Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Příběhy obyčejného šílenství

minikritika / Přemysl Martinek komentáře (4)

O kvalitě nového filmu režiséra a scenáristy Petra Zelenky vypovídá již plakát, který zaplavil česká města a na němž kromě strohého nápisu s titulem filmu je to nejvýraznější reklama na nový luxusní automobil Mercedes Benz třídy A. Neschopnost Zelenky nalézt jakýkoli osobitý filmový výraz je v případě Příběhů opravdu podobná spíše reklamě na dobře naleštěné luxusní auto, která slibuje tisíce výhod, skvělý design, tradici a na vrch klimatizaci zdarma.

Kdysi enfant terrible českého filmu si scénář napsal podle vlastní, velmi úspěšné divadelní hry, vsadil na divadelní herce a bohužel i na divadelní aranžmá. Režijně je film skoro bez nápadu. Toporně hrající české hvězdy typu Ivan Trojan nebo Jiří Bartoška se pouze snaží dobře odříkat "chytré" dialogy, občas se podaří nějaké akčnější gesto, sem tam kamera nasnímá zajímavý detail obličeje. Vše se ovšem odehrává v umělém, popisném prostředí třeba večírků vyšší společnosti nebo "lidového" skladu na letišti, kde hlavní hrdina pracuje, nechybí ani vernisáž. Každých deset minut pak do příběhu vstoupí hudební vložka v podobě ještě umělejší, snad jen pro "atmosférku" natočených scén, doprovázených znovu ambiciózně, avšak povrchně vybraným soundtrackem (Radiohead a jejich Creep ze začátku devadesátých let apod. jakoby vystihovaly, že režisér v této době poněkud ustrnul).

Ve filmu se opět musíme seznámit se skupinou několika postav, přičemž každá z nich je přesně vymodelovaná a od začátku až do konce ničím nepřekvapí. Hysterická matka Niny Divíškové běhá v extrémních oblečcích po městě s výstřižky z novin, sousedé Bartoška a Bydžovská potřebují k souloži obecenstvo, naivní přítelkyně hlavního hrdiny, v podání slovenské herečky Zuzany Šulajové, se stále rozhoduje, jestli zvolit za svého partnera šílence Trojana, nebo "polomrtvého" boháče s kontakty, kolega z práce Heřmánek si potají v práci obléká plastovou figurínu. Ženské postavy jsou všechny bez výjimky jaksi laskavě chytré a vždy dokáží přijít s nějakou tou zásadní moudrostí. Chlapi jsou trochu zmatení, ale v podstatě hodní. Občas probleskne i závan totality. Bartoška třeba říká: "A to na tý totalitě bylo nejhezčí... ženský stály při nás."

Snad to celé měl být pokus o vyrovnání se s tím, že některé věci v našem životě jsou podivné. Pokus je to ovšem mimořádně křečovitý. To, co se dá snést na divadelním jevišti, totiž ve filmu vyznívá jako plané tlachání o ničem. Češtinářsky vytříbené repliky působí zdánlivě realisticky, ale místy se zdá jakoby je herci snad museli číst, a princip "tohle přesně se může stát i vám" už taky po letech úplně nefunguje.

Práce Petra Zelenky dává tušit, že se ve svých výrazně stylizovaných filmech soustředí především na dialogy, strukturu vyprávění a film za filmem se to zdá být méně ku prospěchu věci. Praha se v Příbězích objevuje jako připitomělá kulisa jak z amerických produkcí, které se ovšem tváří, že to není Praha, ale třeba Budapešť nebo Paříž. Trojan musí pracovat v letištním skladu, protože se na tom vystaví závěrečná pointa filmu a taky to vypadá dobře, takže dohromady asi tak deset minut z délky filmu neustále vzlétají a přistávají letadla atd.

Možná je na čase, aby se český film opravdu ekonomicky zhroutil. Současní "mladí" režiséři točí líbivé nesmysly, mytologizují naši současnost a neustále dokola dokazují, že jim chybí filmařský talent. Možná že na troskách systému, kde Zelenka, Hřebejk, Renč, Svěrák, Cieslar a všichni ostatní spokojeně živoří ve spolupráci s Vachlerem, Míškovou (atd.), vznikne něco, co by stálo alespoň trochu za řeč.

Přečteno 7331x

Článek vyšel v časopise Cinepur #38, únor 2005.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.5 /15

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

Acidburn  (25.9.2017 22:05)

musím říct, že tak zoufale zapšklej výblitek, kterej se tady vydává za recenzi, jsem už dlouho nečetl, a to se někteří vaši "kolegové" fakt snažili. Největším zápichem je teze o toporným Trojanovi a Bartoškovi (aniž je uvedená jediná "toporná" scéna z filmu), který zdatně sekunduje teze o povrchně vybraným soundtracku (panáčkovi se nelíbí hudba z 90. let? Smůla, dnešní době chybí poslouchatelná muzika). Příběhy obyčejného šílenství jsou velmi kvalitní komedie ze současnosti. A právě takový potřebuje českej divák, kterýmu jsou neustále vnucovaný komedie zasazený do let 1945 - 1968, jako sůl. Měl byste se zabít, Martínku. Ukončíte tak svý utrpení…i to naše.

Dušan  (25.10.2008 02:56)

To se mi jen zdá. Já asi viděl úplně jiný film. Šílený a přímo padlý na svět kolem. Bravurní role otce, matky i syna, milenek i lásek. Nádherný a životný příběh. Laskavý a humorný film. I když mrazí, jestli už nezačlo mrznout.

Jan B.  (31.5.2005 22:05)

kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde... přesně takový mám pocit s této rezence, je zaujatá a zlá, na základě několika podložených argumentů nenápadně překrucuje a dotváří fakta podle toho jak se to hodí, tak například už úvodní odstavec o plakátu nelze brát vážně, protože abyste viděli logo Mercedesu (kterému tím oba děláme dodatečnou reklamu), musíte jít k plakátu nejméně na dva metry, zato výraznou (a jednoduchou) grafiku Aleše Najbrta je možné ocenit z mnohem větší dálky... dále bych se zamyslel nad pojmy toporné herectví a filmově přesný minimalizmus...(Trojanův doposavad nejlepší filmový výkon) letiště se mimo závěrečné poenty využívá mimojiné ještě k prezentaci metastázované dobročinnosti Trojanovy matky (která se pak pod tíhou \"vzdálených\" katastrof zhroutí) a sama metafora rozlítanosti mi taky nepřijde úplně hloupá... docala vtipně je ve filmu řešená otázka vyrovnávání se s normalizační minulostí (vernisáž)... Ano, je to jenom otázka pohledu, ale dával bych si větší pozor na červenou barvu (plakát), někdy to člověka pěkně rozohní a ani o tom neví.

Vláďa  (11.4.2005 00:20)

nedá se o posledních Zelenkových filech říc nic pozitivního.Do Knoflíkářů se jeho jakobyindependentní tvorba dala brát v úvahu při mírném přivření očí,ale jeho poslední filmy od Samotářů po tento nesmysl,jež byl analogicky hloupý již na divadle,což mu sežrali i přední divadelní kritici,tak to už je opravdu vrchol filmového neumu v naší zemi.Líbivost,podlízavost,hezkost, nekomplikovanost,to jsou degradující atributy českého filmu.Signifikantní je,že poslední filmy Renče,Zelenky nebo Cieslara zparticipovala Nova,což signalizuje opravdu světlou budoucnost české kinematografie.Ještě že jsou tu staří bardi Švankmajer,Němec a Vachek,taktéž i mladí Janeček,Marek, Gogola,kteří mají ještě za filmařský cíl točit závažná a nekonvenční filmová díla,nikoliv líbivé pohodové estrády bez obsahu,horizontu a významu.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #114

#114

prosinec 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY minikritika

Rallye smrti

U mě dobrý

Déja vu

Země mrtvých

Obchodník se smrtí

Elizabethtown

Domino

Restart


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Distribuce 2014: Konec starých časů

Zapomeňte na Jarmusche, jdeme na fotbal / Dnešní alternativa vůči mainstreamu

Rok Avatara / Distribuční rok 2009

Digitalizace českých kin / Snad ještě není pozdě

Zoufalé manželky / Seriál pro hospodyňku i hospodáře


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (88) / fenomén (67) / festival (56) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (110) / komiks (10) / kritika (713) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (613) / objev (3) / pojem (36) / portrét (5) / profil (96) / reflexe (24) / report (95) / rozhovor (151) / scénář (4) / soundtrack (35) / téma (836) / televize (85) / tisková zpráva (1) / událost týdne (193) / video (2) / videoart (16) / videohra (52) / web (40) / zoom (149)

Cinepur #38 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #38, únor 2005

Z obsahu tištěného čísla:

Otec na služební cestě (Dominika Prejdová, minikritika)

Revizoři (Tereza Hadravová, kritika)

Příběh o uplakaném velbloudovi (P.S. Baroň, minikritika)

Spletitá cesta afrického filmu (David Čeněk, fenomén)

Editorial č.38 / Cena cen (Helena Bendová, editorial)

Mechanický balet: film v éře technické reprodukovatelnosti (Kamila Boháčková, zoom)

+ více...