Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Neznámí hackeři a slovo o cenzuře

Oto Horák / 20.12. 2014

Neznámí hackeři a slovo o cenzuře

Hollywoodský film Interview (Evan Goldberg, Seth Rogen, USA, 2014) by sám o sobě asi nestál za zmínku. Jde zřejmě o ten typ filmu, který se občas pouští v tuzemských autobusech. Někteří cestující by se na štrece Praha město XY zřejmě unudili k smrti, takže jim stevardka kromě kafíčka nabídne sluchátka a oni sledují pohyblivé obrázky, aby na ně za dvě hodiny dokonale zapomněli.
Film Interview byl ovšem zviditelněn nejnovější mezinárodní aférou. Autoři si v něm totiž dělají legraci z Kim Čong-una, paranoidního diktátora totalitní Severní Koreje. Nejde samozřejmě o nějakou inteligentně cílenou satiru, nýbrž poněkud pubertální šprťouchlata a piškuntálie: nicméně božstvo se cítí uraženo.
Servery společnosti Sony Pictures, jež film produkovala, byly napadeny neznámými hackery a současně byly také zcizeny tajné a prý dosti citlivé informace. Útok byl připsán severokorejským hackerům, přičemž hlavním důkazem má být, že kód byl napsán na korejské klávesnici. No, dejme tomu, byť počítačoví odborníci takový postup vesměs považují buď za - nepříliš pravděpodobnou - dětinskou chybu, nebo něčí – poněkud okatý – záměr.
Každopádně případ komentoval samotný prezident USA Barack Obama a výslovně kritizoval Sony Pictures, že stáhlo film z kin. (Studio se ovšem brání, že kvůli výhrůžkám od promítání odstoupily všechny velké řetězce kin, na což oni neměli vliv, ale museli se rozhodnutí podřídit.) „Nemůžeme mít společnost, které nějaký diktátor odkudsi může zavádět cenzuru, tady ve Spojených státech,“ prohlásil prezident. Řekl také, že by byl býval rád, kdyby s ním Sony před svým rozhodnutím hovořila. Obama za pirátskou akci proti Sony Pictures slíbil odvetné akce, které však blíže neupřesnil. „Spojené státy odpovědí na hackerský útok na místě, v čase a způsobem, jež si zvolíme,“ uvedl pouze prezident.
Jde o dosti zvláštní slova, uvědomíme-li si, že v USA je skoro všechno v soukromém vlastnictví, stát se do něho téměř nesmí vměšovat - byť by si třeba vlastník usmyslel pokácet poslední sekvojový les či zbourat Empire State Building.
Myslím, že obskurní a panoptikální severokorejský režim spáchal v uplynulých desetiletích strašlivé zločiny, masové vraždy, možná i genocidu. Mezinárodní společenství by mělo tyto skutečnosti reflektovat, prověřovat a zaujmout vůči Severní Koreji principiální postoj. Pravděpodobně zahrnující i možnost postavit Kim Čong-una před Mezinárodní trestní tribunál v Haagu. Lze totiž předpokládat, že severokorejský diktátor se provinil přinejmenším ve stejné míře jako jugoslávský Slobodan Milošević, liberijský Charles Taylor či súdánský Umár Bašír, hlavy států, které už byly odsouzeny, či proti nim alespoň bylo řízení zavedeno. Důležitější než konkrétní účinnost a vymahatelnost sankce je přitom morální rozměr samotného procesu.
Hackerský útok na Sony Pictures – za předpokladu, že jej Severní Korea skutečně provedla – je v tomto smyslu druhořadou, efemérní záležitostí. Prozrazení scénáře bondovky či informace, co si myslí kdosi o komsi (třeba Angelině Jolie), jsou možná vítaným soustem pro mlsný bulvár, nikoli však škodou, kterou bychom bez úhony nepřežili.
Neméně pozoruhodné je ohražení se prezidenta Obamy proti cenzuře. Kdyby rozhodnutí stáhnout z kin – pravděpodobně jen na čas – nějaký filmový výrobek jisté firmy bylo jediným existujícím projevem cenzury, mohli bychom si výskat. Bohužel příznaky cenzury a autocenzury jsou v USA – a také téměř kdekoli jinde – mnohem častější, než by se mohlo zdát. Vzpomeňme jen na filmy, které byly tvůrci dobrovolně či nedobrovolně umravněny (zvláště v oblasti zobrazení nahoty a sexu), aby si na „svobodném“ trhu vůbec našly místo. A to necháváme stranou cenzuru a autocenzuru „politicky nekorektních“ názorů (včetně jazyka) na amerických vysokých školách, ve sdělovacích prostředcích i jinde, o „bezpečnostní“ cenzuře internetu atd. ze strany státu radši ani nemluvě...
Cenzura a autocenzura (rozdíly mezi nimi se přitom stále více stírají, jedna podmiňuje druhou) jsou prostě jevy široce rozšířené, nepatřící jen do minulosti či do exotické Severní Koreje.
Není potřeba je přeceňovat a démonizovat jako největší zlo, ale je potřeba o nich vědět. Diskutujme o jejich konkrétních projevech. A začínejme u nás doma, v našem okolí...

  Přečteno 4883x


komentáře

   přepište kód:    

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #113

#113

říjen 2017


DALŠÍ ČLÁNKY V BLOGU AUTORA: Oto Horák

Solidarita s Olegem Sencovem

Inženýři lidských duší se opět činí

Kieślowski o sobě a filmu

Thriller o lidské slabosti a vypočítavosti

Leviatan vítězí aneb Jak dál s Ruskem a jeho umělci

Neznámí hackeři a slovo o cenzuře

Umění ekonomické transformace a rozdělení státu

Umění předání a odolání moci

Odvaha k správnému rozhodnutí

Volba mezi dvěma špatnými rozhodnutími


DALŠÍ ČLÁNKY Z BLOGU

Post Tenebras Lux (Zdeněk Holý)

Všichni už jsou v televizi… (Zdeněk Holý)

Suits/Kravaťáci (Zdeněk Holý)

Jsme už zase v láhvi od octa? (Ondřej Čapek)

Hysterický seriál aneb Newsroom po první sérii (Zdeněk Holý)

Co tu ještě dělá Bond?! (Zdeněk Holý)

Jihlava 2012/3 – Myšlenky na pyžamo v národních barvách (Jan Kolář)

Jihlava 2012/2: Řachanda na fotbale a umění v krimu (Jan Kolář)

Jihlava 2012/1 - Oxymoróny: pozdní počátky a obrazy - gesta (Jan Kolář)

Co je za kvalitou Quality TV? 3. (Zdeněk Holý)