Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Solidarita s Olegem Sencovem

Oto Horák / 29.3. 2015

Solidarita s Olegem Sencovem

Jedním z nemnoha sympatických rysů letošního 22. ročníku Febiofestu bylo vyjádření solidarity s Olegem Sencovem. Připomeňme, že ukrajinský filmový režisér Oleg Sencov byl na okupovaném Krymu zadržen ruskou Federální bezpečnostní službou (FSB). V noci na 11. května 2014 složky FSB prohledaly jeho dům a ještě tu noc byl zatčen. Společně s dalšími zadrženými Ukrajinci byl pak 23. května transportován do Moskvy. Sencov se zúčastnil pokojných demonstrací proti ruskému zásahu na Krymu, na Euromajdanu v ukrajinském Kyjevě vystupoval jako člen protestní skupiny motoristů „AvtoMaydan“. Ruskou stranou je však obviňován z „přípravy teroristického útoku“ a podle zpráv jeho advokáta byl ve vězení vystaven brutálnímu násilí. K jeho propuštění vyzvala organizace Amnesty International i filmové svazy na Ukrajině a v Rusku. Osobně za Sencova intervenovali dopisem do Kremlu režiséři Pedro Almodóvar, Wim Wenders, Agnieszka Hollandová, Krzysztof Zanussi a Andrzej Wajda. Podpořili jej i Ken Loach, Roberto Benigni, Stephen Daldry, Aki Kaurismäki, Mike Leigh, Antonio Saura, Volker Schlöndorff či Béla Tarr.

Febiofest se tedy připojil ke kampani Svobodu pro Sencova, organizovanou Evropskou filmovou akademií, zařadil na program jeho první – a zatím jediný – celovečerní snímek Hráč a výnosy ze dvou festivalových projekcí zašle na bankovní účet režisérova obhájce. Programový ředitel Febiofestu Štefan Uhrík přednesl před promítáním ostrou řeč a jako diváci jsme si zapózovali pro fotografy s papírovými cedulemi s nápisem I am Oleg Sentsov. Jako novináři jsme obdrželi samolepku a jakkoli jinak nesnáším všelijaké nápisy na oblečení, byl jsem ochoten ji nosit po celou dobu festivalu. Bohužel po pár minutách mi samolepka z košile odchlípla a po hodině odpadla.
Doufejme, že kampaň Svobodu pro Sencova bude mít delší výdrž. I když osobně si myslím, že jedinou správnou a adekvátní odpovědí na věznění kolegy by byl ze strany filmařů bojkot 37. ročníku Moskevského mezinárodního filmového festivalu, jenž se má konat 19. 6. - 26. 6. 2015. Bojkot režisérů, herců a především producentů a jejich filmů...

Přiznám se, že jsem šel na projekci filmu Hráč s jistými obavami. Morální postoj či otázka spravedlnosti je jedna věc, umělecká úroveň či alespoň řemeslná zdatnost věc druhá. Příkladů, jak spolu mnohdy nesouvisejí, bychom mohli najít v minulosti i současnosti desítky. Jiří Mucha byl bezskrupulózní cynik, který pracoval jako špičkový agent pro StB (a možná i pro jiné podobné služby). Jeho román-deník z komunistického lágru Studené slunce však předčí knihy na totéž téma od Karla Pecky či Jiřího Stránského, spisovatelů s nezpochybnitelnou morální integritou. A marná sláva: Muchovy Podivné lásky, pojednávající o autorově manželce, předčasně zemřelé hudební skladatelce a dirigentce Vítězslavě Kaprálové (a také o Bohuslavu Martinů), jsou nejlepším moderním českým životopisným románem.

Sencovův Hráč (Ukrajina, 2011) vypráví o odtažitém, někdy až autisticky se projevujícím mladíkovi Alexovi, který pod přezdívkou Koss hraje počítačovou hru Quake. Stává se profesionálním hráčem a dotáhne to až k vítězství na světovém mistrovství v USA. Po návratu do nehostinného ukrajinského prostředí se však u něj projevuje jakýsi syndrom „vyhoření“, zanedbává trénink, prohrává a nakonec hrát přestane. S matkou komunikuje co nejméně, na dívky nereaguje. Alespoň se příhlásí na školu, kterou předtím kvůli hraní opustil. Těžce se vyrovnává s tím, jak je sláva pomíjivá, obdiv jedněch krátkodobý a vypočítavý a nezájem jiných o naše úspěchy nezměnitelný.
Alexův příběh můžeme číst jako rozvedení přísloví – a hesla – „světská sláva, polní tráva“. Nebo jako potvrzení toho, že přílišné soustředění na vlastní egoistické cíle – ať už v jakékoli oblasti – těžko může vést k trvalé spokojenosti, neřku-li nalezení smyslu života, který by něco přinášel i jiným. Ani alkohol, ke kterému se Alex na chvíli uchýlí, nás nezbaví potřeby hledat jinou cestu.
Oleg Sencov natáčel svůj film v prostředí skutečných herních turnajů a do rolí obsadil reálné hráče (Alexe hraje Vladislav Žuk). Hráč je natočen v realistickém stylu, místy má až dokumentární kvality a režisér se vyhnul nebezpečí klišé. Podařená je pointa příběhu, kdy hrdina se zbavuje hráčských propriet a vyhazuje klávesnici a myš, současně však udělí „milost“ pohárům, které vyhrál a jež mu stojí doma na skříni.
Sencovův Hráč patřil v programu letošního Febiofestu k nepříliš velkému počtu dobrých filmů. Nedosahuje sice sugestivity, komplexnosti a symbolické síly Nalezence (Vuk Ršumović, Srbsko, 2014) – asi nelepšího nového filmu celé přehlídky – či originality osobitých žánrových variant, poct westernu, kterou předvedli ve svých filmech Přelud (Maďarsko, Slovensko, 2014) a Ardor (Francie, Argentina, Brazílie, Mexiko, USA) režiséři Szabolcs Hajdu a Pablo Fendrik, je však velkým příslibem do budoucna. Pokud tedy bude Oleg Sencov propuštěn z moskevského vězení a bude se moci věnovat tvůrčí práci. K tomu je potřeba co nejvíce napomoci – a je dobře, že se v osobě Sencova zastáváme nejen nevinného člověka, ale i pozoruhodného filmaře.

  Přečteno 4922x


komentáře

   přepište kód:    

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #112

#112

srpen 2017


DALŠÍ ČLÁNKY V BLOGU AUTORA: Oto Horák

Solidarita s Olegem Sencovem

Inženýři lidských duší se opět činí

Kieślowski o sobě a filmu

Thriller o lidské slabosti a vypočítavosti

Leviatan vítězí aneb Jak dál s Ruskem a jeho umělci

Neznámí hackeři a slovo o cenzuře

Umění ekonomické transformace a rozdělení státu

Umění předání a odolání moci

Odvaha k správnému rozhodnutí

Volba mezi dvěma špatnými rozhodnutími


DALŠÍ ČLÁNKY Z BLOGU

Post Tenebras Lux (Zdeněk Holý)

Všichni už jsou v televizi… (Zdeněk Holý)

Suits/Kravaťáci (Zdeněk Holý)

Jsme už zase v láhvi od octa? (Ondřej Čapek)

Hysterický seriál aneb Newsroom po první sérii (Zdeněk Holý)

Co tu ještě dělá Bond?! (Zdeněk Holý)

Jihlava 2012/3 – Myšlenky na pyžamo v národních barvách (Jan Kolář)

Jihlava 2012/2: Řachanda na fotbale a umění v krimu (Jan Kolář)

Jihlava 2012/1 - Oxymoróny: pozdní počátky a obrazy - gesta (Jan Kolář)

Co je za kvalitou Quality TV? 3. (Zdeněk Holý)