěvačky Dianne Reevesové, jakoby po vzoru antického chóru.

Důvěrně známé prostředí televizních zpráv přišlo Clooneymu vhod i z jiného důvodu. "Rozhodli jsem se uchopit problematiku ze žurnalistického úhlu, protože mccarthismus patří stále mezi kontroverzní témata," řekl režisér v rozhovoru pro časopis Script. "Navíc jsme věnovali celý půlrok detailnímu ověřování všech faktů s kauzou spojených, neboť jsme si byli jistí, že pokud bychom cokoli opomenuli či obešli, zcela jistě by se našla skupina lidí, kteří by se na nás vrhli, tvrdíce, že to jsou všechno kecy a že McCarthy měl pravdu, zatímco Murrow si vše vymyslel." George Clooney dnes patří k nejpozoruhodnějším postavám nejen zaoceánské kinematografie a uvedený citát dokazuje, jak velký úsek na cestě k vrstevnatému uměleckému výrazu překonal byvší doktor Ace ze seriálu Pohotovost a představitel Batmana, aniž si však svoji práci přestal užívat.

Přečteno 7644x

Článek vyšel v časopise Cinepur #44, březen 2006.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
1.6 /17

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

Mbuna  (8.4.2006 14:34)

Jen kratke poznamky:

1/ V nikotinovem oparu (spotreba cigaret cca 1.5/zaber) filmu ponekud zanika dramaticka zapletka filmu. Ackoliv se podari cca v polovine stopaze vytvorit jisty pocit napeti, povazuji chladne vyusteni filmu za zklamani z nenaplneneho ocekavani. A ted - je to + nebo - ?

2/ "navíc častěji než obvykle berou konkrétní postavě slova z úst a nechávají je zaznít pod záběry na tutéž postavu za okolností následujících po jejich pronesení" - to je sice pravda, ale neoznacil bych to za prilis vyrazny vyrazovy prostredek filmu

3/ "individuální psychologické prokreslení svých hrdinů nahradili strukturovaným průnikem napříč duší kolektivu" - dovolil bych si oponovat. Minimalisticky nacrtnuta typologie postav je myslim jeden z nejzajimavejsich momentu filmu.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #126

#126

prosinec 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Král strašidelného údolí / Lví král

Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty

V krajině půlnočního slunce / Slunovrat

Svět, o který se můžeme pořezat / Tiché doteky

Born To Be Wild / Narušitel systému

Harry Callahan antikomunismu / Staříci

Příliš ostré světlo / Budiž světlo

Čtyři vraždy stačí, Fritzoušku / U Zlaté rukavice


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

21 gramů / Snad až příliš aranžovaná "váha duše"


RUBRIKY

anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (100) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (119) / komiks (10) / kritika (823) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (745) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (112) / rozhovor (163) / scénář (4) / soundtrack (47) / téma (912) / televize (106) / tisková zpráva (1) / událost týdne (247) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (64) / web (42) / zoom (159)

Cinepur #44 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #44, březen 2006

Z obsahu tištěného čísla:

Digitální obraz (Luděk Janda, pojem)

Zachrání digitál Afriku? (Luděk Janda, glosa)

Mnichov / Žádná rodina tě nespasí (Kamil Fila, kritika)

Editorial č.44 / Nekrolog(y) za Jiřího Cieslara (Kamil Fila, editorial)

Nam June Paik / "Nikdy se nedívám na video" (Jan Kršňák, téma)

35.MFF Rotterdam (Přemysl Martinek, glosa)

+ více...